Dávní obyvatelé Británie záhadně zmizeli několik staletí po stavbě Stonehenge. Na jejich původní místo přišli přesídlenci z kontinentální Evropy.

Dávní obyvatelé Británie záhadně zmizeli několik staletí po stavbě Stonehenge. Na jejich původní místo přišli přesídlenci z kontinentální Evropy. | zdroj: ancientpages.com


Proč z Británie zmizeli tajemní stavitelé Stonehenge? Odpověď může přinést starodávná DNA

TÉMATA: archeologie | výzkum | prehistorie | neolit | eneolit | migrace | stonehenge | kultura zvoncovitých pohárů | británie

user-avatar

Yvonne K.

21. 04. 2018 | 09:30

Dávnou lidskou minulost mohli dříve vědci rekonstruovat pouze z nálezů sídel, kostí a artefaktů. V současnosti však do hry významně vstupuje genetika umožňující luštit genetické kódy našich dávných předků. Díky ní se historikům odkrývá nový pohled na migraci i míchání lidí a kultur v prehistorických dobách.

“Existoval názor, že migrace byla v rámci evoluce člověka velmi vzácnou záležitostí,” připomíná  David Reich z Harvardské lékařské školy. “Nic takového ovšem neříká starodávná DNA,” upozorňuje. Představa, že dnešní lidé jsou přímými potomky těch, kteří v oblasti žili odjakživa, jsou tak téměř ve všech případech liché.

Reich a jeho tým se v jedné ze svých posledních studií snažili zmapovat rozšíření takzvané kultury zvoncových či zvoncovitých pohárů. Jak už název napovídá, tato kultura je typická především svými bohatě zdobenými poháry, připomínajícími tvarem převrácený zvon. Vznik kultury je předmětem častých sporů, je možno proto říci, že je dodnes nejistý. Existují i názory, že do Evropy přišel tento lid z Maroka. Nejpravděpodobnější však je, že pocházel z Pyrenejského poloostrova a odtud se začal šířit do Evropy zhruba před 4 700 lety. Pohár, kultura zvoncovitých pohárů, Kunovice, konec 3. tisíciletí př. n.l.

Analýzou DNA Reichův tým ovšem zjistil, že se nejprve šířily nápady a pak teprve lidé, kteří byli jejich nositeli. Geny pyrenejské populace se totiž výrazně liší od středoevropské, ač její příslušníci přejali styl nádob a jiných artefaktů charakteristický pro zvoncovitou kulturu.

Nicméně jiný směr nabral vývoj, když tato kultura expandovala na sever do Británie. Tam ji totiž s sebou přinesli migranti a během pár stovek let téměř úplně nahradili dosavadní obyvatele britských ostrovů – ony tajemné stavitele Stonehenge. “Byla to náhlá změna ve složení britské populace,” konstatuje Reich. “Šlo o téměř kompletní obměnu.”

Pro archeology jsou tato a další zjištění plynoucí z výzkumu starobylé DNA něčím naprosto překvapivým. 

Rozsáhlá migrace ze stepí

K dalšímu neočekávanému přesunu došlo u lidí, kteří původně obývali stepi v centrální Asii, severně od Černého a Kaspického moře. Asi před 5 300 lety byli místní lovecko-sběračské komunity nahrazeny na mnoha místech kočovnými pastevci takzvané jámové kultury, kteří dokázali rychle expandovat díky jízdě na koni a vynálezu vozu. Jámová kultura byla převážně kočovnická  s převažujícím pastevectvím.

Archeologové již delší dobu věděli, že se některé z technologií a kulturních znaků jámové kultury rozšířily později do celé Evropy i střední Asie. Co však netušili a co prozradila právě DNA, je fakt, že také lid "Jamna" se všude stěhoval – od atlantského pobřeží na západě Evropy až po západní část Mongolska na východě a Indii na jihu. Tak rozsáhlá migrace vysvětluje ono široké rozvětvení velké rodiny indoevropských jazyků i to, proč geny místních lovců a sběračů v Evropě vystřídal nesmazatelný otisk stepní DNA.

