Fronta na "pravou chuť Ameriky". | zdroj: boredpanda.com


Před 28 lety otevřeli v Sovětském svazu prvního McDonalda. Spustilo se šílenství

TÉMATA: rychle občerstvení | restaurace | strava | sssr

user-avatar

Simona Knotková

8. 10. 2018 | 11:30

V kalendáři bylo datum 31. ledna 1990, když se otevřely brány prvního McDonaldu v bývalém Sovětském svazu. Prvotní myšlenka na otevření populárního rychlého občerstvení přitom vznikla už o čtrnáct let dříve.

Na letních olympijských hrách v Montrealu v roce 1976 se sešel výkonný ředitel řetězce McDonald’s v Kanadě George Cohon se sovětskými představiteli. Společně probrali návrh na otevření první restaurace v Moskvě. Teprve o čtrnáct let později se ale nápad proměnil v realitu.

První McDonald’s v Sovětském svazu se v době svého vzniku stal zároveň největší pobočkou s oblíbeným rychlým občerstvením na světě. V podniku s 900 místy na sezení pracovalo okolo 600 zaměstnanců. Jen první den "mekáčem" údajně prošlo neuvěřitelných 30 tisíc lidi! Před restaurací se táhla několikahodinová fronta a zájemce od koupi neodradila ani cena 3,75 rublu za klasický Big Mac.

Zájem nepolevoval ani po měsících. O prázdninách si někteří vyjížděli do Moskvy jenom kvůli hamburgeru. Jedním z takových strávníků byl například i fotograf Mitja Kučelevič. Na svou první návštěvu občerstvení zavzpomínal po letech v sugestivním vyprávění:  

"Osm hodin jsme stáli pod rozpáleným sluncem. Nedělalo nám to problém, vždyť jsme tak běžně stávali fronty na cukr nebo na čaj. Když jsme se konečně ocitli uvnitř, uchvátili nás mladí prodavači za obří kasou, kteří za pultem poletovali jako včelky, usmívali se na nás a servírovali jedno jídlo za druhým. Byli tak odlišní od těch starých obézních žen v bílých pláštích, které sedávaly před prázdnými policemi a vedle nich stály ve výkladních skříních pyramidy z konzerv. Dodnes si pamatuju, jak šíleně velký byl mléčný koktejl a jak jsem svýma drobnýma rukama nebyl schopný držet Big Mac.

Tak intenzivní chuť jsem do té doby ještě nikdy necítil. Jedl jsem, pil a žvýkal, jako by to mělo být moje poslední jídlo na světě. O deset minut a pět tisíc kalorií později mi tělo dalo najevo, že asi nebude schopné strávit všechnu tu tučnou lahodnost a že pravděpodobně nastal čas zkontrolovat, jak vypadají americké toalety zevnitř. Nebyl jsem sám. Hlavně fronta na ženy byla skoro stejně tak velká jako fronta venku."

"Velkou dějinnou událost" si prohlédněte v naší galerii.

user-avatar

Simona Knotková

8. 10. 2018 | 11:30

> ExtraStory   |   Inzerce