Francouzské herečky jsou tajemné a sexy.

Francouzské herečky jsou tajemné a sexy. | zdroj: wikipedia commons/profimedia


Pronikavý půvab, šarm a talent: Tohle je 20 nejikoničtějších francouzských hereček

TÉMATA: francie | film | herečky

user-avatar

Yvonne K.

12. 10. 2017 | 15:00

Francie je kolébkou moderní kinematografie, a tak není divu, že mnohé její filmové hvězdy se proslavily po celém světě. O francouzských herečkách to platí dvojnásobně. I když nejsou tak okázalé a extravagantní jako hollywoodské celebrity nebo tak nekonvenční a svérazné jako jejich britské kolegyně, svým šarmem, elegancí a charizmatem je všechny neskonale předčí, ať se to týká starých filmových legend nebo současných hvězd. V naší galerii vzdáváme hold kráse, stylu a herectví 20 francouzských ikon, které se těšily či stále těší největšímu diváckému obdivu.

1. Brigitte Bardot (* 1934)

Brigitte Bardot byla celosvětově sexuálním symbolem 50. a 60. let 20. století. K filmové kariéře jí pomohl její první manžel, režisér Roger Vadim. Jejím nejúspěšnějším filmem byl snímek A bůh stvořil ženu, který byl natočen roku 1956. Brigitte Bardot natočila celkově 42 hraných filmů. Svou filmovou kariéru se rozhodla ukončit v roce 1973 ve svých 39 letech. Svůj další život zasvětila boji za práva zvířat.

2. Catherine Deneuve (*1943)

Její tajemně chladná a oduševnělá krása, v níž se mísí romantická křehkost, něha a inteligence s hrdostí, emocionální odměřeností a povahovou nejednoznačností, si postupně podmanila řadu významných světových režisérů, v jejichž dílech nejrůznějších žánrů dokázala Catherine Deneuve přesvědčivě ztvárnit stejně tak postavy frustrovaných a senzitivních manželek, jako romanticky založených a svůdných krásek či energických a podnikavých žen. V roce 1985 propůjčila svoji tvář soše Marianne, která symbolizuje republikánskou tradici Francie.

3. Jeanne Moreau (1928 – 2017)

Skutečnou hvězdou nejen evropského filmu se stala na přelomu 50. a 60. let s příchodem francouzské nové vlny, kdy ji na divadelních prknech objevili později slavní režiséři a ti ji také dali první velké filmové příležitosti. Nová vlna nevyžadovala prvoplánovou krásu, ale z Jeanne Moreau, vyzařující zvláštní charisma a intelektuální šarm, se stala vyhledávaná představitelka osudových žen.

4. Juliette Binoche (*1964) 

Svým stále trochu smutným pohledem a současně dojmem zralé ženy nepřipomíná snad žádnou jinou herečku, zato má až příliš mnoho společného se svými postavami – Terezou (Nesnesitelná lehkost bytí), Michèle (Milenci z Pont-Neuf), George (Děti století) nebo Vianne (Čokoláda). Sama uznává, že svůj život odhaluje na plátně: „Pokud ho tam někdo nevidí, nemůžu pro něj nic udělat.“

5. Isabelle Adjani (*1955)

Osmdesátá léta patřila Isabelle Adjani, obdobně jako byla sedmdesátá zasvěcena ikoně Catherine Deneuve. O tajemné, tmavovlasé Francouzce s arabskými předky se mluvilo jako o nástupkyni Michèle Morgan či Jeanne Moreau. K její pověstné záhadnosti přispívalo i to, že se na plátně objevovala s různými časovými odstupy. Publikum ji zbožňovalo a také odborná porota její výkony oceňovala. Jako jediná z herců i hereček je pětinásobnou držitelkou Césara v kategorii nejlepší herečka.

6. Anouk Aimée (*1932)

Díky svým křehkým půvabům a citlivému projevu s lehkým nádechem smutku, nostalgie a stesku se stala během 50. a 60. let vyhledávanou představitelkou žen, v jejichž osudech je cosi tajemného, nalomeného, ale zároveň podmanivě krásného. Vedle francouzských tvůrců o ni projevovali zájem také zahraniční režiséři, zejména italští. Objevila se například ve Felliniho filmech Sladký život (1960) a 8 a půl (1963). Vůbec největším úspěchem byla ale hlavní role v mezinárodně úspěšném filmu Muž a žena (1966), do které jí doporučil Jean-Louis Trintingnant a za který získala Zlatý glóbus a cenu Britské akademie filmového a televizního umění.

7. Leslie Caron (*1931)

Francouzkou balerínu objevil pro film legendární americký tanečník Gene Kelly, když jí nabídl roli v muzikálu Američan v Paříži (1951), kterou měla hrát již těhotná Cyd Charisse. Její nezbedný dívčí vzhled se ideálně hodil do do příběhů, kterak chudá dívka ke štěstí přišla à la Popelka, čehož Hollywood skvěle využil. To spolu s jejími ladnými tanečními schopnostmi z ní učinilo jednu z nejlépe obsazovaných zahraničních muzikálových hereček 50. let. V 60. letech a později pracovala Leslie Caron zejména pro evropský film.

8. Emmanuelle Béart (*1963)

Drobná světlovlasá Francouzka s pihovatou tváří a pronikavýma modrýma očima se nejvíce proslavila díky akčnímu snímku Briana de Palmy Mission: Impossible (1996) a filmu Francoise Ozona 8 žen (2002). Ačkoli se údajně velice stydí, na plátně se už několikrát objevila nahá.

9. Sophie Marceau (*1966)

Už na prahu puberty se uchytila jako modelka a ve čtrnácti zazářila ve filmu Večírek, který se ve Francii na začátku 80. let stal velkým kasovním hitem. Hrála ve více než třech desítkách filmů, mimo Francii ji však nejvíce proslavila role princezny Isabelly ve Statečném srdci po boku Mela Gibsona a elegantní Bond girl Elektra ve filmu Jeden svět nestačí, kde byl jejím partnerem Pierce Brosnan.

10. Danielle Darrieux (*1917)

Dnes stoletá stará dáma debutovala hlavní rolí svéhlavé dospívající dívky ve filmu Ples (1931). Rázem se stala hvězdou, jejíž popularita stoupala od rolí romantických dívek, jaké ztělesňovala nejprve v komediích a operetkách, k postavám bystrých mladých žen a oddaných milenek v melodramatech s mezinárodním obsazením.

11. Annie Girardot (1931 – 2011)

Byla ukázkovým příkladem toho, že filmová hvězda nemusí být ani krásná, ani mladá. Ačkoli v mládí disponovala jistým půvabem, fyzické přednosti nikdy nepatřily k atributům jejího hereckého projevu. K úspěchu a slávě se propracovávala poměrně dlouho, až po čtyřicítce se stala skutečnou superstar francouzské kinematografie. Žádné jiné francouzské herečce se nepodařilo, aby více než deset let hrála výhradně hlavní role. Sedmdesátá léta byla hereččiným hvězdným obdobím. S přehledem střídala dramatický žánr s komediemi, excelovala v postavách psychicky silných a energických žen, které se tu s trpkým humorem, jinde se zbraní v ruce musejí vyrovnávat s nástrahami života.

12. Simone Signoret (1921 – 1985)

Smyslné rysy a rázná povaha ji předurčily k poměrně často ztvárňovaným postavám prostitutek. Z její Alice Aisgillové v anglickém dramatu Místo nahoře (1959) vyzařuje vášeň ve všech scénách, nejenom těch postelových. Tato role ji přinesla celou řadu cen: hlavní „ženskou“ z festivalu v Cannes i Oskara pro „Nejlepší herečku v hlavní roli“. Do roku 1997 byla jedinou francouzskou herečkou, která se mohla chlubit Oscarem (Juliette Binoche ho získala za vedlejší roli ve filmu Anglický pacient) a první ženou vůbec, která tuto cenu obdržela za zahraniční film. Získala i ceny Emmy, BAFTA a Césara.

13. Marion Cotilard (*1975)

Celosvětový věhlas jí zajistila role ve snímku Edith Piaf (2007). Za ztvárnění legendární zpěvačky získala Oscara, Zlatý Glóbus, Cenu BAFTA a řadu dalších ocenění. Stala se první a jedinou osobou, která vyhrála Oscara v kategorii nejlepší herečka za roli ve francouzském filmu. Její filmy celosvětově vydělaly na pokladnách kin přes 3 miliardy amerických dolarů. V roce 2014 byla nazvána „nejvýdělečnější francouzskou herečkou 21. století“.

