Rossova puška byla ve válce k ničemu, přesto s ní Kanaďané museli dlouho bojovat.

Rossova puška byla ve válce k ničemu, přesto s ní Kanaďané museli dlouho bojovat. | zdroj: wikipedia.com


Rossova puška byla nejhorší zbraní první světové války, politik ji ale protlačil na frontu

TÉMATA: první světová válka | zbraně | pušky | kanada

user-avatar

Tomáš Chalupa

2. 11. 2018 | 13:00

Řeklo by se, že na pušce není co zkazit. Samozřejmě existují pušky lepší a horší, ale že by nějaká byla naprosto k ničemu? Ano, přesně to se dá říct o Rossově pušce, jednoznačně nejhorší střelné zbrani první světové války.

„Poslat s touhle zbraní vojáky na nepřítele, je jednoduše vražda,“ nechal se prý slyšet jeden britský důstojník, když došla řeč na Rossovu pušku. Kanadský výrobek byl nekvalitní jako celek a každá jeho součástka byla extrémně náchylná k selhání. Před první světovou válkou přitom zbraň sklízela úspěchy jako oblíbená puška sportovních střelců. Jenže sportovní střelci neleží v blátivých zákopech a jejich život nezávisí právě na funkčnosti jejich pušky.

Podle dobových výpovědí byla zbraň téměř neustále zaseknutá. Musela se udržovat neustále v čistotě, což bylo ve válečných podmínkách obtížné. Jakákoliv nečistota znamenala, že zbraň nevystřelila. Některé součástky na sebe nelícovaly, docházelo k tomu, že na sebe narážely a navzájem se deformovaly, což ještě zhoršovalo už tak bídnou kvalitu zbraně. Při čištění se musela zbraň pochopitelně rozebrat. Poměrně často se stávalo, že závěr byl dán zpět opačně, protože neexistovala žádná bezpečnostní pojistka, která by tomu zabránila. Při dalším výstřelu tak závěr udeřil střelce rovnou do obličeje. Pokud se prováděl útok s nasazeným bajonetem a voják vystřelil, bajonet většinou spadl na zem.

Sečteno podtrženo, Kanaďané šli na nepřítele se zbraní, která většinu času nestřílela, padal jí při střelbě bajonet a celkově byla nebezpečnější pro střelce než nepřítele. Už při prvních testech ještě před zařazením do armády bylo u zbraně objeveno 113 závad. Zbraň tedy kanadský výrobce několikrát modifikoval. Přesto se nedostatky projevily ihned po jejím nasazení.

Jako první s ní byl vyzbrojen pluk lehké pěchoty princezny Patricie a vojáci si brzy na velení vymohli přezbrojení na pušky Lee-Enfield. Podle záznamů plukovníka Chrise Scrivena bylo v první bitvě u Ypres někdy potřeba pěti mužů, aby udrželi palbu alespoň z jedné pušky. Major T. V. Scudamore, který byl v téže bitvě zajat, napsal později: Nelze si představit ten pocit, když na vás útočí výkvět německé armády a vy na ně nemůžete vystřelit ani jedinou ránu.

Stížnosti na pušku se dostaly až do nejvyšších míst a staly se dokonce předmětem diplomatického sporu mez Kanadou a Velkou Británií. Hlavní propagátor a sponzor pušky byl totiž ministr obrany Sam Hughes, který veškerou kritiku odmítal a tvrdil, že zbraň má více kladů než nedostatků. Trval na tom, že puška se bude dál dodávat na frontu. Své mu k tomu řekl britský velitel 1. kanadské divize Sir Edwin Alderson, který zbraň pochopitelně hodnotil velmi kriticky. Hughes ho obvinil z neznalosti a ignorantství a dopis v tomto znění odeslal mnoha frontovým jednotkám. To nepomohlo Aldersonově reputaci, ale ani reputaci samotné pušky. Teprve když se celá věc dostala do tisku a samotný premiér dal od Rossovy pušky ruce pryč, se věci začaly měnit.

Douglas Haig byl v roce 1916 jmenován novým velitelem Britského expedičního sboru a jako jednu z prvních věcí nařídil vyměnit všechny Rossovy pušky za Lee-Enfield. Zarputilý Hughes sice znovu protestoval a dělal první poslední, aby tomuto záměru zabránil, ale nepomohlo to. Rossovy pušky se nadále měly využívat jen pro účely výcviku.

Puška byla dokonce dovážena i do Spojených států, které vstoupily do války v roce 1917, zřejmě aby nahradily americké springfieldky, ale to se nakonec nestalo. I tak Sir Charles Ross na téhle mizerné zbrani vydělal pohádkové peníze.  

user-avatar

Tomáš Chalupa

2. 11. 2018 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce