Rosemary Kennedyová před lobotomií a po ní | zdroj: www.sftu.info


Smutný osud sestry prezidenta Kennedyho: zmrzačili ji a zavřeli do ústavu!

Rose Mary Kennedyová byla třetím dítětem a první dcerou Josepha Patricka a Rose Kennedyových. Všichni její sourozenci se nějak významně zapsali do americké historie a její bratr John Kennedy to dotáhl až na amerického prezidenta. Rosemary, jak jí všichni říkali, však skončila jako mrzák v ústavu. Zasloužili se o to její přespříliš ambiciozní rodiče.

user-avatar

Markéta Oderská

29. 11. 2014 | 08:45

Rodina Kennedyových. Rosemary sedí po otcově levici.

Jak dívka rostla, začalo být všem jasné, že není tak bystrá a šikovná jako ostatní Kennedyové. Ve všem zaostávala a vykazovala i méně intelektu. Když jí bylo 15, umístili ji rodiče do kláštera Svatého srdce v Providence na Rhode Islandu, kde jí zařídili speciální individuální výuku. Rosemary se sice pilně učila, ale její studijní výsledky byly na úrovni 4. třídy, což jejím ctižádostivým rodičům přinášelo jen zklamání. Když dospívala, zhoršilo se také její chování. Kdysi klidná a nekonfliktní dívenka začala trpět prudkými výkyvy nálad, výbuchy zlosti a občas se chovala nevyzpytatelně. Řekněte si, to je přece v době puberty normální, jenže její rodiče to viděli jinak. Očekávali, že všechny jejich děti budou chloubou rodiny.

Rosemary s bratrem Johnem, pozdějším prezidentem USA

Když bylo Rosemary něco málo přes 20, občas v noci tajně vyklouzla z kláštera. To už její otec ztrácel trpělivost. Začal mít strach z dívčiny promiskuity a otěhotnění, což by mohlo zostudit celou rodinu a uškodit jeho politické kariéře. Radil se proto s psychiatry a ti mu navrhli jako řešení takzvanou lobotomii, což je operativní přetětí nervových vláken spojujících mozkový lalok s částmi mozku, které jsou zodpovědné za emocionální reakce. Kennedy souhlasil. Doufal, že se tím dívčiny nekontrolovatelné emoce zklidní. 

Rosemary s otcem

Během celého zákroku byla Rosemary vzhůru, dostala jen utišující prostředek proti bolesti. „Udělali jsme jen malý řez, ne větší než palec,“ dušoval se James Watts, jenž se spolu s vyhlášeným zuřivým „lobotomistou“ Walterem Freemanem vrtal v dívčině nešťastné hlavě. Používal přitom nástroj, jenž vypadal jak nůž na máslo. Otáčel jím nahoru a dolů, aby odstranil část mozkové tkáně. Mezitím Freeman udržoval konverzaci s Rosemary a sledoval její reakce. „Podle jejích odpovědí jsme odhadovali, jak daleko můžeme až říznout,“ vysvětloval Watts. S operací skončili ve chvíli, kdy dívka začala mluvit z cesty.

James Watts a Walter Freeman, kteří provedli nebezpečnou operaci.

Hned bylo jasné, že se operace nezdařila. Sice utlumila dívčin bouřlivý temperament, ale za cenu, že se z ní stal doživotní mrzák. Nemohla pořádně chodit ani mluvit, ochrnula jí ruka a mentálně se dostala na úroveň dvouletého děcka. Pomočovala se, neuměla se sama najíst ani obléknout, potřebovala neustálou péči a dohled.

Rosemary, když ještě byla normální dívkou.

Její otec ji proto ihned “uklidil“ do ústavu. Pro celou rodinu Kennedyových Rosemary jako by přestala existovat. Její matka ji přes dvacet let neviděla a otec ji až do své smrti v ústavu nikdy nenavštívil. Nesmělo se o ní mluvit doma, natož na veřejnosti. V době, kdy její starší bratr John kandidoval na senátora a pak i na prezidenta, zdůvodňovala rodina konstantní nepřítomnost Rosemary buď tím, že je samotářská a straní se proto veřejnosti, anebo že je přespříliš vytížena, neboť jako učitelka pracuje s postiženými děti. 

Rosemary se sestrou Eunice

Teprve až když byl John Kennedy zvolen americkým prezidentem, osmělila se prezidentova mladší sestra Eunice o Rosemary poprvé veřejně promluvit a na její počest pak v roce 1968 založila Speciální olympijské hry. Jenže už se neřeklo, čím bylo toto postižení zapříčiněno. „Byla to ta největší kamufláž ve věci mentálního zdraví v historii,“ prohlásil bývalý ředitel Národního ústavu pro mentální zdraví Bertram Brown

Rosemary jako družička. Sama se kvůli svému postižení nikdy nevdala, ač byla krásná.

Pro Kennedyho seniora bylo zřejmě přijatelnější držet Rosemary jako mentálně postiženou v ústavu, než aby se na veřejnosti chovala jako blázen. „Jak by se mohl jeho syn stát prezidentem, když někdo v rodině trpí duševní chorobou? Duševní nemoc je stigma,“ vysvětlil důvody, proč se Kennedy starší  snažil celou dobu pravdu o své dceři ututlat.

Rosemary jako mladá dáma.

Dodnes se stále spekuluje, zda Rosemary byla, či nebyla mentálně retardovaná. Existují důkazy, že bez problému četla, psala, násobila a dělila a že její IQ bylo určitě vyšší než 75, což je práh pro mentální retardaci. Z deníků, které si vedla, lze také poznat, jak se ráda družila a zapojovala do aktivit rodiny. Zřejmě pod tlakem rodinných ambicí a z frustrace, že není schopna se vyrovnat schopnějším sourozencům a splnit očekávání náročných rodičů, se u dospívající dívky vyvinula určitá forma duševní poruchy spojená s depresemi, což připustil i sám doktor Watts.

Ještě má důvod se usmívat.

V každém případě to byla lobotomie, co z usměvavého, veselého a normálního děvčete, které kdysi tančilo, zpívalo a hrálo tenis, udělala nemohoucí trosku, neschopnou se o sebe postarat. Celý život pak prožila v ústavu, kde také ve věku 86 let zemřela, aniž by si byla vědoma smutného údělu, který jí její rodiče přisoudili. Kdo ví, jak by se její život vyvíjel, kdyby mohla zůstat sama sebou.

Jedna z mála fotografií, které zachycují Rosemary už jako postiženou.

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Markéta Oderská

29. 11. 2014 | 08:45