Malířky punčoch musely být šikovné a přesné. | zdroj: glamourdaze.com


Silonky došly! Ženské si je musely na nohy namalovat

Neobvyklou módu přinesla druhá světová válka, když výrobce prvních nylonových punčoch na světě, americká firma DuPont, přešla na válečnou výrobu a místo nylonek (obdoby českých silonek) začala vyrábět padáky a stany. Říkalo se jim tekuté punčochy a jejich aplikace vyžadovala neobyčejnou zručnost.

user-avatar

Blondie

22. 10. 2014 | 07:01

Ženy za války musely obětovat komfort nylonových punčoch.

Kouzlo této punčochové náhražky spočívalo v nanášení speciálního make-upu na holé nohy, jež mělo zaručit iluzi nylonových punčoch. Tahle kosmetika se sice objevila na trhu už ve 20. letech, ale teprve válečná nouze z ní udělala ctnost. Vyráběly ji i takové renomované kosmetické firmy jako Max Factors nebo Helena Rubinstein, která si dokonce jako první otevřela v New Yorku speciální salon „Bare-Leg Bar“. Ženy si tam u ní nejen kupovaly „tekuté punčochy“, ale rovněž se je učily „navlékat“, což byl docela “opruz“. Ty méně šikovné se při jejich aplikaci neobešly bez pomoci své kamarádky, zvláště když si měli vzadu na nohách narýsovat dokonale rovný šev

K rýsování punčochového švu dámy používaly spciální nástroj vyrobený z držadla šroubováku, cyklistické svorky na kalhoty a tužky na obočí.

Nejhorší věc, která se dívkám při celé téhle proceduře mohla přihodit, bylo, když se jim těsně před finišem sloupla kůže a vytvořila na nohách nepěkný pruh. To pak mnohé dámy ze samého zoufalství a vzteku ječely. Aby k takovému nedopatření nedošlo, bylo nezbytné dodržovat následující postup.

Imitace punčoch vyžadovala trpělivost a zručnost.

Jeho nejdůležitější fází byla pečlivá příprava, neboť nohy musely být před nanášením make-upu dokonale hladké a čistě vyholené. V noci nebo časně zrána si je proto ženy ještě důkladně obrousily peelingem. 

Tekuté punčochy obsahovaly oxid zinečnatý, mastek, glycerin a latex nebo jiné pojivo.

Samotný krém či pleťové mléko pak pečlivě a rovnoměrně roztíraly jedním směrem od stehen až po konečky prsů. Pak čekaly, než aplikace zaschne, vytřely čistým hadříkem do sucha a nakonec zaprášily nohy stříbřitým pudrem pro dosažení hedvábného lesku. 

Bohaté dámy si nechávaly punčochy aplikovat ve speciálních salonech, kterým se říkalo "bosonohé bary".

V době války si však tyhle přípravky či návštěvu kosmetických salonů nemohla každá dívka dovolit, a tak místo nich si barvily nohy čajem. Kupodivu to fungovalo, jen člověk nesměl zmoknout. Proto když se schylovalo k dešti, mohli jste v té době občas vidět, jak po ulici zděšeně běží holky a hledají, kam by se před ním schovaly. 

Výsledek stál zato! Dokonalá imitace, nemyslíte?

Bylo to těžké, ale co by dámy neudělaly pro krásu? Naštěstí válka netrvalo dlouho a po jejím skončení v roce 1945 se nylonové punčochy se opět vrátily na pulty. Tekuté punčochy se ale používají dodnes. Nikoli už kvůli imitaci punčoch, nýbrž pro dojem opálené kůže. 

Důležité bylo postupovat přesně podle návodu.

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Blondie

22. 10. 2014 | 07:01

Zavří­t reklamu