Role divoké a nespoutané vesnické dívky z dramatizace povídky Boženy Němcové Divá Bára byla jak ušita pro začínající brněnskou herečku Vlastu Fialovou (1928–1998).

Role divoké a nespoutané vesnické dívky z dramatizace povídky Boženy Němcové Divá Bára byla jak ušita pro začínající brněnskou herečku Vlastu Fialovou (1928–1998). | zdroj: FDb.cz


S Divou Bárou uhranula Vlasta Fialová svět. V Japonsku ji označili za nejkrásnější herečku roku

TÉMATA: herečky | filmy | padesátá léta

user-avatar

Yvonne K.

13. 01. 2018 | 11:49

Před dvaceti lety, 13. ledna 1998, zemřela česká herečka Vlasta Fialová. Letos by se dožila 90 let. Byť českým divákům její jméno dnes již mnoho neřekne a většinou si ho pletou s mnohem známější jmenovkyní Květou, patřila svého času nejen mezi nejkrásnější herečky u nás doma, ale i ve světě. Rolí, která ji nejvíce proslavila, byla Divá Bára ve stejnojmenném filmu z roku 1949.

Ještě před ukončením brněnské konzervatoře zaslala tehdy devatenáctiletá Vlasta Fialová po vzoru všech ostatních spolužáků svoji fotografii do filmového archivu. Rok na to přišla nabídka do konkurzu na hlavní roli v celovečerním debutu Vladimíra Čecha Divá Bára. V té době působila Vlasta Fialová v divadle v Opavě a do Prahy cestovala vlakem. Rychlík, do kterého v noci nasedla, měl ovšem obrovské zpoždění, a když Fialová dorazila na Barrandov, nebyl už čas ji načesat ani nalíčit. Na severní Moravu se proto vrací zdrcená, s pocitem neúspěchu.

Jaké je však její překvapení, když za několik dní obdrží telegram, z něhož se dovídá, že právě ji si pro roli odvážné a smělé venkovské dívky filmaři vybrali. Zaujala talentem i osobitou krásou, ale k roli jí pomohly také její plavecké schopnosti. Fialová se totiž vedle hraní, zpěvu a baletu od dětství věnovala sportu a úspěchy sbírala hlavně v závodním plavání a skocích do vody. Před sportovní dráhou však dala přednost herecké kariéře. S Janou Dítětovou a Jaroslavem Vojtou v Divé Báře (1949)

Filmový debut se Vlastě Fialové zdařil na výbornou. Ač poprvé stála před kamerou, svým temperamentem a spontánností zastínila na filmovém plátně i mnohem slavnější a zkušenější herce, jako Gustava Hilmara, Jana Pivce či Jaroslava Vojtu. Ti všichni jí přitom při natáčení radili, jak později herečka vděčně vzpomínala. “Byla jsem před kamerou úplně bezradná,” přiznala. To jí však nebránilo vymýšlet za kamerou pro postavu vynalézavé Báry, provádějící nejrůznější kousky svým nápadníkům a zachraňující kamarádku Elišku před vnucovaným ženichem, vlastní šprýmy.  

V době, kdy se socialistická kinematografie zaměřovala na osudy proletářek nebo na heroizaci husitských válek, byla Divá Bára v podání Vlasty Fialové příjemným osvěžením stojatých filmových vod. Domácí kritika však film přijala spíše chladně. Hned úvodní scéna, kde se objeví Vlasta Fialová celá nahá a plave v jezeře, mnohým tehdy vyrazila dech, ale u ideologicky poplatných kritiků vyvolala pochybnosti, zda je vhodné, aby filmy tímto způsobem přitahovaly zájem diváků. Podobné recenze však filmu neubraly na popularitě a do kin tehdy přilákaly pět milionů diváků. Málokdo však věděl, že Fialovou v rouše Evině zastoupila dublérka. Byť herečce už bylo dvacet, byla podle tehdejšího zákona ještě neplnoletá a pro natáčení choulostivé scény potřebovala souhlas rodičů. I smlouvu s Barrandovem za ni musel podepsat její otec.

S ještě větším ohlasem se Divá Bára setkala v zahraničí. Snímek se podařilo prodat takřka do celého světa, dokonce i do Afriky. Stal se vůbec prvním československým hraným filmem uvedeným v Austrálii, kde se dočkal rozhodně kladnějších recenzí než doma. Opravdovou bombou se film stal v Latinské Americe, kam byl prodán do běžné distribuce. Vlasta Fialová se tam díky Divé Báře stala doslova ikonou. V Japonsku ji dokonce zvolili nejkrásnější herečkou roku. “Ještě roky po premiéře chodily Fialové pochvalné dopisy z celého světa,” uvádí v knize s názvem Vlasta Fialová dramaturgyně Eva Hrozková. Jako královna Mechmene Banu v Legendě o lásce (1956)

Je jasné, že po tomto úspěchu dostávala Vlasta Fialová ve filmu další zajímavé role, jako třeba královnu Mechmene Banu v Legendě o lásce režiséra Václava Kršky, ale žádná jí nepřinesla takový úspěch jako Divá Bára, s níž si Vlastu Fialovou už navždy budeme spojovat.

Na Barrandově jejího všestranného talentu a neotřelé krásy bohužel příliš nevyužili, dílem proto, že se upsala Mahenovu divadlu a zůstala věrna rodnému Brnu. Natáčet tak mohla jen během divadelních prázdnin. Navíc 50. léta nepřála kultu hvězd, natož sexuálních ikon. Sama Fialová však o tento druh popularity nestála. „Hvězda — to je především film. Hvězda — až na výjimky potvrzující pravidlo — je zpravidla spíš meteorit; mihne se, kmitne se velká zář a velký šum, a v příští sezóně na obloze slávy oslňuje už další meteorit. Podstatné však na tom je to,že být herečkou v běžném filmu sériové výroby nemá velmi často nic společného s hereckým řemeslem, o to méně s hereckým uměním..." Jako kněžna v televizním zpracování Jiráskovy Lucerny (1967)

Oproti pouhým dvěma desítkám filmových rolí ztvárnila Vlasta Fialová na divadle za téměř padesát let dvě stovky dramatických i komediálních postav. Hrála také v televizi, dabovala, spolupracovala s rozhlasem a vystupovala i jako šansoniérka. Na brněnské Janáčkově akademii múzických umění vyučovala melodram. V roce 1964, kdy jí bylo 36 let, jí byl udělen titul zasloužilé umělkyně.  

Zemřela týden před svými narozeninami 13. ledna 1998. Ten den ještě stihla odehrát svůj part stařenky v dramatizaci Roku na vsi bratří Mrštíků.

user-avatar

Yvonne K.

13. 01. 2018 | 11:49

> ExtraStory   |   Inzerce