Josph Beyrle po svém uvěznění v zajateckém táboře

Josph Beyrle po svém uvěznění v zajateckém táboře | zdroj: wikipedia.com


Rodiče ho pohřbili, on ale žil a jako jediný Američan bojoval na východní frontě

TÉMATA: usa | vojáci | druhá světová válka

user-avatar

Tomáš Chalupa

19. 03. 2015 | 07:45

Joseph Beyrle je jediným Američanem, který se aktivně zapojil do bojů na východní frontě na straně Rudé armády. Jeho příběh je fascinujícím obrazem lidského odhodlání a vůle přežít.

Beyrle se narodil ve městě Muskegon v Michiganu. Právě tam došel v září 1944 telegram jeho rodičům, že syn padl v Normandii. Jejich zármutek neznal mezí. Trvalo půl roku, než se dozvěděli pravdu

Beyrle se přihlásil k výsadkářům, specializoval se na rádiovou komunikaci a demolice a patřil k nejlepším. Do války šel plný odhodlání, přestože výsadek za nepřátelskými liniemi je vždy velmi nebezpečný. A nad Normandií to bohužel nešlo moc dobře. Jeho výsadkové letadlo C-47 se nad pobřežím dostalo do silné palby a Beyrle musel předčasně vyskočit. Po dopadu nemohl nikoho z jednotky najít. Sám začal pátrat v okolí a dokonce dokázal vyhodit do povětří nedalekou elektrárnu. Trvalo tři dny, než ho Němci našli a zajali. Jeden z nich si vzal jeho psí známku a pověsil si ji na krk. Když potom Němec sám padl a Američané ho prohledali, kvůli psí známce měli za to, že Beyrle je mrtev. Bylo potřeba informovat rodinu ...

Jenže Beyrle mrtev nebyl, Němci ho jen vozili z jednoho zajateckého tábora do druhého. Dvakrát se pokusil o útěk. Při druhém útěku společně s dalšími vězni nastoupil do vlaku, který měl jet do Polska. Tam chtěli přejít frontu a spojit se s postupujícími Rusy. Jejich vlak jel ovšem do Berlína. Jaké bylo jejich překvapení, když vystoupili v Berlíně a během první kontroly byli chyceni. Omylem nastoupili do jiného vlaku a tahle chyba je stála dlouhé hodiny mučení gestapem.

Ani tohle jej nezlomilo. Třetí útěk ze zajateckého tábora poblíž města Kostřín v Polsku v lednu 1945 se mu konečně podařil. Dokázal se dostat k Rusům, kteří nechápavě hleděli na podivného cizince v zajateckém mundúru, který se k nim blížil s rukama nad hlavou. Vzali ho za velitelkou tankového praporu. Její jméno není s jistotou známo, ale někteří tvrdí, že to byla legendární Alexandra Samušenková. Beyrle sám její jméno neznal. Ta po krátkém výslechu rozhodla, že se Američan připojí k tankovému praporu, a druhý den se šlo do útoku.

Beyrle bojoval na východní frontě deset dní, kdy se účastnil i osvobození zajateckého tábora, kde byl předtím sám vězněn. Pak byl zraněn při náletu německých Štuk a skončil ve vojenské nemocnici v tehdejším Landsbergu (dnes Gorzow). Odtud putoval nikoliv na frontu, ale do Moskvy, kde ho chtěl osobně vidět maršál Grigorij Žukov. Ten si vyslechl jeho příběh, pokýval uznale hlavou a vystavil mu papíry, které mu umožnily opustit zemi. Na americké ambasádě v Moskvě se vzápětí dozvěděl, že byl prohlášen za mrtvého, v jeho rodném Muskegonu proběhl dokonce pohřeb a v místních novinách vyšel nekrolog.

Jaké bylo překvapení rodičů, příbuzných a všech známých, když se v dubnu objevil Beyrle v Muskegonu živý a zdravý, není těžké si představit. Pro své rodiče jakoby doslova vstal z hrobu. Jeho další poválečný život byl šťastný a spokojený. Byl také vyznamenán Billem Clintonem a Borisem Jelcinem, jako jediný Američan z období druhé světové války. Zemřel v roce 2004 ve věku 81 let, když odjel navštívit svoje bývalé výcvikové středisko pro výsadkáře.  

 

 

user-avatar

Tomáš Chalupa

19. 03. 2015 | 07:45

> ExtraStory   |   Inzerce