14. Eva Green (*1980)

Debutovala na stříbrném plátně ve filmu Bernarda Bertolucciho Snílci a sklidila obdiv nejen za své kompletně odhalené tělo, ale rovněž za přesvědčivý herecký výkon. Neminula ji nominace na Evropských filmových cenách a Bertolluci (před kterým se již vysvléklo několik pohledných hereček) označil její krásu až za neslušnou. Rok 2006 se stal zlomovým, protože získala roli Bond girl v nové bondovce Casino Royale, a tak se stala 5. francouzskou herečkou, která ztvárnila Bond girl. Magazín Empire umístil její postavu Vesper Lynd jako devátou nejpřitažlivější ženskou hrdinku v historii filmu.

15. Audrey Tautou (*1976)

Ve Francii se stala známou v roce 1999 rolí ve filmu Venuše, salon krásy, za kterou získala cenu César jako nejlepší ženská herecká naděje. Za hranicemi Francie proslula o dva roky později svojí rolí servírky Amélie Poulainové, snílkovské dívky, která touží pomáhat všem okolo sebe, ve filmu Amélie z Montmartru. Filmovými kritiky je často označována za novou Audrey Hepburn.

16. Isabelle Huppert (*1953)

Poté, co se v 70. letech proslavila v Krajkářce švýcarského režiséra Clauda Goretty, ztělesnila Huppertová řadu nezapomenutelných rolí, které jsou sbírkou šokujících studií ženské intimity a povahy. Ztvárnila například titulní postavu v Pianistce, která hledá únik před zmarněným životem v trýznivých sexuálních perverzích, dívku, která zavraždí své rodiče v rekonstrukci skutečného soudního případu ve snímku Violette Nozierová, a chladnokrevnou potratářku v Chabrolově filmu Ženská záležitost. Na pohled nenápadná Francouzka za ně získala řadu cen, tou poslední je Zlatý glóbus za hlavní roli v psychologickém thrilleru Elle.

17. Anna Karina (*1940)

Umělecké jméno pro ni vymyslela Coco Chanel. Proslavila se ve filmech francouzské nové vlny, zejména ve snímcích svého manžela, režiséra Jean-Luca Godarda. Stala se tak jakýmsi symbolem evropského uměleckého filmu 60. a 70. let. Od 80. let se na plátně objevovala již jen výjimečně.

18. Michèle Morgan (1920 – 2016)

Na přelomu 40. a 50. let patřila již k největším hvězdám francouzského filmu, točila se slavnými režiséry jako byli René Clément nebo její objevitel Marc Allégret, několikrát zvítězila také v diváckých anketách o nejpopulárnější herečku. Pro svůj tajemný, zádumčivý půvab byla přirovnávána k mladé Gretě Garbo.

19. Fanny Ardant (*1949)

Původně měla namířeno do politiky, neboť vystudovala politické vědy, ale její smysná ženská krása a talent ji v 70. letech přivedly na divadelní prkna i filmové plátno. Portréty osudových žen propadajících vášnivé lásce mistrně ztvárnila ve filmech významných světových režisérů, zejména pak Françoise Truffauta, který se stal i jejím životním partnerem. Za hlavní roli majitelky restaurace pro homosexuály Evy v komedii Někdo to rád holky (G. Aghion) získala Césara 1996. Plynně ovládá španělštinu, italštinu i angličtinu.

20. Vanessa Paradis (*1972)

Prvně se proslavila svojí písní „Joe le taxi“ v roce 1987, když jí bylo 14 let. Její další písničkové album „Variations sur le même t'aime“ bylo také poměrně úspěšné – v roce 1990 jí vyneslo titul nejlepší domácí zpěvačky. Neméně úspěšný byl i její vstup do světa kinematografie. Jako filmová naděje záhy získala nejvyšší herecké pocty: Césara 1990 a Cenu Romy Schneiderové. Následovala velká reklamní kampaň firmy Chanel, kde se stala tváří nového pafému Coco. Vzhled krásné, dětsky nevinné holčičky s nádechem koketní smyslnosti k takovému kroku přímo vyzýval. V nepravidelných návratech před kameru vytváří většinou portréty nezakotvených, životem zkoušených mladých žen. Více se však věnuje pěvecké kariéře.

user-avatar

Yvonne K.

12. 10. 2017 | 15:00

> ExtraStory   |   Inzerce