Kněžna Marie Eleonora Windischgrätzová, vzdálená praprateta Karla Schwarzenberga

Kněžna Marie Eleonora Windischgrätzová, vzdálená praprateta Karla Schwarzenberga | zdroj: Wikipedia


Pražští kriminalisté rekonstruovali 150 let starou vraždu v Celetné ulici. Kdo a proč zabil ženu generála Windischgrätze?

TÉMATA: praha | rakousko-uhersko | ženy | vraždy

user-avatar

Markéta Oderská

12. 06. 2018 | 09:00

V květnu roku 1848 byl do Prahy povolán jako velící generál Alfréd I. Windischgrätz, aby zde potlačil revoluční hnutí. Napjatá politická situace přerostla 12. června v otevřené povstání, při němž padlo okolo 60 lidí. První obětí byla Windischgrätzova manželka Eleonora, česká kněžna z rodu Schwarzenberků.

V době, kdy vtrhl dav nespokojenců do Celetné ulice a pokřikoval před budovou generálního velitelství „ať zhyne Windischgrätz!“, pobývala kněžna Eleonora v rohovém salonu s okny do Celetné ulice a Ovocného trhu. V budově bývalé mincovny, která je dnes sídlem Obvodního soudu pro Prahu 1 Prahu 7, měl tehdy český generál Windischgrätz služební byt.

Pachtovský palác v Praze

Kněžna zrovna popíjela čaj se svou sestrou a nejmladším synem Viktorem, když se venku strhla potyčka mezi vzbouřenci a přivolaným vojskem. V místnosti bylo šero, neboť Windischgrätzovi stáhli na oknech rolety.

Vřava a hluk na ulici však přinutila kněžnu vstát a jít se podívat k oknu, co se děje. Sklonila se, mírně nadzvedla žaluzii, a vtom třeskla rána! S povzdechem „můj bože“ kněžna padla k zemi a kolem její hlavy se rozlila kaluž krve. Na místě byla mrtvá. Kulka ji zasáhla šikmo do kořene nosu a uvízla za levým uchem.

Okna pokoje za kterými byla kněžna zastřelena.

Když Windischgrätz vešel do místnosti a uviděl tělo své mrtvé ženy, řekl prý : „To bylo určeno mně, ale tebe to zasáhlo.“ Vojáci okamžitě začali hledat pachatele a rozzuřený generál vyhlásil stanné právo. Nechal vzbouřenou Prahu bombardovat tak dlouho, až se nakonec vzdala.

Prvním podezřelým, jehož vojáci zatkli ještě v den kněžniny smrti, byl student pražské techniky a syn hajného Maxmilián Maux z Velkých Popovic. Do Prahy si přivezl dvouhlavňovou brokovnici a několik olověných koulí, o nichž prohlašoval, že jsou určeny pro Windischgrätze. Nařčení ze smrti kněžny však odmítal.

Nepokoje v Praze

Vyšetřovatelé proto povolali známého pražského puškaře Antonína Lebedu, který tehdy provedl první balistickou expertizu nejen v Čechách a Rakousku, ale možná na celém světě. Lebeda vyloučil, že by kněžnu zasáhla kulka vypálená z Mauxovy brokovnice. Střela totiž měla větší průměr než byl vývrt obou hlavní Mauxovy zbraně. Student, jemuž hrozil trest smrti, tak byl po 3 měsících výslechů a mučení propuštěn na svobodu. Pravého střelce ani smrtící zbraň se vyšetřovatelům nikdy nepodařilo najít.

O 150 let později provedl Kriminalistický ústav policie ČR v Praze druhou balistickou expertizu ve věci zastřelení kněžny Windischgrätzové, tentokrát za použití moderní výpočetní techniky. Z jejich zprávy vyplynulo, že šlo spíše o náhodný než cílený zásah. Střílet se mohlo buď z pistole ze vzdálenosti 150 metrů, anebo puškou ze 400 metrů. Neznámý útočník buď pálil z Celetné ulice, anebo ze Staroměstského náměstí.

 Augustin 1842 ráže 17,6 mm842 ráže 17,6 mm.

Badatel Roman Bláha je přesvědčen, že kulka, která kněžnu usmrtila, pocházela z pušky Augustin 1842 ráže 17,6 mm. „Střílet se mohlo buď ze Staroměstské věže, anebo z věže Týnského chrámu, uvádí. Na obou věžích se v inkriminované době zdržovali příslušníci ozbrojených studentských legií.

Je možné, že vyšla jen jedna rána a kněžna prostě měla smůlu. Je rovněž pravděpodobné, že vypálených střel bylo více. Je však téměř jisté, že žádná z nich nebyla cíleně namířena na Eleonoru.

Zatímco jejího manžela Češi nenáviděli, kněžnu za její dobročinnost milovali. Mnozí její smrti litovali, zvláště když si uvědomili, že stejně tragicky zahynula i její matka Pavlína, která uhořela před očima své 14leté dcery při požáru na rakouském velvyslanectví v Paříži v roce 1810.

Po Praze začaly kolovat i fámy, že kněžnu nakonec zastřelil sám Windischgrätz. Prý kvůli jejím tajným láskám, neboť s ním nebyla v manželství šťastná, prý kvůli charitě, které se ve prospěch Čechů věnoval, což jí měl za zlé.  Vykládalo se ledacos,  jak to však bylo doopravdy, se však už asi nikdy nedozvíme. 

user-avatar

Markéta Oderská

12. 06. 2018 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce