Přelet nad kukaččím hnízdem: Jack Nicholson se s Milošem Formanem nebavil!

Příběh slavného filmu se začal psát už v roce 1962, kdy herec Kirk Douglas koupil za 42 tisíc dolarů práva na Keseyho knihu Vyhoďme ho z kola ven a uvedl ji na Broadwayi. Byť tam s ní neměl kdovíjaký úspěch, vzal si do hlavy, že příběh musí dostat i na filmové plátno. Se svým úmyslem se obrátil na českého režiséra Miloše Formana, jenž na sebe upozornil úspěšnými snímky z 60. let, jako byly Černý Petr nebo Hoří, má panenko.Douglas Formanovi přislíbil, že mu pošle Keseyho knihu. Jak bylo ovšem tehdy v socialistickém Československu zvykem, podezřelou zahraniční zásilku na poště hned zabavili a nikdy ji Formanovi nedoručili. Nic netušící režisér byl zklamán, že Kirk Douglas nedodržel slib, a Douglas si zas o Formanovi myslel, jak je nezdvořilý, když se mu neobtěžuje ani odpovědět. Trvalo desetiletí, než se celá záležitost vyjasnila. To už Miloš Forman žil v USA, kam za normalizace emigroval. Produkce filmu se ujal syn Kirka Douglase Michael a znovu Formana kontaktoval.

Kirk Douglas si od začátku, co vlastnil práva k filmu, chtěl zahrát hlavní roli. Jeho syn Michael Douglas však usoudil, že už je na ni moc starý. Byli proto osloveni Marlon Brando a Gene Hackman, kterého si přál obsadit autor předlohy Ken Kesey. Forman sice zpočátku favorizoval Burta Reynoldse, ale nakonec se rozhodl pro Jacka Nicholsona, který o roli projevil zájem. Dokonce kvůli němu posunuli o osm měsíců natáčení. Kesey měl však k obsazení Nicholsona vážné výhrady a Kirk Douglas, který se dlouho na svého syna zlobil, že ho do role neobsadil, to prý tehdy okomentoval slovy: "Nicholson? Ta mánička, co furt vysedává na basketbalu?" 

Na filmu měl jako kameraman původně pracovat Miroslav Ondříček, ale kvůli jeho nemožnosti vycestovat do Spojených států amerických z toho sešlo. Kamery se tedy ujal zkušený Haskell Wexler. Kvůli neshodám s Milošem Formanem ho ale producent Michael Douglas odvolal a na jeho místo povolal Billa Butlera. Ten by ale tak pracovně vytížený, že závěrečnou scénu na lodi musel dotočit Bill Fraker. Na Oscara za nejlepší kameru pak byli nominování jak Wexler, tak i Butler, i když Wexler prohlásil, že ve filmu jsou tak maximálně dvě minuty, které nenasnímal.  

Jack Nicholson a režisér Miloš Forman se takřka od začátku natáčení rozcházeli v názorech, jak zahrát určité scény. Nakonec své spory vyřešili tak, že Nicholson odehrál své party dvěma způsoby – podle toho, jak si to přál režisér, a pak podle sebe, přičemž platila dohoda, že pro film se použije lepší verze. Nicméně po většinu natáčení herec s režisérem odmítal komunikovat, a pokud potřeboval něco sdělit, řekl to kameramanovi, který tak na place fungoval jako prostředník mezi hercem a režisérem. 

Herečka Louise Fletcherová byla definitivně obsazena až týden před začátkem natáčení, i když chodila na konkurzy přes šest měsíců a o roli sestry Ratchedové dost stála. Formanovi se ale dlouho nepozdávala, přišlo mu, že má na tuto roli poněkud andělský obličej. Jenže když postavu sadistické sestry odmítly hrát i takové hollywoodské hvězdy jako Jane Fonda, Anne Bancroft, Ellen Burstyn nebo Fay Dunaway, začal Forman na Fletcherovou pozvolna měnit názor. „Uvědomil jsem si, že bude mnohem působivější, když to nebude ztělesněné zlo,“ vysvětloval. „Protože ona je nástrojem zla, aniž si to uvědomuje. Ve skutečnosti totiž věří, že pomáhá lidem.“  

Miloš Forman navštívil přibližně 40 psychiatrických léčeben, než dostal povolení natáčet v jednom křídle Oregon State Hospital, kam situoval svůj románový příběh také Ken Kesey. V době natáčení mělo toto zařízení okolo 100 pacientů. Všichni se podíleli na natáčení, a to ať již jako komparz nebo jako pomocníci filmového štábu. Jeden z nich, který přenášel kabely a osvětlovací techniku, musel při natáčení začít komunikovat s ostatními pacienty, díky čemuž se zcela odnaučil koktat. 

