Dům v Saint Louis, kde probíhal boj s ďáblem o duši Rolanda Doa

Dům v Saint Louis, kde probíhal boj s ďáblem o duši Rolanda Doa | zdroj: allthatsinteresting.com


Roland Doe, skutečný případ vymítání, podle kterého vznikl slavný film Exorcista

TÉMATA: exorcismus | medicína | záhady | náboženství | ďábel | démoni | církev | filmy | horor

user-avatar

Tomáš Chalupa

14. 11. 2018 | 13:00

Roland Doe byl chlapec, který si prošel doslova peklem. Posedl ho totiž samotný ďábel a chlapci musel pomoci až církevní vymítač. Případ by zůstal navždy utajen, ale pak o něm napsaly noviny a příběh se dostal na světlo. A stal se předlohou známému snímku.

Dům na Roanoke Drive poblíž Saint Louis nevypadá nijak výjimečně. Přesto se v něm odehrál naprosto mimořádný příběh. Vše ale začalo jinde. Na konci 40. let minulého století žila rodina Hunklerových na předměstí Washingtonu D.C. Jejich třináctiletý syn Roland velmi těžce nesl smrt své tety Harriet, spiritualistky, která jej naučila mnoho o světě duchů a energií. Společně také vyvolávali duchy speciální vyvolávačskou destičkou.

Krátce po její smrt začal Roland vidět zvláštní věci. Jako by někdo škrábal na zdi a strop jeho pokoje. Neustále někde kapala voda z potrubí a pak zase přestala. A Rolandova matrace se sama přesouvala z místa na místo. Hunklerovi volali doktory, psychiatry a dokonce i luteránského pastora. Nikdo si nevěděl rady, ale pastor se s problémem obrátil na své známé v jezuitském řádu. Do domu přišel místní katolický kněz Albert Hughes. Byl vybaven od svých nadřízených povolením provést exorcismus neboli vymítání ďábla a temných sil. 

Hughes začal provádět vymítací rituál, ale přerušil jej, když se Roland vytrhl z řemenů, kterými byl připoután k matraci, vytáhl z ní jednu pružinu a šlehl s ní Hughese přes rameno.  Po pár dnech se na chlapcově těle objevily rudé škrábance. Jeden z nich představoval nápis LOUIS. Rolandovu matku napadlo, že by to mohlo souviset s tím, že její příbuzní žijí v Saint Louis. Třeba by pomohlo, kdyby se tam odstěhovali.

Rodina se tam skutečně přesunula a získala azyl u sestřenice. Ta je seznámila s otcem Walterem Halloranem a reverendem Williamem Bowdernem. Ti souhlasili s tím, že přistoupí k exorcismu, který provedou společně s týmem asistentů přímo v domě na Roanoke Drive. Na místě se sami přesvědčili, že Roland má na svém těle podivné škrábance a také že se v jeho přítomnosti sám přemisťuje nábytek. Bylo to šílené.

Exorcisté vypozorovali, že přes den se Roland chová normálně a peklo začíná večer a hlavně v noci. Vydával skřeky, řval a měl záchvaty zuřivosti. Dostával se do tranzu a mluvil podivným hrdelním hlubokým hlasem. Divoce reagoval na přítomnost kněží stejně jako na jakékoliv sakrální předměty. Po několika týdnech pozorování a hrůzných scén se na hrudi Rolanda objevilo písmeno X, což exorcisté interpretovali jako číslici 10. Mělo to znamenat, že v Rolandovi je hned 10 démonů. Záběr z filmu Exorcista

Oba kněží prováděli exorcismus noc co noc po dobu jednoho měsíce. Po té době se celá věc dostala na novou úroveň. Roland močil všude kolem sebe, vykřikoval kletby a jeho agresivita byla ještě vyšší. Rodiče se rozhodili, že je potřeba ho svěřit do rukou seriózní medicíny, a umístili ho do nemocnice v Saint Louis.

V nemocnici to ale bylo ještě horší. Roland se probudil a vykřikoval, že satan s ním bude navždy. Kněží opět přispěchali a pokládali na jeho tělo krucifixy a další svaté předměty. Následovalo další vyčerpávající kolo exorcismu, při kterém podle exorcistů zápasil o Rolandovu duši sám archanděl Michael. Po sedmi minutách najednou Rolanda opustil jeho trans. „Je pryč,“ řekl Roland.

Od té doby veškeré podivné chování či úkazy zmizely, Roland pak žil zcela normální život. O příběhu by se nejspíš nikdo nedozvěděl, kdyby o něm neotiskl článek Washington Post. V roce 1971 pak autor William Peter Blatty napsal knihu Exorcista, která byla založena na deníkových zápisech Hallorana a Bowderna. Z knihy se stal absolutní bestseller a o dva roky později na jejím základě vznikl slavný film Exorcista.

Mnoho věcí, které se objevily ve filmu, se skutečně staly. Ale některé ne, třeba Roland (ve filmu dívka Regan) neuměl otočit hlavu o 360 stupňů ani nezvracel podivnou zelenou tekutinu. Dnes už nežije nikdo, kdo by onen souboj s ďáblem pamatoval. Halloran zemřel v roce 2005, Bowdern v roce 1983. Jestli žije Roland, má přes osmdesát let. Ale nikdo neví, zda a kde případně žije. Jeho pravé jméno totiž není známo, v záznamech se objevovalo smyšlené jméno Roland Doe, pravé jméno nejspíš bylo Ronald Hunkler.

user-avatar

Tomáš Chalupa

14. 11. 2018 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce