Jan Eskymo Welzl (1868 – 1948) byl dobrodruh s duší dítěte.

Jan Eskymo Welzl (1868 – 1948) byl dobrodruh s duší dítěte. | zdroj: eskymo-welzl.cz


Byl předobrazem Járy Cimrmana. Jan Eskymo Welzl dokázal neuvěřitelné věci

TÉMATA: cestovatelé | dobrodruzi | polárníci | sibiř | arktida | československo | cestování

user-avatar

Václav Pokorný

15. 08. 2018 | 15:42

Letos si připomínáme 150. výročí od narození cestovatele, polárníka, spisovatele, obchodníka a objevitele Jana Eskymo Welzla. Tento rodák z moravského Zábřehu svým svérázným životem inspiroval divadelníky Svěráka a Smoljaka k vytvoření jedné z nejslavnějších, i když fiktivních postav českých dějin – legendárního Járy Cimrmana.

Jan Welzl se narodil 15. srpna 1868 v Zábřehu na Moravě, v tehdejším Rakousku-Uhersku. Po škole se vyučil zámečníkem v nedaleké obci a hned poté se vydal do světa. Pěšky procestoval velkou část tehdejšího Rakouska-Uherska a krátkou dobu strávil v italském Janově.

Po ukončení vojenské služby se Jan Welzl ve svých 25 letech opět vypravil na cesty. V Janově se nechal zaměstnat na lodi, která měla namířeno do Ameriky. Tam ale dlouho nepobyl a pokračoval dál do Albany v Austrálii a nakonec do východního přístavu carského Ruska, VladivostokuZimní cestování do Jakutska v době Jana Welzla

Chvíli pracoval v carských loděnicích, ale později se nechal naverbovat na stavbu transsibiřské železnice. Welzl ani zde dlouho nevydržel a rozhodl se, že projde napříč Sibiří až k Severnímu ledovému oceánu. To, že tato cesta za dobrodružstvím a svobodou nebude snadná, si byl dobře vědom. Své šance zhodnotil svéráznou češtinou lapidárně: „Prondu-prondu, neprondu-neprondu!“ Ale nakonec prošel.

Díky odvaze, pevnému zdraví a štěstí dokázal neuvěřitelné. Ačkoliv se vůbec nevyznal v mapách, za tři roky dorazil k zamrzlému Beringovu moři. Společníkem mu byl koník, který táhl kárku, a dále na severu pak sobí spřežení. O cestě napříč Sibiří později napsal, že zima nebyla krutá, protože jeho teploměr naměřil nejvíce 50 stupňů Celsia pod nulou.

U moře si počkal na velrybářskou loď, kde se nechal najmout jako strojník. Když bylo po lovecké sezoně a blížil se podzim, kapitán dal Welzlovi výplatu a zásoby na zimu a vysadil ho na pobřeží Velkého Ljachovského ostrova, který je součástí ostrovů Novosibiřských. Welzl si zde našel jakousi díru v zemi, kterou si vyčistil a pak i zvětšil dynamitem. Prožil v ní půl roku polární zimy. Topil mimo jiné i uhlím, které se tu dalo sbírat i na povrchu. Jan Eskymo Welzl

Zpočátku se živil lovem, pak ale rychle pochopil, že bude výhodnější obchodovat. S několika přáteli koupil starou velrybářskou loď, na které rozváželi kožešiny, uhlí, poštu, zbraně, jídlo a léky. Jeho obchod se rozrostl od sibiřských ostrovů až po Aljašku na východní straně Barentsova moře.

Domorodci s ním jednali jako se sobě rovným a podle Welzlových vlastních slov byl v jednom z inuitských kmenů jmenován náčelníkem a nejvyšším soudcem. Polárníci ho pro jeho nezaměnitelný zevnějšek pojmenovali Arktický Bismarck. Welzl zde prožil nejkrásnějších 26 let svého života a daleko od civilizace poznal, co je opravdová svoboda.

V roce 1924 jeho obchodní loď ztroskotala u amerických břehů. Američané v něm viděli špiona a po soudu ho nechali deportovat do německého Hamburku. V roce 1928 přijíždí Jan Eskymo Welzl do Prahy.

Přes československý konzulát si Welzl dopisoval se spisovatelem a novinářem Rudolfem Těsnohlídkem, který posléze obsah Welzlových dopisů zpracoval do knihy Eskymo Welzl, avšak osobně se s ním nikdy nesetkal.  O Janově češtině si však myslel své: „Pane Welzl, prosím nepiště svoje dopisy česky, ale jakoukoliv řečí, kterou dobře znáte!“

V Československu se díky Těsnohlídkovi stal Welzl slavným objevitelem a cestovatelem. Teprve při druhé návštěvě Evropy v roce 1928 zavítal do rodné země a hned po příjezdu do Prahy upoutal pozornost novinářů a byl dokonce pozván na audienci k prezidentu republiky T. G. Masarykovi. V rodném zábřehu se Welzl dočkal své sochy, která na podstavci nahradila sochu Stalina.

V Brně jezdil po přednáškách a spisovatelům diktoval dobrodružné příběhy z dalekého severu. Ti mu poté  předložili smlouvu, kterou by všechna práva ke svým příběhům převedl výhradně na ně. Vidina peněz, které by ho dostala zpět na milovaný sever, Welzla natolik upoutala, že se vzdal veškerých práv i peněz, které by z prodeje úspěšné značky Eskymo Welzl mohl v budoucnu dostat.

Ve svých šedesáti letech odjíždí do kanadského Dawson City v oblasti Yukonu. Po dalších dvaceti letech strávených v náručí panenské divočiny umírá Jan Eskymo Welzl 19. září 1948 ve věku osmdesáti let.

Welzlovo dílo inspirovalo Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka k vytvoření fiktivní postavy nejslavnějšího Čecha – všeuměla Járy Cimrmana.

 

user-avatar

Václav Pokorný

15. 08. 2018 | 15:42

> ExtraStory   |   Inzerce