“Celý tento fenomén stepní expanze je nádhernou ukázkou toho, co dávná DNA může odhalit,” říká Reich a jeho kolega Barry Cunlife jej doplňuje: “Nikdo, dokonce ani archeologové ve svých nejdivočejších snech nepředpokládali tak vysoký obsah stepních genů u obyvatel severní Evropy ve 3. miléniu před naším letopočtem.”

Podle vědců tato zjištění rovněž vysvětlují “podivný výsledek” genetické vazby vysledované u moderních Evropanů a domorodých obyvatel Ameriky. Hrob jámové kultury, Volgogradská oblast

Boj o ženy

V jiném výzkumu se Reichův tým soustředil na genomickou historii jihovýchodní Evropy a na základě zkoumání genových dat od 250 jedinců, kteří žili před 14000 až 2500 lety, odhalil další migraci v souvislosti se šířením zemědělství do Evropy. To rovněž přidalo další díl do skládačky – první přesvědčivý důkaz, že se mísení obyvatel v Evropě soustředilo na jedno pohlaví.

Jak Reichův tým zjistil, lovecko-sběračské geny, které zůstaly u severních Evropanů po přílivu migrujících zemědělců, pocházely více od mužů než od žen. “Archeologické důkazy ukazují, že když se zemědělci poprvé rozšířili do severní Evropy, zastavili se v zeměpisných šířkách, kde jim dobře rostlo obilí. V důsledku existovaly po několik tisíc let přetrvávající hranice mezi zemědělci a loveckými společnostmi,” vysvětluje Reich. To oběma skupinám umožnilo dlouhou dobu na sebe vzájemně působit. Podle Reicha se nabízí spekulativní scénář, že během této velmi dlouhé interakce tu byla tendence buď silou, nebo sociálními kontakty integrovat ženy od zemědělců do lovecko-sběračských komunit. Mapa zaznamenává rozšíření zemědělství v Evropě.

Zatím jde jen o domněnku, ale fakt, že starodávná DNA poskytuje vodítka k poznání odlišných sociálních rolí a osudů mužů a žen v prehistorické společnosti, je něco, co v badatelích vyvolává neskrývané nadšení.

Tyto objevné pohledy do vzdálené minulosti umožnily především nové metody a zařízení, které výrazně snížily náklady spojené se sekvenováním genů. Rovněž k tomu přispěl i objev archeologa Rona Pinhasiho z University College v Dublinu, jenž přišel na to, že spánková kost obsahující drobné vnitřní ucho skýtá stokrát víc DNA než jiné lidské ostatky, takže je teď podstatně víc genetického materiálu vhodného ke zkoumání. Genetické analýzy zrychlilo a zlevnilo i to, že místo sekvenování celých genomů se čtou genetické kódy pečlivě vybraných variabilních částí DNA (jdeo o metodu zvanou jednonukleotidový polymorfismus). Celý tento pokrok umožní vědců analyzovat větší počet lidských ostatků z dávné doby. Archeologové nyní mohou z lidských ostatků zjistit mnohem více o životě dávných lidí.

Kromě toho dávná DNA slibuje nejen zkoumat přesuny našich dávných předků, ale i vývoj jejich rysů nebo náchylnosti k nemocem. “Je to nový vědecký nástroj, který stejně jako mikroskop vynalezený v 17. století nám umožní studovat biologické aspekty, které nebylo možné zkoumat dříve,” vysvětluje Reich. Za všechny uveďme příklad, kdy vědci z Kodaňské univerzity objevili DNA bakterie moru u stepních populací. Pokud si skupiny migrující do Británie přitáhly tuto nemoc s sebou, mohlo by to vysvětlit, proč tak rychle ubylo původní obyvatelstvo na ostrově. Pro archeology a historiky tak nastávají opravdu vzrušující časy. “Starodávná DNA revitalizuje archeologii takovým způsobem, jak by si jen málokdo z nás i před deseti lety dokázal představit,” uzavírá vědec.

 

user-avatar

Yvonne K.

21. 04. 2018 | 09:30

> ExtraStory   |   Inzerce