Kat Alois Weiss, popravčí z pankrácké sekyrárny.

Kat Alois Weiss, popravčí z pankrácké sekyrárny. | zdroj: wikicommons


Řezník z pankrácké sekyrárny: Za jednu hlavu dostal 300 korun. Po válce se přihlásil o důchod

TÉMATA: Alois Weiss | kat | gilotina | popravčí | druhá světová válka | hitler | vlastenci | Pankrác | sekyrárna | protektorát

user-avatar

Kateřina A.

21. 07. 2015 | 14:30

Pankrácká sekyrárna, nejděsivější místo českých dějin. V malé místosti s bílými kachlemi bylo od roku 1943 do konce války sťato gilotinou přes tisíc českých vlastenců. Popravy prováděl kat Alois Weiss. Jednoho dne usekl hlavu 29 lidem, to byl jeho rekord. Vězni čekající v celách smrti slyšeli dopady ostří sekyry a někteří si pokaždé udělali čárku…

Sekyrárnu tvořily tři přestavěné místnosti: zasedací místnost, sekyrárna a rakvárna. Všechny byly německy precizní, efektivní a funkční. Čisté a bíle vykachlíkované, aby šla dobře smýt krev. Důvod přestavby byl prostý. Peníze a čas. Původně totiž byli odsouzení k trestu smrti převáženi do Berlína a Drážďan, což se značně prodražovalo. Navíc odvetou za atentát na Heydricha byl velký počet „českých hlav“, jež bylo třeba setnout. Poprava gilotinou byla totiž podle nacistických funkcionářů velmi rychlá, levná, spolehlivá a díky hluku, který ji provázel, dostatečně odstrašující.

O denní praxi sekyrárny mají historikové poměrně přesné informace, díky zdejšímu katovi Aloisi Weissovi. Ten si pečlivě vedl seznamy všech popravených a jeho výčet nakonec dosáhl necelých 40 stran. Kolonky v knize poprav měl nalinkované až do roku 1946. Bývalý pomocný skladník Weiss měl nejen slušný fixní plat, ale i tři sta korun za každou hlavu, která spadla do plechového koše pod gilotinou. Pozůstalí pak za popravu a kremaci svých blízkých zaplatili pět set.

Pankrácká gilotina

Weiß si v protektorátu Böhmen und Mähren dle dochovaných dokladů vydělal celkem 46 995 říšských marek, což byla na tu dobu značná suma. Konkrétně představovala asi trojnásobek průměrného platu lékaře v nemocnici. Žil s manželkou na vysoké noze na Starém Městě v bytě po Židech v Dlouhé ulici číslo 14.

Vzpomínal, že většina vězňů se před popravou chovala velmi statečně a klidně. Jen někteří, když mu je státní návladní předával, omdleli. V takovém případě byl odsouzenec v mdlobách odnesen na prkno u sekyry a sťat. Ostatní šli docela klidně a lehli si na prkno takřka sami.

Ve jménu Vůdce a říšského protektora se vaše žádost o milost zamítá a zároveň se vám oznamuje, že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodině.“ Neměnná věta, pronesená státním zástupcem v zasedací místnosti, znamenala rozsudek smrti. Po jejím vyslechnutí mohl odsouzenec v přípravné cele, se spoutanýma rukama, napsat svůj poslední dopis a po čtvrté hodině odpolední putoval do popravčí místnosti, oddělené od té zasedací pouze závěsem.

Ruští novináři a polští prokurátoři, kteří se zúčastnili soudu s K.H. Frankem, si prohlížecí pankráckou popravčí místnost.

Popravovalo se každé úterý a čtvrtek a odsouzených bylo pokaždé dost. Loučení se životem muselo být o to obtížnější, že ti, kteří nestáli v první řadě, slyšeli ve zhruba tříminutových intervalech za zdí děsivé zadunění padající gilotiny. Muži byli popravováni ve spodním prádle, nebo civilních kalhotách, ženy v sukni a košili s velkým výstřihem. Vlasy měly ostříhány a nahoru vyčesány.

Vše se dělo bez zbytečných průtahů. Břit sekery vážící šedesát kilogramů dopadl a celá místnost se otřásla. Poprava trvala něco přes minutu, zapisovatel zaznamenal přesný čas. Když hlava spadla do připravené plechové nádoby, putovala mrtvola popraveného, zbavená spodního prádla, do rakvárny, kde byla položena ke kanálku uprostřed místnosti, aby tělo dokrvácelo. Pokud bylo setnutých více, poskládali je kolem kanálku do tvaru hvězdy. Poté se mrtvoly uložily do beden z nehoblovaného dřeva a večer nákladními auty hromadně převezly do strašnického krematoria, kde byly spáleny. Popel se naházel do společné jámy.
 
Jednoduché, rychlé a funkční. Každé úterý a čtvrtek. Takto bylo na Pankráci v sekyrárně během dvou let gilotinou popraveno 1079 lidí, z toho 155 žen.


 
S koncem války se všude zahlazovaly stopy fašistické zvůle. V noci mezi 30. dubnem a 1. květnem 1945 vězeňští dozorci rozebrali gilotinu a její části, i se sekyrou, byly hozeny do Vltavy. Do popravčí místnosti pak Němci umístili 360 kilogramů výbušniny společně s nástražným systémem. V té chvíli stačilo do sekyrárny vejít a následoval by výbuch, který měl zahladit veškeré stopy. Nestalo se tak díky varování českých dozorců. Vojenští pyrotechnici nálože deaktivovali a o dva měsíce později potápěči vylovili i utopené části gilotiny u Karlova mostu.

Místnosti sekyrárny se dochovaly v autentické podobě až do dnešních dnů, kdy se z tohoto místa stalo komorní muzeum. U stěn stále stojí vyrovnané dřevěné rakve, které zůstaly nepoužité jen proto, že skončila válka a Německo kapitulovalo.

Weiss se spravedlnosti po válce nedočkal. Dokonce se málem stal mnichovským katem, jak si vždy přál. V šedesátých letech žádal československou vládu o vydání důchodového zápočtového listu za dobu jeho zaměstnání v pankrácké věznici. Zemřel ve skromných poměrech v bavorském Straubingu.

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Kateřina A.

21. 07. 2015 | 14:30