Žena loni obdržela Cenu hejtmana Jihomoravského kraje. Politik KDU-ČSL Jan Grolich, který ji na cenu navrhl, ani po zjištění nových skutečností nepochybuje o významu jejího příběhu.

Žena loni obdržela Cenu hejtmana Jihomoravského kraje. Politik KDU-ČSL Jan Grolich, který ji na cenu navrhl, ani po zjištění nových skutečností nepochybuje o významu jejího příběhu. | zdroj: foto: pravda.sk


Roky tvrdila, že byla obětí sovětského režimu. Nyní Věra Sosnarová přiznala, že v gulagu nikdy nebyla

TÉMATA: sssr | komunismus | pracovní tábory | gulag | zajetí

user-avatar

Simona Knotková

17. 07. 2019 | 11:00

Devatenáct let ji věznili, nutili k těžké práci a tyranizovali. Teprve v roce 2002 vyšla se svým příběhem na světlo a popsala roky, které strávila v nechvalně proslulých sovětských gulazích. Její pohnutý osud fascinoval média a stal se pravidelným předmětem besed, kam si posluchači chodili vyslechnout svědectví jedné z posledních českých pamětnic zrůdného sovětského režimu. Všechno ale nakonec bylo trochu jinak. Jak Věra Sosnarová v roce 2019 přiznává, v gulagu nikdy nebyla.

Věra Sosnarová se režimu měla zprotivit kvůli činu své matky, která v roce 1922 utekla ze země zmítané ruskou občanskou válkou. Věra se narodila o devět let později v Brně. Po konci druhé světové války se na ni údajně měla zaměřit sovětská tajná služba NKVD, která ji společně s matkou a devítiletou sestrou odvlekla na Sibiř. Matka zemřela už po třech měsících nucených prací, dvě mladé ženy strávily v zajetí devatenáct let. Tedy taková byla aspoň verze, se kterou v roce 2002 přišla sama Sosnarová. Do sametové revoluce byla dle svých slov vázána mlčenlivostí a pokud se nechtěla dostat znovu na Sibiř, musela o svém příběhu mlčet.

Výpověď dnes osmaosmdesátileté ženy budila u historiků dlouhé roky pochybnosti. I to byl jeden z důvodů, proč Sosnarová za svůj pobyt v gulagu nikdy nedostala odškodnění, které mělo dosahovat necelých tří milionů. Novinář ruského původu Vladimír Bystrov, syn zajatce z gulagu, vyznával teorii, že Sosnarová nikdy nebyla v gulagu, ale v internačním táboře, kde byla nejspíše držena pouze do roku 1947. Poté se stala běžnou zaměstnankyní.

Rozhodující sdělení přineslo nejnovější vydání magazínu Ústavu pro studium totalitních režimů Paměť a dějiny. Na základě dochovaných pramenů v něm historik Adam Hradilek definitivně vyvrací tvrzení pamětnice, která vypovídají o letech strávených v gulagu. Podle úřednických dokumentů z té doby byla celou dobu vedena jako dělnice na Uralu. Neexistují žádné listiny o rozsudku nebo o tom, že by Sosnarová byla z údajného gulagu někdy propuštěna. Zpochybněna byla také její tvrzení o trávení nadbytečných zajatců nebo upalování vězňů.

Sosnarová jeho slova nakonec částečně potvrdila pro DVTV. Přiznává, že v pracovním táboře nebyla skoro dvě desetiletí, ale tři roky. Lágr prý brala jako lágr a netušila, že je mezi tím nějaký rozdíl. Pracovala pro Nižně-Tagilský závod, který byl veden jako továrna na radiátory, ale tvrdí, že se ve skutečnosti jednalo o vojenský závod, kde se vyráběly tanky. I když si jako obyčejná dělnice v SSSR pravděpodobně taky vytrpěla své, problém je, že po celou dobu byl její osud prezentován jako skutečný příběh ženy, která přežila gulag, jak zní i podtitul knihy Krvavé jahody.

O příběhu Věry Sosnarové jsme vás informovali také na našich stránkách. S novými informacemi ohledně případu jsme původní článek znovu vydali a můžete si jej přečíst zde.

user-avatar

Simona Knotková

17. 07. 2019 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu