Podobných příběhů je 2. světová válka plná.

Podobných příběhů je 2. světová válka plná. | zdroj: dailymail.co.uk


Romance z 2. světové války: Ženě psali během bojů tři muži. S jedním z nich skončila před oltářem

TÉMATA: milostné příběhy | druhá světová válka

user-avatar

Simona Knotková

29. 03. 2016 | 12:00

Sally MacNamara Ivey z amerického Portlandu sbírá historické předměty. Na eBay našla nabídku od kupce rovněž z Portlandu, který za 35 dolarů (866 korun) prodával milostné dopisy z 2. světové války. Žena se je rozhodla koupit. A odhalila se před ní velká válečná romance.

Dopisy byly adresovány Evangeline Poteatové, dvaadvacetileté studentce pedagogiky, která kvůli válce odešla pracovat do továrny na munice. Nebyly ovšem od jednoho muže, ale rovnou od tří!

Dva z nich pocházeli stejně jako ona z městečka Bakersville v Severní Karolíně. "Vím, že je to bláznivé ptát se tě tolikrát, ale co si myslíš? Je ten nápad s prstýnkem v pořádku? Miluji tě," píše jeden z nich. Druhý s Evangeline chodil na střední školu a ve svém dopise vzpomíná na úžasné časy, které spolu zažili, než si ho odvedl strýček Sam. Byl tu ale ještě třetí dopisovatel.

Teal Davis, velitel letecké posádky v Barmě, se s Evangeline nikdy doopravdy neviděl, ale znal ji díky sestře, která s ní chodila do školy Appalachian State Teachers College v roce 1943. Za války jí napsal jedenáct dopisů. Začínají vcelku formálně, jako dopisy dvou cizích lidí, pokračují osobnějším tónem a až v jednom z posledních listů eskalují žádostí o ruku. 

Ivey se podařilo získat kolekci osmnácti dopisů.

Evangeline mu na jeho dopis poprvé odpověděla až v roce 1944, kdy byla nucena dočasně ukončit studium. Stalo se tak 15. května, tři týdny před bitvou o Normandii. Teal jí namísto popisu válečného šílenství psal například o skladbě snídaně, filmech, o svém stesku po domovu nebo jak moc mu chybí příroda jeho domoviny. "Člověk si neuvědomuje, jak moc je jeho země nádherná, dokud se od ní nevzdálí přes půlku světa. Zrovna jsem si vybavoval ty zvuky, které slyšíš brzo ráno v našich horách, a porovnával je se zvuky zdejšími. Když jdeš tady ráno do práce (po kolena v hlubokém blátě, samozřejmě), slyšíš slepice, vřeštění papoušků a opic a do toho burácení letadlového motoru – jaká to kombinace."

2. prosince 1944 jí poslal své dvě fotografie se vzkazem: "Doma, nebo v kostele? Velké svatby jsou zajisté nádherné, ale jednoduchá svatba doma mi přijde opravdovější a upřímnější… To, co se ti tu snažím říct, je, že se chci v životě ženit jenom jednou a provždy. Nikdy nebudu spokojený, dokud tě nepotkám a nepokusím se některé sny proměnit v realitu. Už se nadále nesnažím pochopit, jak jsem se mohl zamilovat do někoho, koho jsem nikdy neviděl. Prostě se to stalo."

Evangeline Poteat a Teal Davis na archivních snímcích.

Jak už můžete tušit z nadpisu, ke svatbě nakonec skutečně došlo. Obřad proběhl 21. dubna 1946 a ze sňatku poté vzešly i dvě děti – v roce 1947 se narodil chlapeček Larry, v roce 1951 Jane. Právě ty Ivey vyhledala, aby se dozvěděla více podrobností o ženě z dopisů. Oba dva neměli o existenci dopisů ponětí a největší záhadou pro ně bylo, jak se ocitly v Portlandu.

Sběratelce dále sdělili, že rodiče jsou už několik let po smrti. Larry po odchodu z armády pracoval na poště a poté vlastnil rodinný obchod. Zemřel v roce 2001 na rozedmu plic. Evangeline, která si po válce dodělala vzdělání, pracovala až do důchodu jako učitelka. Po prodělané rakovině zemřela v roce 2005 na následky mozkové mrtvice.

 

 

user-avatar

Simona Knotková

29. 03. 2016 | 12:00

> ExtraStory   |   Inzerce