Bratři Wabi a Miki Ryvolové, jejichž písně zvané ryvolovky se dodnes hrají u táboráků. | zdroj: YouTube


Před 20 lety zemřel Wabi Ryvola, legendární trampský písničkář s džínovou kšiltovkou

TÉMATA: hudba | folk | tramping

user-avatar

Blondie

28. 02. 2015 | 07:30

Zvláštní znamení touha, Tereza, Hejno vran či Sedmnáct dnů – to jsou asi nejznámější písně z repertoáru Wabiho Ryvoly, které mnozí z nás znají od táborových ohňů a které již zlidověly. Jejich autor před dvaceti lety odešel do folkového nebe, letos by se dožil osmdesáti let.

Jiří Wabi Ryvola je s bratrem Mikim a Kapitánem Kidem (Jaroslavem Velinským) považován za zakladatele moderní trampské písničky, kterou – jak napsal hudební kritik Jiří Černý – vyvedli z kaňonů, peřejí a askalonových akordů a vtiskli jí novou poetiku, melodiku i pohled na svět. Wabi byl z této trojice nejplodnější (složil kolem 300 písní) a také nejcharizmatičtější. Už za svého života se stal pro folkové a trampské publikum legendou. Tím, jak žil, i tím, co zpíval.

Život se s Wabim nijak nemazlil. V roce 1948 byl vyloučen z gymnázia, protože roznášel letáky, které odmítaly a odsuzovaly sloučení sociálně demokratické strany s komunisty. Jeho otce – přesvědčeného sociálního demokrata – za jeho postoje odsoudili k 18 měsícům podmíněně.

Wabi se vyučil frézařem, posléze vystudoval strojní průmyslovku. Na vojně ho zařadili k pétépákům – stavěl silnice, pracoval na polích, kácel stromy. V roce 1957 uprostřed šumavských lesů složil svoji první píseň Blues dřevorubce.

Po vojně pak nastupuje jako horník do Dolu Nosek v Kladně. V roce 1960 je přijat za člena trampské osady Zlatý klíč, kterou založil s kamarádem Jindřichem Pitrou jeho mladší bratr Miki Ryvola. To dává Wabiho hudební tvorbě nový impulz a směr. Spolu s bratrem v roce 1963 zakládají trampskou skupinu Hoboes a svými písničkami, zřetelně ovlivněnými swingem a doprovázenými netrampskými gibsony, pravověrné trampy zpočátku iritují. Vyhrávají však první soutěžní večer trampských písní pořádaný v Lucerně, později sbírají ceny na Portě. Vyprodávají velké sály a amfiteátry, natáčejí v televizi. Sám Wabi na to později vzpomíná:

"Když se to začalo ... kolem nás rozjíždět, zaskočilo nás to. Zvali nás do televize, v Rokoku jsme měli samostatný pořad, kde s námi spoluúčinkoval Matuška, Štědrý i Pilarová, dělali jsme seriál Šest strun v údolí. Uvažovali jsme o profesionalizaci, ale pak jsme couvli. Vyzkoušeli jsme to, čemu se říká šňůra... My byli zvyklí dělat nadoraz a teď jsme se najednou ocitli v situaci, že odzpíval pan zpěvák s orchestrem a po něm jsme vylezli na jeviště my z lidu, jako z toho trampského amatérského podhoubí. Byli jsme utahaní, nevyspalí, potáceli jsme se od štace ke štaci a těšili se domů. Od té doby se hluboce skláním před špičkovými hvězdami, před těmi Gotty a Vondráčkovými, co dokážou tohle vydržet a zachovat si přitom úsměv a normální přístup k životu. To je tedy řehole!" 

Hoboes: Marcela Koťátková, Jindřich Pitra - Pedro, Jarka Vrbová, Wabi Ryvola, Miki Ryvola

Wabi Ryvola jako řeholník rozhodně nežil. Měl rád krásné ženy, pivo i rum, denně vykouřil až čtyřicet cigaret. Vyprávělo se, že než došel po příjezdu na Portu na pódium, musel si ťuknout s tolika kamarády, že pak na koncertě zapomínal texty. Pro silné slovo nešel daleko a dokázal urazit i ty nejlepší kamarády. Třikrát se rozvedl, střídal ženy i zaměstnání. Po listopadu ho kolegové vyloučili z České tábornické unie, u jejíhož zrodu v 60. letech stál, údajně pro jeho neukázněnost a bohémství.

Za maskou drsňáka s rozevlátými vlasy a plnovousem a džínovou kšiltovkou na hlavě se však skrýval citlivý a plachý člověk, jenž uměl v pravou chvíli i pomoci. Když například jeden z jeho trampských přátel utrpěl těžké popáleniny na těle, zalarmoval Wabi Ryvola 70 kamarádů a ti na druhý den šli v čele s Wabim do pražské vinohradské nemocnice darovat svou krev.

V péči lékařů nakonec skončí i bohémský písničkář. Počátkem roku 1988 mu lékaři zjistí rakovinu a odoperují mu půlku plic. Wabi okamžitě přestává kouřit a k překvapení lékařů se neuvěřitelně rychle uzdravuje. Nakonec zemře na banální zápal plic jen pár měsíců před svými šedesátinami. Před tím si však stihne ještě splnit svoje sny a odjíždí s bratrem Mikim – na pozvání exilových trampů – do Austrálie a v roce 1993 se účastní celosvětového potlachu českých a slovenských trampů v americkém Colaradu.

Jeho písničky však žijí dál a s každým jarem se vrací k táborovým ohňům. 


user-avatar

Blondie

28. 02. 2015 | 07:30

> ExtraStory   |   Inzerce