Legendární československá stokoruna z roku 1961 je podle britského odborníka na měnu čtvrtou nejlepší na světě.

Legendární československá stokoruna z roku 1961 je podle britského odborníka na měnu čtvrtou nejlepší na světě. | zdroj: www.sberatel.com


Příběh československé stokoruny: navrhl ji voják a družstevnici dal pod paži polštář

TÉMATA: měna | bankovky | československo | stokoruna

user-avatar

Markéta Oderská

4. 06. 2015 | 12:30

Expert na moderní měnu v Britském muzeu Thomas Hockenhull sestavil žebříček nejlepších bankovek světa a legendární české „Hradčany”, tedy stokorunu z roku 1961, zařadil na čtvrté místo. Platilo se jí až do roku 1993, tedy více než 30 let, a byla tak nejdéle platnou bankovkou v novodobé české historii. Jaký byl její příběh?

Historie této bankovky se začala psát již v roce 1953 po měnové reformě, kdy se do oběhu dostaly státovky vyrobené podle ruského vzoru, které svým provedením a ochranou proti falzifikaci ani zdaleka neodpovídaly dobovým standardům. Není proto divu, že se krátce po jejich uvedení do oběhu začaly objevovat více či méně zdařilé padělky. Díky jejich narůstajícímu počtu se Ústřední výbor KSČ na své schůzi konané 11. července 1955 usnesl, že ministerstvo financí připraví tisk nové emise.

K návrhům umělců se tehdy vyjadřovali nejen odborníci, ale často i straničtí funkcionáři, kteří svými nesmyslnými připomínkami celou soutěž jen zdržovali. Ta se nakonec protáhla na celých 15 let a nikdy nedošla konečné fáze realizace. Na místo toho ministerstvo financí na přelomu února a března roku 1959 rozhodlo vypsat zcela novou soutěž, z níž měly vzejít návrhy bankovek symbolizujících „sílu a pokrok pracujícího lidu, vědy a průmyslu“.

Zadání námětu nové stokoruny proto znělo: „na lícní straně figurální obrazec svazku rolníků a dělníků v osvobozeném státě budující socialismus, vyjádřený zřejmě postavou horníka nebo hutníka a družstevníka či družstevnice. Námětem rubové strany má být pohled na Prahu nebo některé průmyslové město.“ Zvažovala se například Ostrava coby symbol těžkého průmyslu.

Soutěž byla vyhlášena coby veřejná a anonymní, mohl se tak do ní přihlásit prakticky kdokoliv. Jedním z těch, kdo to zkusil, byl i František Heřman, důstojník generálního štábu v Táboře. Stokorunu kreslil hlavně o víkendech. "Hodinu, dvě, někdy s přestávkama,“ uvedla pro televizi NOVA Vlasta Heřmanová, která svému muži stála modelkou. Bylo jí tehdy 32 let a manžel podle ní nakreslil družstevnici se staženými vlasy pod šátkem a se snopem obilí v podpaží. „Musela jsem se na to vymódit, vzít si šátek a pracovní kalhoty. A teď vám ale něco prozradím – já jsem místo snopu měla pod rukou nejdříve polštář. Snop jsme teprve sháněli, a když se to povedlo, tak to musel manžel trošičku předělávat,“ přiblížila umělecký proces Heřmanova manželka. Kdo byl jejím partnerem na bankovce, už se nikdy nedozvíme. František Heřman si na jedné schůzi kreslil hlavy účastníků a jednu z nich pak použil pro podobiznu hutníka.

V soutěži se tehdy sešlo celkem 38 návrhů. Porotu však žádný neuchvátil, neudělila proto první ani druhou cenu a nedoporučila žádný z návrhů. Rozdala jen dvě odměny za třetí místo. Návrh č. 8 od podplukovníka Františka Heřmana porotu také nijak nezaujal, přisoudila mu jen odměnu ve výši 1 000 Kč.

 Jeden z dalších, nerealizovaných návrhů stokoruny

O osudu nové stokoruny nakonec rozhodl pracující lid. Veřejnost totiž měla možnost se k soutěžním návrhům vyjádřit na výstavě pořádané ve dnech 3. – 16. ledna 1960 ve dvoraně státní banky. Oceněné návrhy byly rovněž odeslány k posouzení dělníkům do několika továren. Ukázalo se, že dělnému lidu se nejvíce líbil návrh od Františka Heřmana. Na základě toho byla bankovka nesoucí pracovní označení „Táborita“ doporučena k tisku. Po několika jejích úpravách, z nichž nejdůležitější byla změna barvy z hnědé na zelenou, šla 1. února 1961 do tisku a 1. ledna 1962 byla puštěna do oběhu.

Stokoruna s Gottwaldem dostávala zabrat.

 

Státní tiskárna cenin však nestíhala nové bankovky tisknout. Padlo proto rozhodnutí nechat stokorunu vyrobit v sovětské tiskárně Goznak v Moskvě. Tam se tiskla v letech 1964 až 1965. Až od roku 1966 se začalo s jejím tiskem na nových tiskařských strojích a pokračovalo se až do roku 1987, kdy se vláda rozhodla uvést do oběhu novou sadu bankovek od slovenského malíře a grafika Albína Brunovského. Na líci nové stokoruny ovšem figurovala tvář prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, což mnoho lidí v té době neslo s nelibostí. Někteří ji proto odmítali v obchodech přijímat a od října 1989 narůstaly případy, kdy lidé Gottwaldovu podobiznu na bankovce přeškrtávali, přelepovali nebo doplňovali texty zesměšňujícími komunistický režim. Hned po pádu komunismu byla proto stokoruna s Gottwaldem stažena z oběhu a naopak se prodloužila platnost staré stokoruny, a to až do rozdělení Československa v únoru 1993. Její platnost definitivně vypršela k 31. srpnu 1993, čímž se uzavřela historie této naší nejdéle platné a zároveň nejkrásnější české bankovky.


 Podívejte se do naší fotogalerie na československé bankovky z jiných dob i na šest nejlepších bankovek světa.

user-avatar

Markéta Oderská

4. 06. 2015 | 12:30

> ExtraStory   |   Inzerce