Poslední fotka, na které je Nicholas Barclay.

Poslední fotka, na které je Nicholas Barclay. | zdroj: allthatsinteresting.com


Příběh záhadného únosu Nicholase Barclaye

TÉMATA: únosy | krimi | zločiny | záhady

user-avatar

Tomáš Chalupa

24. 04. 2018 | 07:00

Nicholas Barclay zmizel v roce 1994 a objevil se o tři roky později. Následovalo šťastné setkání s rodinou a pak už se věci ubíraly neuvěřitelným směrem.

Nicholas Barclay byl třináctiletý chlapec z Texasu, který zmizel v roce 1994 poté, co hrál basketbal s kamarády v nedalekém parku. Frederic Bourdin byl třiadvacetiletý Francouz, který se živil bizarními podvody a dělal všechno proto, aby se udržel nad vodou. Osudy těchto zcela rozdílných lidí se protnuly v bizarním příběhu.

Když rodina zjistila, že Nicholas zmizel, nevolala hned policii. Nicholas byl problémový kluk, často se toulal, druhý den měl stání u soudu, který měl rozhodnout, jestli ho pošle do domova pro mladistvé delikventy. Rodina se domnívala, že utekl, aby se nemusel účastnit soudu. Později se ale ukázalo, že chlapec opravdu zmizel. Pokud by plánoval útěk, vzal by si zřejmě s sebou nějaké své věci. Z jeho pokoje ale nezmizelo nic. Policie rozjela pátrání po pohřešované osobě. Neměla však žádnou stopu, kde by Nicholas mohl být.

Mohl nasednout na autobus a odjet kamkoliv nebo mohl jet stopem. Šance na to, že bude nalezen, rychle klesala. Tři měsíce po jeho zmizení ale policie zaznamenala hovor od Jasona Barclayho, Nicholasova strýce. Ten volal na policii s tím, že viděl Nicholase, jak se snaží vloupat do jeho garáže. Když na místo dorazila policejní hlídka, Jason jim řekl, že Nicholas už utekl. To byla jediná a poslední zpráva o Nicholasovi v průběhu celého policejního pátrání.

Po třech letech od svého zmizení se rodina už vzdala jakékoliv naděje. Jenže  najednou volala španělská policie, která prý Nicholase našla ztraceného a vyděšeného v jedné vesnici. Následoval urychlený přelet do Spojených států a shledání s rodinou. Všichni byli tak nadšení, že si ani nevšimli závažných rozdílů mezi tím, jaký chlapec jim před třemi lety zmizel a jaký se jim teď vrátil.

Nicholas byl blonďák s modrýma očima. Nicholas, který teď přijel, byl brunet. Nebyl to divoch ani výtržník, ale spíše tichý a nesmělý chlapec. Úplný opak původního Nicholase. Přesto nikdo z rodiny ani na vteřinu nepochyboval, že se jim vrátil jejich pravý syn.

Noviny psaly o fantastickém setkání a konci jako z hollywoodského filmu. Nicholas tvrdil, že byl unesen na cestě domů z parku. Pak ho posadili do letadla do Evropy. Tam se stal v podstatě sexuálním otrokem jednoho gangu. Jeho únosci mu změnili barvu očí a obarvili vlasy, tak vysvětlil rozdíly ve vzezření. Podařilo se mu uprchnout a byl nalezen španělskou policií.

Výpověď Baclaye ale vzbudila podezření vyšetřovatele Charlie Parkera. Právě tvrzení o změně barvy očí se mu zdálo podezřelé, o ničem podobném neslyšel a pochyboval, že by k takové věci nějaký gang přistoupil. Stejně tak se mu nezdál rozdíl v osobnostní charakteristice. Chápal, že traumatizující zážitky mohly chlapce změnit, ale tušil, že to nebude jen to. Chlapec se mu totiž nezdál ve skutečnosti nijak traumatizovaný, navíc se mu jevil starší než oněch udávaných 16 let.

Sám Parker byl překvapen, když se jeho podezření rychle potvrdila. Chlapec neměl 16, ale 23 let. A nebyl to Charlie Parker, ale Francouz jménem Frederic Bourdin. Ten byl Interpolu dobře znám pod přezdívkou Chameleon. Byl to podvodník, který se specializoval na to, že se vydával za zmizelé děti. Vytvářel si takto nové identity. Interpol ho dlouho hledal a podezříval ho, že se takto vydával za 500 různých lidí.

Bourdin se doslechl o případu zmizelého Nicholase Barclaye a zjistil si o něm veškeré veřejně dostupné informace. Pak se jím doslova stal. Dokázal takto balamutit španělskou policii, FBI i rodinu Barclayových po téměř tři měsíce. I když ne všichni v Barclayově rodině jeho lžím uvěřili. Právě strýc Jason měl velké podezření, ale pak se předávkoval drogami a zemřel, takže už nemohl sám podvodníka odhalit.

Bourdin byl uvězněn a odsouzen k šesti letům vězení za podvod. Bylo to dvakrát tolik, než kolik žádal žalobce. Jenže věc měla ještě další háček. Bourdin tvrdil, že Barclayovi si celou věc se zmizením svého syna vymysleli. Museli přece hned poznat, že mu není podobný a že před nimi nestojí jejich syn. Jaké měli motivy k tomu, aby podvodníka tak vřele přijali? Zřejmě se sami snažili něco zakrýt. Zřejmě někdo z Barclayovy rodiny Nicholase zabil a velmi jim přišlo vhod přivítat mezi sebou jeho náhradu. Podvodník podvodníka neprozradí.

Byl to opět vyšetřovatel Parker, kdo Bourdinovým teoriím dopřál sluchu a rozhodl se je prověřit. Vycházel z předpokladu, že Nicholas byl agresivní a rodina z něj šílela. Několikrát u nich byla policie kvůli problémům se synem. Parker došel k závěru, že Barclayovi nejsou bez viny na synově zmizení, a rozhodl se zjistit, co s ním mají společného. Dodnes se případem zabývá a je stále přesvědčen, že zmizení Nicholase Barclaye mohla být vražda, kterou se rodině podařilo utajit. Jediné, čeho se může držet, je výpověď Bourdina, který řekl jasně: Něco se v tom domě stalo, ale nemůžu to dokázat.

user-avatar

Tomáš Chalupa

24. 04. 2018 | 07:00

> ExtraStory   |   Inzerce