To, proč jsou lidé ochotni věřit i těm největším nesmyslům, má co dělat s hlavně s tím, jak náš mozek vyhodnocuje informace.

To, proč jsou lidé ochotni věřit i těm největším nesmyslům, má co dělat s hlavně s tím, jak náš mozek vyhodnocuje informace. | zdroj: desmoblog.com


Psychologický výzkum odhalil, proč lidé sedají na lep dezinformacím

TÉMATA: mozek | informace | dezinformace | fake news | výzkum | psychologie

user-avatar

Blondie

24. 01. 2018 | 13:00

Jak snadno lidé podlehnou falešným zprávám, ukázal experiment vědců z německé univerzity v Hohenheimu. Ti vytvořili čtyři falešné profily na Facebooku a skrz ně šířili falešné zprávy, jejichž obsahem se zaměřili především na ty čtenáře, kteří inklinují k extrémní pravici. Nečtenějším článkem byla zpráva o tom, jak ve smyšleném německém městečku uprchlíci mají nárok na prostitutky zdarma. Tento příspěvek za čtyři dny oslovil až 11 000 uživatelů a byl sdílený nejméně 150krát. Podle jednoho z experimentátorů přitom za celou dobu projektu nebyly falešné profily zpochybněny ani čtenáři, ani správci Facebooku. Jak je to možné?

Podle výzkumného týmu ze Západoaustralské univerzity je hlavním důvodem, proč lidé mnohem častěji uvěří nepravdivým informacím, jednoduše mentální pohodlnost. Pídit se po pravdě si totiž žádá čas a úsilí, což se lidem většinou vynakládat nechce, pokud se zrovna nejedná o nějaké pro ně zásadně důležité záležitosti. Zvážit hodnověrnost informace a jejího zdroje je mnohem náročnější než informaci jednoduše přijmout a uvěřit, že je pravdivá. V opačném případě by totiž bylo nutné podívat se i na jiné informační zdroje, zjišťovat fakta a porovnávat.

Když už si uděláme čas, abychom pozorně informaci vyhodnotili, většinou věnujeme pozornost jen těmto otázkám: Jak se to shoduje s tím, v co věřím? Navazuje to na to, co už vím? Pochází to z důvěryhodného zdroje? Věří tomu i ostatní? 

Na lep dezinfomací sedáme většinou, když odpovídají našim dosavadním politickým, náboženských a společenským stanoviskům. Z tohoto důvodu mohou být ideologie a osobní světonázory obzvláště obtížnými překážkami, které je nutné překonat, abychom se mohli dopídit objektivního poznání.

Ještě horší je, že snahy o vyvrácení dezinformací mají často opačný účinek – paradoxně zesilují dopad chybných přesvědčení. Zpravidla si pamatujeme prvotní informaci, ale ne už to, jestli se zpětně ukáže jako lživá. Kreslený vtip od Miroslava Kemela

To,  jaký vliv mají dezinformace na veřejné mínění, ukazují veřejné průzkumy. Spojené státy byly v minulých letech svědky několika větších dezinformačních kampaní. Jednou z nich bylo přesvědčit Američany, že klimatické změny jsou hoax. Zatímco v v listopadu 2008 věřilo v klimatické změny 71 procent dotázaných respondentů, v roce 2010 o nich bylo přesvědčeno jen 52 procent. O tom, že byl Sadám Hussajn zapleten do teroristických útoků v New Yorku 11. září 2001, věřilo v roce 2003 sedmdesát procent a ještě deset let po této události se tohoto názoru drželo necelých 40 procent Američanů!

Jak studie australských vědců dále poukazuje, mají nepravdivá přesvědčení jednoznačně negativní dopad na společnost. Pokud totiž majoritní společnost uvěří v něco, co je fakticky chybné, mohou dezinformace vytvářet živnou půdu pro politická a sociální rozhodnutí, která jsou v rozporu s nejlepším zájmem společnosti. A pokud jsou jednotlivci chybně informováni, mohou také oni činit rozhodnutí, která nejsou v nejlepším zájmu jich samotných a jejich rodin, což může přinést závažné důsledky pro budoucnost. Dezinformace jsou neodmyslitelnou součástí voleb a politického boje.

