Koncem 19. století se taktikou anarchismu stala mimo jiné propaganda činem, teroristické akce proti státním reprezentantům za účelem vybuzení mas k povstání.  V roce 1892 zaútočili francouzští anarchisté na policejní stanici v ulici Rue des Bons-Enfants.

Koncem 19. století se taktikou anarchismu stala mimo jiné propaganda činem, teroristické akce proti státním reprezentantům za účelem vybuzení mas k povstání. V roce 1892 zaútočili francouzští anarchisté na policejní stanici v ulici Rue des Bons-Enfants. | zdroj: paris-luttes.info


První česká teroristická skupina zaútočila! Umístila bombu do policejního ředitelství v Praze

TÉMATA: české země | praha | terorismus | anarchismus | policie

user-avatar

Václav Pokorný

10. 06. 2019 | 14:08

Terorismus jako forma boje s cílem zastrašit protivníka a dosáhnout politických nebo náboženských cílů je dnes téměř běžným jevem v mnoha částech světa. Ve světle těchto skutečností je zajímavé si připomenout, že tuto formu boje využili již v 19. století čeští odpůrci monarchie, a to bombovým útokem na pražské policejní ředitelství.

Před 150 lety se tehdejší Praha stala svědkem prvního teroristického útoku v Českých zemích. Odehrál se v noci z 10. na 11. června po jedné hodině půlnoční. Tichou noční Prahou se najednou ozvala rána jako z děla. Cinkot skla z roztlučených oken na počátku tehdejší Poštovní ulice u pražského policejního ředitelství naznačil místo výbuchu. Ze všech stran sem spěchaly policejní hlídky, ale také ze sna vyburcovaní místní občané. Nikdo z přítomných však nedovedl s určitostí říci, co mohlo být příčinou výbuchu.

Policejní úředníci i strážníci začali okamžitě s pátráním ve výše položených oknech. Na ramena strážníka vystupoval druhý a svítil si do rozbitých oken, zdali odtamtud nevyšla rána. Pomocí svítilen, ale také sirek se pátralo i na dlažbě, až konečně nalezli několik střepů z roztržené pumy v malém sklepním výklenku pod čtvrtým oknem směrem od dnešní Národní třídy.

Policejní stráž celou budovu policejního ředitelství hlídala až do rána. Sotva se rozednilo, započalo vyšetřování celého případu. Po důkladnějším ohledání se zjistilo, že výbuch byl způsoben granátem, které používala armáda. Granát byl navíc nabit špičatými kulemi, sekaným železem a olovem.

Na budově ředitelství bylo rozbito 17 okenních tabulí, v protějším domě č. 339, kde byla kavárna, 14. V sousedním domě vlétl šrapnel granátu do dveří vinárníka Vítkovice. Kus zůstal ve dveřích a jiný střep vletěl do okna skladu a rozbil je. Bartolomějská č. 4 dnes

Policie začala s pátráním po pachatelích útoku a 12. června vypsala odměnu 1000 zlatých za informace vedoucí k jejich dopadení. V průběhu několika dnů policie zatkla strojního dělníka Čeňka Körbera, jeho bratra Viléma Körbera, Leopolda Šmída, čalouníka Otakara Fialu, typografa Jana Chalupu, studenta Františka Kolacího a úředníka Aloise Grossmanna. Všechny tyto muže začala policie vyšetřovat jako možné pachatele pumového útoku.

31. ledna následujícího roku bylo zahájeno přelíčení s šesti vybranými obžalovanými. Na to, že se vlastně kromě pár rozbitých oken vůbec nic nestalo, byly důsledky dalekosáhlé. Kladlo se jim za vinu odpálení pumy před budovou policejního ředitelství a všichni byli obžalováni pro zločin „velezrady", Čeněk Körber kromě toho pro zločiny uražení Veličenstva, rušení veřejného pokoje, veřejného násilí a falšování mince, Fiala a Chalupa rovněž pro zločin veřejného násilí. Státní žalobce Rapp navrhoval těžké tresty: Čeňku Körbrovi 15 roků, Fialovi 13 roků, Vilému Körbrovi 12 roků, Kolacímu a Grossmannovi po 16 letech a Chalupovi 5 roků.

Obhájci, především známý advokát JUDr. Antonín Čížek, pronesli závěrečné řeči a 19. února 1870 byly vyneseny rozsudky: Čeněk Körber 10 let těžkého, každého čtvrt roku zostřeného žaláře, Otakar Fiala 6 roků těžkého žaláře, Vilém Körber 7 měsíců (nebyl uznán vinným zločinem velezrady, nýbrž odsouzen jen za rušení veřejného pokoje). Alois Grossmann, František Kolací a Jan Chalupa nebyli uznáni vinnými.Protože se však státní žalobce odvolal, zůstali poslední tři nadále ve vazbě. Teprve 7. dubna byl pouze jeden z nich, František Kolací, propuštěn na svobodu po složení kauce 1000 zlatých. 13. dubna vrchní soud rozhodl, že se Kolací odsuzuje na jeden rok, Jan Chalupa, původně uznán nevinným, se odsuzuje do těžkého žaláře na 3 roky. Alois Grossmann byl propuštěn. A konečně 16. července nejvyšší soud snížil trest u Čeňka Körbra na 9 let, Otakaru Fialovi potvrzeno 6 let, Aloisů Grossmannovi potvrzena nevinna, u Františka Kolacího byl potvrzen rozsudek vrchního soudu 1 rok a u Jana Chalupy byl rozsudek změněn, byl uznán nevinným. Za Viléma Körbra, který se už proti rozsudku první instance neodvolal, podal odvolání otec, ale to bylo soudem zamítnuto.

Ovšem v únoru následujícího roku se změnila politická situace. 7. února 1871 bylo ve Vídni jmenováno nové ministerstvo a jeho předsedou a zároveň ministrem vnitra se stal Karl Sigmund hrabě Hohenwarth. Jeho prvním činem se stala amnestie udělená politickým provinilcům. Byli tedy propuštěni jak Čeněk Körber, tak Otakar Fiala, odsouzení ve zmíněném procesu k nejtěžším trestům, stejně tak i František Kolací.

 

user-avatar

Václav Pokorný

10. 06. 2019 | 14:08

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu