Historie si pamatuje hlavně velké příběhy a velká jména. Lidé v pozadí jako Freddie Oversteegen přitom nebyli o nic menší hrdinové.

Historie si pamatuje hlavně velké příběhy a velká jména. Lidé v pozadí jako Freddie Oversteegen přitom nebyli o nic menší hrdinové. | zdroj: vice.com


Proti nacistům bojovaly i děti. Přečtěte si příběh dívky, která se k odboji přidala v pouhých čtrnácti

TÉMATA: druhá světová válka | nizozemsko

user-avatar

Simona Knotková

1. 02. 2017 | 11:00

Nizozemka Freddie Oversteegen měla čtrnáct let, když na dveře jejich domu zaklepal muž. Pracoval pro nizozemské hnutí odporu a Freddie a její sestře nabízel, zda by se nechtěly připojit. Mladé dívky by totiž jen málokdo podezíral.

Freddie Oversteegen dospívala v době, kdy byla její země ve 2. světové válce. Společně s o dva roky starší sestrou Truus a rozvedenou matkou bydlela v nuzném bytě, když je jednoho dne navštívil muž z odboje.

Freddie Oversteegen dnes

"Muž s kloboukem na hlavě přišel k našim dveřím a zeptal se matky, zda by s námi mohl mluvit. Souhlasila a taky nám pak dovolila se přidat," vzpomíná dnes devadesátiletá žena v rozhovoru, který poskytla webu Vice.

Mladé ženy měly pro odboj velkou cenu, a to z velmi prostého důvodu – dokázaly svádět nacisty a vytahovat z nich informace, či se dokonce podílet na jejich zneškodnění. Málokdo je přitom podezíral. Než sestry mohly vkročit do terénu, nejprve prošly výcvikem, jenž zahrnoval například střílení. V té době byly ve skupině jedinými děvčaty. Později se k nim přidala i legendární komunistická odbojářka Hannie Schaft.

Hannie Schaft (nalevo) a Truus v převleku

Jejich prací bylo ukrývání lidí, předávání vzkazů podzemní armádě, transport zbraní či eskortování židovských dětí na bezpečná místa. Svádět muže měla za úkol starší Truus. Oversteegen utkvěla v paměti především jedna akce, při níž zabili významného nacistu.

"Truus se s ním setkala v drahém baru, svedla ho a pak ho vylákala na procházku do lesa. Cestou na někoho narazili. Vypadalo to jako náhoda, ale vše bylo domluvené. Ten člověk Truus řekl, že by se tam neměli procházet. Oba se omluvili, otočili se a měli se k odchodu. Pak ale zazněla rána. Jeden z ukrytých mužů nacistu zastřelil, já jsem jenom hlídala, zda nikdo nejde. Mrtvolu pak svlékli, všechny šaty zničili a zakopali ho. Myslím, že tam možná ještě někde leží."

Freddie čte báseň, kterou napsala Hannie Schaft

Sestry se konce války na rozdíl od Schaft, která byla těsně před jejím koncem popravena, dožily. Truus se později angažovala jako řečnice na památečních akcích a s prožitými událostmi se vyrovnávala i skrze uměleckou činnost. Freddie se stejně jako sestra provdala a život zasvětila rodině. Než Truus začala trpět demencí, obě na válku neustále vzpomínaly.

"Vždycky jsme o ní mluvily. Nemusely jsme říkat: 'Pamatuješ, když...' Pořád to byla první věc v našich myšlenkách," říká Freddie.

Osudu sester si všiml nizozemský filmař Thijs Zeeman, který o nich natočil televizní dokument.

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Simona Knotková

1. 02. 2017 | 11:00