Generální tajemník Komunistické strany Rumunska Nicolae Ceaușescu (vlevo) při setkání s hlavním mužem Pražského jara Alexandrem Dubčekem (vpravo). Vojenského zásahu Varšavské smlouvy v Československu v roce 1968 se Ceaușescu odmítl zúčastnit a tuto akci odsoudil podobně jako sovětskou invazi do Afghánistánu v roce 1979.

Generální tajemník Komunistické strany Rumunska Nicolae Ceaușescu (vlevo) při setkání s hlavním mužem Pražského jara Alexandrem Dubčekem (vpravo). Vojenského zásahu Varšavské smlouvy v Československu v roce 1968 se Ceaușescu odmítl zúčastnit a tuto akci odsoudil podobně jako sovětskou invazi do Afghánistánu v roce 1979. | zdroj: Ziarul Puterea


Rumunsko se v roce 1968 odmítlo podílet na okupaci Československa

TÉMATA: československo | pražské jaro | 1968 | rumunsko | varšavská smlouva | invaze

user-avatar

Václav Pokorný

14. 08. 2018 | 10:30

Češi si stále dobře pamatují, že se Rumunsko v roce 1968 odmítlo připojit k okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Málo známým faktem však je, že Rumunsku v té době hrozilo po několik dní stejné nebezpečí jako Československu.

První polovina roku 1968 se v Československu nesla v duchu obrodného procesu za socialismus s lidskou tváří, kdy šlo v podstatě o úpravu byrokratického systému sovětského typu. Sovětské vedení však se směřováním Československa ostře nesouhlasilo a v srpnu téhož  roku odpovědělo vojenskou agresí států Varšavské smlouvy.

Ze států tohoto vojenského paktu se na okupaci Československa nepodílelo pouze Rumunsko, které již od roku 1964 vyvíjelo značně nezávislou zahraniční politiku. Na východě se orientovalo hlavně na Čínu a Jugoslávii a na Západě především na Francii, ale i Spojené státy americké.

Tato nezávislá politika rumunského vedení a odmítnutí podílet se na okupace naší země Moskvu značně rozčílila. V den začátku okupace Československa, tedy 21. srpna 1968, byly  najednou hlášeny americkou a francouzskou tajnou službou masivní pohyby sovětských a bulharských jednotek okolo rumunských hranic a podobné zprávy potvrzovali i českoslovenští turisté, vracející se z dovolené v Bulharsku a sovětské Moldávie. Shromáždění na Revolučním náměstí v Bukurešti dne 21. srpna 1968. Rumunsko odsoudilo vojenskou invazi do Československa.

Rumuni a rumunští politici na to reagovali po svém. Prohlašovali, že celé Rumunsko je prý připraveno ve zbrani a z každého města, vesnice či továrny se stane pevnost, překročí-li cizí vojska státní hranici. Mezi 21. a 30. srpnem 1968 tak mohla být mezinárodní krize vzniklá okupací Československa ještě dále prohloubena okupací Rumunska.

Pokud se dá věřit tehdejšímu sovětskému velvyslanci ve Washingtonu Anatoliji Dobryninovi, nejvyšší americká místa naléhala na Moskvu, aby „ve jménu lidstva“ nenapadla Rumunsko, „protože následky by mohly být nepředvídatelné“. Američané si díky celosvětovému veřejnému mínění prostě nemohli dovolit, aby Sovětský svaz vojensky obsadil další, byť východoevropskou zemi.

Sovětský svaz se nakonec k osudnému kroku neodhodlal, hlavně proto, že v Rumunsku nebyla ohrožena ani zpochybněna „socialistická moc“. Krize okolo Rumunska skončila 31. srpna 1968, kdy Dobrynin po konzultacích s moskevským ústředím prohlásil, že „zprávy o invazi do Rumunska se nezakládaly na pravdě“. V Bílém domě si asi pořádně oddychli.

user-avatar

Václav Pokorný

14. 08. 2018 | 10:30

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu