Marianne Stang Ihlen byla múzou, která inspirovala Leonarda Cohena. Složil pro ni dvě písně a věnoval jí básnickou sbírku Květiny pro Hitlera.

Marianne Stang Ihlen byla múzou, která inspirovala Leonarda Cohena. Složil pro ni dvě písně a věnoval jí básnickou sbírku Květiny pro Hitlera. | zdroj: dagospia


So Long, Marianne: Příběh lásky za slavnou písní Leonarda Cohena

TÉMATA: hudba | folk | hity | slavné milostné dvojice

user-avatar

Yvonne K.

1. 11. 2016 | 14:00

“So Long, Marianne” je píseň kanadského hudebníka a básníka Leonarda Cohena, která poprvé vyšla na jeho debutovém albu Songs of Leonard Cohen v roce 1968. Řadí se mezi 200 nejlepších písní 60. let. Je inspirována Cohenovou múzou a milenkou Marianne Ihlen. Ta letos v létě zemřela na leukémii. Týden před její smrtí jí Cohen adresoval i dopis na rozloučenou.

Dvojice se seznámila v roce 1960 na řeckém ostrově Hydra. Oběma tehdy bylo 25 let. Cohen byl v té době ještě neznámý básníkem a Marianne žila s norským básníkem Axelem Jensenem, za kterého se krátce nato provdala a měla s ním syna. Když bylo chlapci šest měsíců, Axel ji opustil kvůli jiné ženě.

Blonďatá Norka snědého židovského Kanaďana na první pohled okouzlila svou severskou krásou i skromností. “Nechcete jít za námi? Sedíme venku,” oslovil ji v obchodě, kde právě nakupovala. Připadal jí jako oduševnělý gentleman, a tak si přisedla ke stolu s jeho přáteli. Spřátelili se a nedlouho nato spolu začali žít pod jednou střechou. Cohen skládal básně, Marianne mu vařila a starala se o domácnost. Leonard Cohen s Marianne a jejím synem na ostrově Hydra v Řecku.

I když se stala Cohenovou první a bezpochyby největší múzou v jeho životě, Cohen jí nikdy nečetl své texty, jen občas hrál na kytaru, když spolu seděli venku na terase. Vedli spolu klidný, jednoduchý život. Ten se ovšem Cohenovi časem začal zajídat. Potřeboval cestovat a zajímal se i o jiné ženy. Ač Marianne miloval, k jejímu zklamání se s ní nikdy nechtěl oženit. Nechtěl se kvůli ní omezovat v rozletu. Život bral jako “bufet”, kde si může podle libosti vybírat různé zážitky a zkušenosti. Na druhou stranu mu s Marianne bylo dobře: “Slunce, žena, dítě, stůl, práce, gardénie, vzájemný respekt a důvěra, kterou si dáváme navzájem. To je to, na čem opravdu záleží,” psal tehdy. Leonard Cohen a Marianne se synem Joachimem vpravo.

Cohenova pěvecká kariéra odstartovala v roce 1966, když pochopil, že pouhým psaním se neuživí. Následný úspěch jim oběma změnil život. Cohen byl prakticky pořád na cestách, zatímco Marianne trčela doma se synem. Přestěhovala se však za ním do Kanady a později do New Yorku. Jejich zájmy a hodnoty se však prudce rozcházely. Pro ni byla důležitá rodina, a to nešlo vůbec dohromady s Cohenovým bohémským životním stylem plným drog, mejdanů, vášnivých fanynek a přátel jako byli Janis Joplin, Joni Mitchell nebo Andy Warhol. “To není tvá parketa,” dal jí na srozuměnou. O rok později, v roce 1970, Marianne pochopila a od Cohena odešla. 

Vrátila se do Norska, kde pracovala na personálním oddělení u společnosti budující ropné plošiny. Provdala se za inženýra ze stejné firmy a porodila mu tři dcery. Zůstala s ním až do své smrti. Cohen mezitím poznal jiné múzy a samozřejmě i různé milenky, ale s Marianne zůstával stále v kontaktu a léta ji finančně podporoval. “Lidé se mění, jejich těla se mění, vlasy šediví a vypadávají, těla chátrají a umírají… ale láska a city přetrvávají,” prohlásil v roce 1992. “Cítím, že láska nikdy neumře, a když je tu tak silná emoce, že na sebe nabalí i píseň, tak v tom je něco nezničitelného,” dodal. Marianne ve stáří

O síle Cohenova citu k jeho velké múze se svět mohl přesvědčit toto léto, kdy 81letá Marianne umírala tisíce mil daleko od něj v Oslu. Když se to Cohen dozvěděl, poslal jí dojemný dopis na rozloučenou, v němž mimo jiné stojí:

“Inu, Marianne, nadešel čas, kdy jsme oba opravdu hodně staří a naše těla schází. Myslím, že tě brzy budu následovat. Věz, že jsem ti tak nablízku, že kdybys napřáhla svou dlaň, jistě by ses dotkla té mé. Ty víš, že tě stále miluji pro tvou krásu a moudrost, ale nepotřebuji ti o tom cokoli víc říkat, protože ty víš vše. Ale teď ti prostě chci popřát opravdu šťastnou cestu. Sbohem, má stará přítelkyně. Věčná lásko, brzy se potkáme po cestě.”

Když tento dopis četl umírající Marianne jeden z jejích přátel, byla podle jeho slov velmi šťastná, plně při vědomí a dokonce natáhla ruku v reakci na slova v dopisu. Týden nato umřela. Možná si vybavila také refrén písně, kterou pro ni Cohen svého času složil: 

Nyní sbohem, Marianne, je načase, abychom se začali smát a plakat a plakat a smát opět tomu všemu. 

 

user-avatar

Yvonne K.

1. 11. 2016 | 14:00

> ExtraStory   |   Inzerce