Ilustrativní foto.

Ilustrativní foto. | zdroj: allthatsinteresting.com


Skupina lidí předstírala, že je šílená. Psychiatři jejich lest neprokoukli a všechny je zavřeli do blázince

TÉMATA: psychiatrie | duše | duševní zdraví | psychiatrické nemoci | experiment

user-avatar

Simona Knotková

3. 11. 2019 | 09:00

Rosenhanův experiment odhalil v roce 1973 znepokojující skutečnost. Studování doktoři, kteří se měli starat o duševní zdraví amerických občanů, nedokázali odlišit zdravého pacienta od nemocného.

Během války ve Vietnamu se navýšil počet jedinců, kteří předstírali duševní onemocnění. Tato problematika zaujala amerického psychologa a právníka Davida Rosenhana. V roce 1969 spustil test, který měl ukázat, do jaké míry dokážou psychiatři rozlišit duševně nemocného pacienta od zdravého. Společně s ním se do experimentu pustili čtyři další muži a tři ženy různých profesí. Jejich úkol zněl jasně: Pokusit se přesvědčit učené doktory, že jsou psychicky narušení a potřebují hospitalizaci. Žádný z účastníků ve skutečnosti nevěřil, že by se jim něco takového mohlo povést. Výsledek byl ovšem ještě lepší, než čekali. Nebo se dalo spíše říci horší?

Každý z nich byl poslán do jiné nemocnice ve Spojených státech, kde měl opakovat to samé: "Slyším hlasy, které mi říkají slova jako 'prázdný' či 'dutý'." Všichni byli psychiatry přijati do léčení a všichni kromě jednoho dostali nálepku schizofrenik. Někteří z nich si v léčebně pobyli dokonce i více než padesát dní.

"Své rodině a známým jsem řekl: 'Odejdu, až budu moct. To je vše. Budu tam jen pár dní a pak zmizím.' Nikdo netušil, že tam zůstanu dva měsíce… Jediný způsob, jak uniknout, bylo všechno psychiatrům odkývat. Řekli mi, že jsem šílený. 'Jsem šílený, ale lepším se.' Tak jsem potvrzoval, že ve všem mají pravdu," vyprávěl později Rosenham, který o svém zážitku napsal v roce 1973 článek Jak být zdravý na nezdravých místech.

David Rosenhan

Vypozoroval, že nezáleželo, jako moc zdravě se falešní pacienti následně chovali. Když kupříkladu ošetřovatelka odhalila, že jedna z žen si píše zápisky o svém pobytu, bylo to pro ni jenom potvrzení jejího stavu. "Pacient byl v nemocnici, a musel být podle jejich uvažování tedy nemocný. A protože byl nemocný, nepřetržité psaní muselo být jedním z projevů této nemoci, možná dokonce podmnožinou nutkavého chování, které někdy souvisí se schizofrenií," napsal Rosenham.

Jiný muž se zase lékařům svěřil, že i přes příležitostné hádky s manželkou a občasné poplácání po zadku zlobivým dětem, má se svou rodinou vřelý vztah. Údajná diagnóza schizofrenie ale způsobila, že psychiatři naprosto přehlédli to pozitivní a soustředili se na to negativní, které bylo opět potvrzením narušeného stavu. "Diagnózy nebyly ovlivněny relativně zdravými okolnostmi života pseudopacienta. Naopak, vnímání těchto okolností bylo ovlivněno diagnózou."

Netřeba poté dodávávat, že se s účastníky experimentu jako psychicky nemocnými nakládalo někdy až nelidsky. Paradoxně to byli pacienti samotní, ti opravdoví, kteří jejich lest prokoukli. Až 35 z nich je nařklo z podvodu a označilo je za novináře nebo profesory. Ani jeden z lékařů podobné podezření nevyslovil. Experiment odhalil, jak tenká je hranice mezi zdravým a nemocným jedincem a že v mnoha případech ji nedokáže odhalit ani studovaný jedinec. Rosenhanův experiment však přece přinesl něco pozitivního. Americká psychiatrická asociace na jeho popud vydala v roce 1980 nový, propracovanější manuál pro rozpoznávání duševních nemocí. Psychiatři se podle něj řídí dodnes.

user-avatar

Simona Knotková

3. 11. 2019 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu