Záběr na Taxis z roku 1984, kdy na něm upadlo 11 koní | zdroj: internet


Prokletý Taxisův příkop, místo slávy i smrti

Velkou Pardubickou sledují i lidé, které jinak koně a dostihy vůbec nezajímají. Je to zkrátka národní svátek, oslava koní a jezdců. Je to ale také smrt a bolest. Obávaný Taxisův příkop, podle mnohých nejtěžší překážka dostihu, je pokryt krví mnoha ušlechtilých zvířat.

user-avatar

Tomáš Chalupa

17. 10. 2014 | 23:19

Velká Pardubická je nejvýznamnějším tuzemským dostihem, jehož založení sahá do roku 1874. Je to také nejobtížnější závod v Evropě a dost možná i na světě. Je to krutý dostih. Zatímco vítězové slaví, poražení umírají.

Koně bez jezdců, na Velké Pardubické nic výjimečného

Symbolem závodu a jeho mimořádné obtížnosti se stal slavný Taxisův příkop. Tahle překážka se původně jmenovala jednoduše Hlavní příkop, někdy také Tribunní skok a byla součástí nejrůznějších závodů už v 19 století. Proti překážce se ale ozývalo mnoho závodníků, kterým se zdála příliš obtížná. Princ Egon Thurn-Taxis ale kritiky umlčel svým památným výrokem:  „Pánové, já tento skok už nikdy překonávat nebudu, a jak se tak dívám kolem sebe, tak vy také ne. Nevidím tedy důvod, proč bychom jej měli rušit a někomu něco ulehčovat.“  Je zřejmé, že pojmenování překážky jeho jménem na sebe nedalo dlouho čekat.

Na Taxisu se padalo i v roce 1967. Záběr pořídil Lubomír Zeifert

Taxisův příkop je vlastně hluboká díra v zemi přehrazená ze strany živým plotem. Jeho výška stejně jako parametry jámy se v průběhu let měnily. Hloubka příkopu je zhruba jeden metr a jeho šířka pět metrů. Živý plot má metr a půl na výšku. Skok přes Taxis je mimořádně náročný a riskantní. K jeho nebezpečí přispívá i to, že si jej nikdo nemůže natrénovat. Taxis se skáče jen jednou ročně, přímo při závodě.

Nákres profilu Taxisova příkopu

Překážka si začala velmi rychle vybírat svou daň. Zatímco u vítězů se evidují jména, stáje, žokejové, majitelé a kdoví co ještě, o mrtvých se příliš nepíše. Podle některých zdrojů jich zemřelo na Taxisu 23, podle jiných dokonce 29. A číslo stále narůstá.

Taxisův skok překonává kůň Epigraf a jezdec Vladimír Fedin

Letošní ročníky byl Taxis osudový pro klisnu Zulejku. Rok 2007 a Czestmyr, na Taxisu si zlámal nohy. Okamžitě utracen. 1999 Celano, stejné místo, stejné zranění, stejný osud. V roce 1991 na Taxisu padá klisna Pauza a láme si vaz. Lozorno, Gajsan, Emanuel, Futbol. Seznam těchto nádherných koní, kteří zemřeli jen z lidského rozmaru a touze po vítězství, by byl ještě velmi dlouhý. V roce 1984 upadlo na Taxisu dokonce jedenáct koní.

Kůň Santos zdolává Taxis

Další desítky koní padly na jiných překážkách nebo zemřeli po závodě vyčerpáním. Kromě Taxisu má totiž Velká Pardubická ještě jedno specifikum, jede se v hluboké oranici, ve které je pohyb koní mimořádně namáhavý a vyčerpávající. Přestože se proti Taxisovu příkopu a potažmo celému dostihovému sportu zvedá čas od času vlna kritiky ze strany ochránců práv zvířat, zdá se, že touha pro triumfu a sportovním úspěchu člověka vždy zvítězí. I když při tom zemře ušlechtilé zvíře. „Taxis je tou největší a nejtěžší překážkou, jakou jsem v životě skákal. A mám obavu, že větší hrůzu než z Taxisu jsem zatím z ničeho neměl,“ řekl o Taxisu anglický jezdec Christopher Collins. Slavný žokej Váňa však vše vidí jinak. „Odmítám názor, že Taxis je pohřebištěm koní. Zkušený jezdec a dobře připravený kůň, který umí skákat, si s Taxisem poradí.“ Otázka je, jestli těch 29 koní, kteří na Taxisu zahynuli,  nebylo dobře připraveno nebo neumělo skákat a čí to v takovém případě byla vina.  

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Tomáš Chalupa

17. 10. 2014 | 23:19