Roli doktora Spiveyho hraje ve filmu skutečný lékař jménem Dean Brooks, který jako ředitel Oregon State Hospital dovolil v nemocnici natáčet pod podmínkou, že ve filmu bude i hrát. 

Profesionální herci žili během natáčení na psychiatrické klinice, aby se lépe vžili do rolí. Režisér Miloš Forman každému z nich přidělil jednoho pacienta, kterého měli pozorovat a imitovat jeho gesta.  

Před samotným natáčením lékaři psychiatrické léčebny ukázali Jacku Nicholsonovi a Louise Fletcherové, jak funguje elektrošokové zařízení. Elektrošoková terapie v podání Jacka Nicholsona byla tak přesvědčivá, že nepoznali rozdíl ani lékaři, a vyčítali proto Formanovi, že se na hercích dopouští krutostí. 

Ve filmu hraje řada neherců. Spoustu komparzistů sehnali filmaři na inzerát tohoto znění: „Myslíte si, že vaše tvář dokáže vyděsit i vlka?“  

Režisér Forman chtěl získat co nejvíce autentických záběrů, takže například při scénách terapeutických sezení herci vůbec nevěděli, koho právě zabírá kamera, a proto hráli celou dobu naplno.  

Jack Nicholson se do své postavy tak hluboce ponořil, až si na soužití s ním stěžovala jeho tehdejší dlouholetá partnerka Anjelica Hustonová. Nicholson to vysvětloval: „Obvykle nemám problém vklouznout a vyklouznout z postavy, ale v Oregonu to bylo jiné. Byl jsem tak hluboko v roli, že bylo čím dál těžší rozlišit realitu od iluze."  

Danny DeVito, který tímto filmem prakticky odstartoval svou hereckou kariéru, nesl dost těžce odloučení od své budoucí ženy Rhey Perlmanové. Aby to bez ní nějak zvládl, vytvořil si mechanismus imaginární přítelkyně, se kterou si v noci povídal. Jenže začal mít obavy o své duševní zdraví a požádal o konzultaci dr. Deana Brookse. Ten ho ale uklidnil, ať si nedělá starosti, že dokud bude brát svou roli jako fiktivní, je s ním všechno v pořádku.

Sydney Lassick, který hrál Charlieho Cheswicka, se choval při natáčení čím dál nepředvídatelněji a emocionálněji, což vyvrcholilo výbuchem pláče při sledování závěrečné scény mezi Nicholsonem a Sampsonem. Lassick byl touto scénou tak zasažen, že ho museli vyvést z placu.  

Louise Fletcherová měla špatný pocit z toho, že se na place mohli všichni kromě ní smát, protože k ní, jako k nemilosrdné potvoře, by se takové chování nehodilo. Cítila se kvůli tomu v kolektivu izolovaná a tiše svým kolegům záviděla, jaká jsou parta.

 Jednou večer filmový štáb překvapila, když na přeplněném nemocničním oddělení ze sebe strhla kostým a obnažila se. Později toto gesto vysvětlila: „Chtěla jsem jim ukázat, že pod těmi šaty jsem opravdová ženská.“  

Indián Will Sampson, který ve filmu hraje Chiefa, pracoval jako hlídač parku v Oreganu, blízko místa, kde se točilo. Kromě toho se živil i malováním. Roli získal díky své mohutné postavě, která byla pro ztvárnění Chiefa nezbytná. Úlohy se zhostil s veškerou vážností, avšak na režisérův vkus byl až příliš křečovitý. Uvolněného výkonu, který vidíme ve filmu, dosáhl Forman pomocí vydatného přídělu piva, kterým Sampsona zásobil.  

Přelet nad kukaččím hnízdem byl v pořadí teprve druhým filmem, který získal všech pět hlavních filmových Oscarů. Poprvé se to podařilo Franku Caprovi s jeho komedií Stalo se jedné noci, pak v roce 1975 Formanovi a uběhlo 16 let, než takového úspěchu dosáhlo Mlčení jehňátek. Na listině stovky nejlepších amerických filmů figuruje Přelet nad kukaččím hnízdem na 33. místě. V roce 1993 jej knihovna amerického kongresu označila za kulturně, historicky a esteticky významné dílo a rozhodla o jeho ochraně a zařazení do Národního filmového registru.