Tohle doma raději nezkoušejte.

Tohle doma raději nezkoušejte. | zdroj: ultimatehistoryproject.com


Smrtící arsen konzumovali ve Štýrsku pro zdraví a krásu. Na jed si vypěstovali toleranci

TÉMATA: medicína | jed | zdraví | krása | rakousko | 19. století

user-avatar

Simona Knotková

20. 07. 2019 | 10:00

Arsen nebyl vždy jenom zabijákem, ale své uplatnění dříve nacházel také v medicíně. Přesto lékaře v půli 19. století zaskočila zpráva o pravidelných konzumentech jedu ze Štýrska.

O pojídačích arsenu se vědecká obec poprvé dozvěděla díky článku švýcarského přírodovědce Johanna Jakoba von Tschudiho. Pro vídeňský medicínský žurnál popsal v roce 1851 případ takzvaných toxicophagů, vesničanů ze Štýrska a Dolního Rakouska, kteří si údajně vypěstovali toleranci vůči arsenu a ze zdravotnických a kosmetických důvodů ho pravidelně užívali. Tschudi tak reagoval na proces, během něhož se řešila otrava vojenského důstojníka ze slovinského Celje. U soudu bylo projednáváno, zda byl muž toxicophagus a otravu si způsobil sám. Švýcarský vědec bral jako povinnost informovat o tomto fenoménu širou veřejnost.

Polovina zrníčka arsenu těmto konzumentům prý udržovala svěží pleť a zlepšovala jim dýchání v kopcovitých horských oblastech. Jejich organismus si na toxickou látku postupně zvykal a pro stejný efekt museli lidé dávky postupně zvyšovat. Tschudi popsal případ šedesátiletého muže, který pravidelně užíval dávku, která by většinu lidí zabila. V opačném případě se dostavovaly příznaky podobné abstinenčním a konzumenti trpěli zažívacími potížemi, průjmy, zvracením, nechutenstvím, křečemi nebo úzkostí. 

Arsen je označován za krále jedů a v historii byl hojně využívaný traviči.

Článek byl později přeložen do angličtiny a francouzštiny a mezi doktory způsobil rozruch. Většina z nich považovala text za nevěrohodný. Tschudi proto o dva roky později vydal ještě doplňující studii, ve které původní článek rozšířil o nové poznatky. Ani to ale akademiky nepřesvědčilo. Podle nich neexistoval důkaz, který by existenci konzumentů arsenu potvrzoval. Pokud by historka byla pravdivá, nedalo se ani s jistotou určit, že štýrští vesničané pojídali skutečně arsen, a ne jinou látku.

Teprve v roce 1862 se anglický chemik Henry Enfield Roscoe vypravil do Rakouska, aby se osobně přesvědčil, do jaké míry může být povídání o toxicophagech autentické. Mluvil se sedmnácti praktickými lékaři ze Štýrska a každý z nich mu sdělil, že se obecně věří, že někteří lidé skutečně pojídají velké dávky jedu, aniž by se jim něco stalo. Doktoři mu umožnili nahlédnout do konkrétních případů spojených s konzumací arsenu. Roscoe taky získal jeden vzorek, který potvrdil, že se jedná o oxid arsenitý. Další lékař Craig Maclagan zveřejnil v roce 1864 práci, v níž píše o setkání se dvěma pojídači. Ani jeden z nich nevykazoval po konzumaci známky otravy.

Dobová reklama na pleťový přípravek s arsenem.

S přibývajícími důkazy se tak stalo, že na konci 19. století obliba arsenu v medicíně stoupala. Populární byl například Fowlerův roztok, obsahující arsenid draselný, který se používal jako povzbuzující lék. Prvek si našel svou cestu i do kosmetických přípravků. Vydatně tomu dopomohl například James Johnston ve své knize Chemie běžného života, kde romanticky líčí, jak nádherná stvoření jsou štýrské ženy požívající arsen.

Situace se změnila s příchodem 20. století. I když vyšly další studie potvrzující vznik tolerance vůči arsenu, od používání tohoto prvku se upouštělo. Primárně se totiž stále jedná o nebezpečnou látku, která má i v těch nejmenších dávkách silné karcinogenní účinky, způsobuje potraty a zvyšuje riziko výskytu kardiovaskulárních chorob. Vědci ostatně nikdy nedokázali objasnit mechanismus, na jehož základě docházelo u štýrských vesničanů k toleranci.

user-avatar

Simona Knotková

20. 07. 2019 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu