Chemické zbraně se zrodily před sto lety za první světové války.

Chemické zbraně se zrodily před sto lety za první světové války. | zdroj: ww1.canada.com


Před sto lety Němci použili proti Francouzům smrtící bojový plyn. Začal věk zbraní hromadného ničení

TÉMATA: první světová válka | zbraně hromadného ničení | chemické zbraně |

user-avatar

Tomáš Chalupa

23. 04. 2015 | 09:30

Bojový plyn se stal jedním z nejhrůznějších bojových prostředků nasazených na frontě v první světové válce. Jeho použití znamenalo, že válka dostala ještě krutější podobu, kdy vojáci umírali dlouhé hodiny po vdechnutí. Zbraně hromadného ničení, které straší lidstvo i dnes, se zrodily právě v blátě zákopů první světové války.

Velitel francouzské 73. pěší brigády Georges Lamour poblíž belgického města Ypres nevěřícně pozoroval, jak z německých pozic zvolna přilétá k jeho zákopům zelenožlutý mrak. O pár minut později už jeho muži, kteří měli minimum času na reakci, začali padat k zemi. Padl i Lamour s telefonem u ucha, když se snažil podat zprávu na velení.

To, co začalo likvidovat jeho muže, byl plynný chlór. Bylo 22. dubna 1915 a v tento den byly poprvé použity v boji chemické zbraně. „Vznikl nový prvek ve válčení. Zabíjí každého bez rozdílu, je to také zbraň psychologická, která zasívá do řad nepřátel hrůzu,“ vysvětluje Chielens.

Lamourovi muži byli téměř slepí, šílení hrůzou, s pěnou tekoucí z úst, prchali do všech směrů. Zoufale chtěli dýchat čistý vzduch, ale vdechovali jen další jed. Pokud se chlór dostane do těla, prožírá plíce, jazyk a oči. „Doslova se utopíte ve vlastních plících,“ říká ředitel muzea v Ypres Piet Chielens.  1200 Francouzů zemřelo v prvních pěti minutách.

Němci se k nasazení plynu rozhodli po debatě, která se konala na velitelství Tieltu. Nejlepší mozky tam dumaly nad tím, jak prolomit nekonečnou poziční válku a přinést rozhodující obrat v boji. Všechny možnosti byly na stole včetně použití plynu. Někteří důstojníci byli k takovému postupu zdrženliví, navrhovali nasadit do útoku raději více vojáků než použít plyn. Roli v tom hrála jistě i vojenská čest. Naopak expert na chemii Fritz Haber, pozdější držitel Nobelovy ceny za chemii, horoval pro nasazení co největšího množství bojového plynu, aby se zvýšil šok a devastující účinek. Debatu rozhodl vrchní velitel Erich von Falkenheyn. „Plyn nasadíme buď zítra, nebo už nikdy.“

Francouzské hlídky neviděly, jak pod rouškou noci Němci zakopávají do "země nikoho" 5000 válců s plynem. V pět ráno se tubusy otevřely a vítr nesl oblak smrtícího plynu na nic netušící Lamourovy muže. Následky byly katastrofální, naopak Němci byli výsledkem překvapeni, protože mnoho velitelů v účinky plynu příliš nevěřilo. Němci dosáhli vítězství, které však otevřelo džina z lahve. Bylo jasné, že spojenci musí odpovědět. A to se také stalo. V září 1915 při bitvě u Loosu spojenci nasadili plyn proti Němcům. Jenže dva roky nato Němci vypustili ještě zákeřnější plyn yperit, proti kterému nepomáhala ani plynová maska a jenž leptal kůži.

Za  celou válku Němci použili 68 000 tun plynu, spojenci 82 000 tun. Jen na belgické frontě došlo ke 168 plynovým útokům. Přes milion vojáků bylo vystaveno účinkům jedovatých plynů a 96 000 jich na následky vdechnutí zemřelo.  Začal nový věk, věk zbraní hromadného ničení. 

user-avatar

Tomáš Chalupa

23. 04. 2015 | 09:30

> ExtraStory   |   Inzerce