Dolní hřbitov, kde byl pochován Alois Ulrich

Dolní hřbitov, kde byl pochován Alois Ulrich | zdroj: turistika.cz


Řádil na hřbitově ve Žďáru nad Sázavou upír, nebo lidská představivost?

TÉMATA: česko | záhady | upíři | pověsti

user-avatar

Tomáš Chalupa

3. 04. 2015 | 07:45

Velkostatek ve Žďáru nad Sázavou řídil v roce 1817 šedesátiletý správce Alois Ulrich. Pak ho postihl jakýsi podivný druh nemoci, snad nervová horečka. Ulrich zemřel a byl pohřben na Dolním hřbitově ve Žďáru. To ovšem nebylo naposled, co jej někdo viděl.

Ulrichovy smrti ve Žďáru nikdo nelitoval. Byl to obtloustlý zhýralec, využívající svoje postavení a chovající se krutě k čeládce i dalším lidem. Když byl 22. února 1817 pohřben, mnoha lidem se nejspíš ulevilo. Jenže brzy se ukázalo, že Ulricha se Žďár jen tak nezbaví.

Už několik dní po smrti byl znovu spatřen některými lidmi přímo ve městě. Dokonce ho kdosi viděl jet v ohnivém kočáře taženém bezhlavými koňmi. Tuto hypotézu asi můžeme směle opustit, nicméně vznik této pověsti může mít reálný základ. Byl spatřen také na mostě a několikrát v okolí Dolního hřbitova. "Potom nechtěl žádnej ze zámku do dvora chodit. Tak ho viděli, jak byl živ, tak stál právě na tem mostě. A jináč se nedal vodehnat," vzpomínal roku 1900 na vyprávění své tety o údajném žďárském upírovi mýtný Jan Ambrož ze Stržanova.

Alois Ulrich na dobovém vyobrazení

Dokonce došlo i k vraždě. Smrt jednoho čeledína ze statku, který Ulrich před smrtí vedl, měl způsobit právě on. Místním došla s přízrakem trpělivost, zavolali kata a nechali otevřít Ulrichův hrob. To by se nejspíš nedělo, pokud by lidé nevěřili, že je bývalý správce stále naživu. V otevřeném hrobu byl Ulrich, ovšem tělo nejevilo žádné známky rozkladu, naopak nebožtík vypadal, že jen spí. Kat na něj údajně promluvil a Ulrich, když zaslechl své jméno, otevřel oči. Místní měli jasno – Ulrich je upír. Provedli na něm několik náboženských rituálů a kat mu usekl hlavu a nasypal do úst talíř máku. Jeho tělo pak zasypali nehašeným vápnem. Z toho by se nemohl dostat ani opravdu zdatný upír, a místní lidé se konečně uklidnili.

Co z toho všeho může být pravda? Devatenácté století bylo v našich zemích charakteristické mimo jiné silnou vírou v upíry. Lidé tehdy na nemrtvé skutečně věřili, byli také fascinováni hřbitovy a nejrůznějšími temnými příběhy. Navíc tehdejší způsob pohřbívání měl za následek, že těla nebožtíků zvoskovatěla. Je to dáno vlivem vlhkosti a nedostatečného přístupu vzduchu, kdy tvrdnou zejména tukové tkáně. A těch měl Ulrich nejspíš opravdu dost. Díky tomu vypadalo jeho tělo i několik dní po smrti jakoby zcela neporušené. Otvírání očí a vycházení z hrobu ale nelze vědecky vysvětlit ničím.

Zajímavé je, že pověst o Ulrichovi se dostala silně do povědomí lidí ve Žďáru. Ještě o sto let později se stále objevovali pamětníci a nejrůznější svědci tehdejšího Ulrichova řádění. Přestože neexistuje žádný důkaz, že pověst je pravdivá, je zarážející, že přečkala tak dlouhou dobu v povědomí lidí. 

user-avatar

Tomáš Chalupa

3. 04. 2015 | 07:45

> ExtraStory   |   Inzerce