Dvojici nerozdělila ani válka, ani rodinná tragédie.

Dvojici nerozdělila ani válka, ani rodinná tragédie. | zdroj: people.com


Společně sloužili ve válce, společně o 70 let později ve stejný den zemřeli

TÉMATA: láska | vztahy | manželství | 2. světová válka | usa

user-avatar

Simona Knotková

31. 01. 2019 | 10:30

Společný příběh Isabell Whitney a Prebleho Stavera se začal psát těsně před vstupem USA do 2. světové války. Tehdy se spolu dvojice poprvé seznámila na slepém rande. Krátce poté oba vstoupili do armády.

Isabell se jako zdravotní sestra přidala k základně v Marylandu, kde se starala o zraněné námořníky. Preble se stal právě jedním z mariňáků, který za své zásluhy později obdržel Bronzovou hvězdu. Několik měsíců po válce, v únoru roku 1946, se mladí lidé znovu setkali a svou lásku stvrdili manželským slibem. Během společného soužití zplodili pět dětí.

"Byli to úžasní lidé. Máma mě naučila, že druhého člověka nemůžete změnit, ale můžete změnit postoj, jaký k němu máte. Táta byl ten přísnější a trochu popudlivý," vypráví dcera Laurie Staver Clinton.

Kvůli Preblově práci bankéře a lobbisty se rodina často stěhovala. V roce 1975 je ve floridském Naples potkala tragédie – jejich osmnáctiletý syn zemřel během fotbalu. "Tehdy jsme poprvé viděli, že náš otec má i citlivější stránku své povahy. Rodiče by neměli pohřbívat své děti, oba je to velmi vzalo. Zároveň je to ale více stmelilo. Taková událost dvojici buď zničí, nebo ještě posílí jejich svazek. Oba si vzájemně byli podporou," vzpomíná Laurie.

Manželé na společné fotografii.

V pozdějším věku se manželé přestěhovali do Jižní Karolíny, kde si pořídili dům na golfovém hřišti. Nakonec zakotvili ve Virginii. Právě tam se v roce 2013 začaly u Isabell projevovat první známky demence. Jejich děti se rozhodly, že bude nejlepší, když své rodiče přesunou do zařízení s dlouhodobou péčí. Preble nezvládal pohled na slábnoucí manželku, a tak ho přesunuli do jiného pokoje. Isabell to dle slov své dcery však dokázala pochopit.

"Prostě si našli jiný způsob, jak si dokazovat svou lásku. Táta pak přestal chodit a byl odkázaný na invalidní vozík, ale pokaždé přijel matku navštívit. Když se znovu setkali, chytli se za ruce a říkali si, jak se milují. Demence matky se zhoršovala a čím dál víc zapomínala. Pokaždé když ale uviděla otce, usmála se."

K 96. narozeninám si Preble přál, aby si mohl s Isabell ještě naposledy v objetí zdřímnout. "Nikdo z nich neřekl ani slovo, jenom se drželi za ruce a společně usnuli. Táta byl velmi šťastný, že může vedle mámy ležet. Všechny nás poté překvapilo, když mu začala zpívat Happy Birthday."

Isabell a Preble zemřeli ve stejný den, pojilo je ale také blízké datum narození - muž se narodil 17. října 1921, žena o čtrnáct dní později stejného roku.

O několik dní později, 25. října 2017, se žena dozvěděla, že její matka umírá. Ještě naposledy k ní přivezla Prebla k závěrečnému rozloučení. "Brečela jsem a brečel také můj otec. Před odchodem jí ruku zlehka schoval zpátky pod pokrývku. Ta podívaná mi lámala srdce, protože tak něžného jsem otce nikdy neviděla."

Jen o čtrnáct hodin později odešel na věčnost i Preble. "Máma a táta byli důkazem, že i když je život těžký, když jednou učiníte závazek, musíte pro to zkrátka i něco obětovat a společně přestát nelehké časy," uzavírá Laurie.

user-avatar

Simona Knotková

31. 01. 2019 | 10:30

> ExtraStory   |   Inzerce