Jak vědci upozorňují, je rozdíl mezi dezinformací a ignorancí, která je definována jako absence relevantních znalostí. Neznalost  má sice také očividně škodlivé dopady na naše rozhodování, ale překvapivě není tak nebezpečná, jako  když se opíráme o dezinformace. Pokud je si člověk vědom své neznalosti, má totiž tendenci se rozhodovat spíše na základě zdravého rozumu, popřípadě intuice. 

Lidé se brání informacím, které by je vyčlenily ze společnosti

Za naši sociální interakci je zodpovědná část mozku jménem mediální prefrontální mozková kůra, která je oddělená od logického myšlení. Na to už před časem přišel americký neurolog Matthew Lieberman, který výsledky výzkumu prezentoval na jednom z TedX talků. Podle něho byla z hlediska přežití schopnost sociálního myšlení tak důležitá, že nám evoluce nadělila zvláštní okruhy v mozku jen pro toto myšlení. Na vnějších částech mozku jsou okruhy pro logické myšlení a ve středu mozku jsou ty pro sociální myšlení. Logická a sociální část mozku se neustále přetahuje o to, kdo bude dominantnější.

Vědci z John Hopkins University se ve spolupráci s americkou armádou rozhodli vyzkoušet, jak se mozek chová při přijímání informací. Výzkum probíhal v Jordánsku a místo fake news zvolili reklamy proti kouření. A zjistili, že pokud reklama cílila víc na sociální skupinu jejího příjemce, zmíněná středová část mozku byla mnohem aktivnější.
Vedoucí výzkumu Ian McCulloh pro server Defense One uvedl jako praktický příklad členy Islámského státu, kterým se vojáci snaží vysvětlit, že radikální ideologie je nesmysl. Pokud jim vojáci předkládají racionální argumenty, tak neuspějí. Ale když je zkusí přesvědčit někdo z jejich vlastních řad, tak má mnohem vyšší šanci na úspěch. Ukázalo se, že prolhané zprávy přímo ovlivňují ty oblasti mozku, které souvisejí se společenským přijetím (social acceptance). Zásadní je to, že aktivita těchto oblastí mozku má na rozhodování lidí větší vliv nežli logické argumenty.

Víra v konspirační teorie je způsobena i potřebou vyčnívat

Tento závěr je postaven na dvou na sobě nezávislých vědeckých studiích, které došly k velmi podobným závěrům:

  • Lidé, kteří podporují šíření konspiračních teorií, věří, že mají informace, kterými nikdo jiný nedisponuje.
  • Konspirační teorie bude mít větší podporu, pokud je čtenářům řečeno, že všeobecná důvěra v daný konspirační příběh je pouze menšinová.
  • A lidé, kteří touží být jedineční, častěji těmto teoriím uvěří. 

Podle Anthonyho Lantiana z Grenoble Alps University, spoluautora studie v časopise Social Psychology, je pocit výjimečnosti postaven na fascinaci informacemi, které jsou pro nás skryté. A právě ti, kteří mají velkou potřebu cítit se výjimečně, aktivně vyhledávají nové a nové informace, které by mohly ještě zvýraznit rozdíl mezi člověkem, který o informaci ví, a tím, který ne. „Znát informace, o kterých se předpokládá, že je ostatní neznají, je cesta, jak svou jedinečnost demonstrovat,“ vysvětluje Lantian. 

Nejdůležitější otázka na závěr – jak se bránit dezinformacím? Bojovat s nimi v éře svobodného internetu a sociálních sítí se zdá být téměř marné, přesto vědci radí neházet flintu do žita. Klást důraz na fakta, stručně, jednoduše a srozumitelně sdělovat informace a posílit své sdělení opakováním. 

Nechvalně proslulý říšský ministr propagandy Joseph Goebbels kdysi sice prohlásil, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, to však neznamená, že stokrát opakovaná pravda přestane být pravdou, a nakonec nás stejně – ať jí věříme, či ne – nějakým způsobem dostihne.

 

user-avatar

Blondie

24. 01. 2018 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce