Venuše s vlasy, perlami kolem krku a odkrytými vnitřnostmi. Josephinum, Lékařská univerzita ve Vídni

Venuše s vlasy, perlami kolem krku a odkrytými vnitřnostmi. Josephinum, Lékařská univerzita ve Vídni | zdroj: www.josephinum.ac.at


Rozřezané voskové krásky s vyvrženými vnitřnostmi přitahovaly davy zvědavců

TÉMATA: patologie | anatomické modely | voskové figuríny

user-avatar

Yvonne K.

1. 06. 2015 | 11:00

Když se řekne vosková figurína, většině z nás se vybaví Muzeum Madame Tussaud v Londýně s voskovými modely filmových hvězd, sportovců a známých historických postav. Méně už se ale ví, že se Marie Tussaud naučila tomuto druhu sochařskému umění od lékaře, u nějž pracovala jako hospodyně. Na rozdíl od ní však Filip Curtius vytvářel z vosku anatomické modely – k lékařské osvětě.

Voskové anatomické figuríny si vynutila nouze o skutečné mrtvoly. Ty totiž církev prohlásila za nedotknutelné, a pitvání mrtvého těla tak bylo považováno za cosi nedůstojného, až hříšného. Navíc nebyly k mání konzervační prostředky, které by mrtvolu uchránily před rychlým rozkladem. Provádět pitvu na rozkládajících se ostatcích tak bylo značně nechutnou záležitostí. Lékaři a vědci proto hledali alternativní způsoby, jak názorně předvést anatomii lidského těla. Na konci 17. století sicilský umělec Gaetano Giulio Zumbo a francouzský chirurg Guillaume Desnoues vytvořili ve vzájemné spolupráci první realistický anatomický model z vosku. Ukázalo se, že vosk je v tomto směru vynikající materiál díky své tvárnosti i schopnosti uchovávat barvy.

Venuše s vlasy. "La Specola" (Museo di Storia Naturale), Florencie, Itálie;  pravděpodobně práce Clementa Susiniho (asi z roku 1790)

S voskovými figurínami se pak v Itálii doslova roztrhl pytel a v 18. století se rozšířily do celé Evropy. Těšily se obrovskému zájmu nejen mezi mediky. Davy zvědavců se hrnuly do muzeí jak na striptýz a byly doslova fascinovány realističností i krásou nahých Venuší s odkrytými vnitřnostmi.

V tomto oboru se pak utvořily dvě hlavní školy – italská a anglická. Ta první vycházela z klasického umění a zakládala si na smyslu pro krásu i jisté erotičnosti. V jejím podání působily voskové Venuše jako oslňující, téměř živé krásky, s očima snivě zahleděnýma  kamsi do nekonečna. Zdobily je opravdové vlasy, umné šperky a dokonce make-up. To figuríny vyráběné v Anglii, Německu a Holandsku mnohem více připomínaly skutečné bledé mrtvoly s groteskním výrazem ve tváři. Neměly na sobě žádné ozdoby a sloužily jen k ryze praktickým účelům. 

Venuše od Clementa Susiniho. La Specola museum, Florencie, Itálie, 18. století.

Co měly tyto figuríny společného, bylo to, že se daly bez kapky krve rozebrat na jednotlivé tělesné části, čímž odkryly svou zručně vymodelovanou anatomii. Posledním kouskem tohoto anatomického striptýzu pak bylo lidské embryo, zárodek života stočený v ženském lůnu.  

user-avatar

Yvonne K.

1. 06. 2015 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce