Duchcov, sady Rudé armády, pomník obětem katastrofy na dole Dölinger

Duchcov, sady Rudé armády, pomník obětem katastrofy na dole Dölinger | zdroj: wikipedia commons


Stalo se před 130 lety: Na Dole Döllinger u Duchcova na Teplicku se utopilo 21 horníků

TÉMATA: doly | severní čechy | horníci | katastrofy | neštěstí

user-avatar

Václav Pokorný

11. 02. 2019 | 08:09

Před 130 lety, 10. února roku 1879, byl hnědouhelný důl Döllinger u Duchcova svědkem tragické události. V průběhu odpolední směny se náhle utrhla uhelná stěna a do dolu začala proudit horká voda. Průval vody byl tak rychlý, že se téměř všichni horníci utopili.

Počátkem 70. let 19. století byl Duchcov s jeho okolím střediskem uhelné těžby. Kvalitní sloj ležela v hloubce, která byla dostupná tehdejším technickým i kapitálovým možnostem těžařů.

Když byla v roce 1871 prodloužena nová železnice z Teplic do Duchcova a vznikla tak nová dopravní a odbytová cesta s přístupem k vodní cestě na Labi, doly v okolí Duchcova se rychle množily. Založení nového dolu Döllinger vypadalo za těchto okolností velmi slibně.

Důl se nacházel na severozápadním okraji obce Duchcov. Jeho dobývací prostor však byl situován v poměrně složitých geologických podmínkách. Byl postižen takzvaným Döllingerským zlomem a celou řadou drobnějších tektonických poruch a shozů, při nichž uhelná sloj náhle měnila svoji výšku. Proto musel být rozdělen do tří horizontů, které byly spojeny jen úzkými šachtičkami s žebříky.

Z několika rozsedlin do dolu stále prýštilo hodně teplé vody, takže muselo být každému jasné, že se nalézá v blízkosti termálních teplických pramenů. Někdy koncem června 1878 se náhle ztratil velký pramen “Obří”, vytékající z prohlubně u Lahoště, asi dva kilometry od Döllingeru směrem k Teplicím. Tyto jasné příznaky ale nikoho nevarovaly.

Dne 10. února 1879 pracovali při ražbě chodby v nejvrchnějším horizontu dolu Döllinger na odpolední směně horníci Hellebrand a Kovanda. Brzy po poledni udělali v čelbě chodby a po obou stranách ruční záseky, když se náhle utrhla uhelná stěna a ohromný proud vody vyrazil do chodby. Oba horníci jen stěží unikli. Varovali sice křikem ostatní horníky, ale pro ty, kteří se nacházeli v postranních chodbách, to bylo již pozdě.

Na dole se v okamžení zaplavily spodní horizonty a 20 horníků v nejníže položené části dolu se utopilo. Spojovacími chodbami voda pronikla i do vedlejších dolů Viktorín, Pokrok, Gisela a Nelson, které byly během pěti dnů zcela zatopeny. Jako jedenadvacátý zahynul učeň, který ve snaze pomoci ostatním při sestupu do dolu spadl z lezného oddělení a utonul v zatopené šachtě. Také na vedlejším dole Nelson I zahynuli dva horníci.

Na povrchu dolu zavládl zmatek, protože šlo o první větší důlní neštěstí v kraji. Panika se rozšířila i mezi majitele a zaměstnance teplických termálních lázní, neboť během 60 hodin se úplně ztratil do té doby na povrch tryskající světoznámý pramen Pravřídlo.

Voda v dolech stoupla o 102 metrů a poslední poctu zahynulým horníkům bylo nutno odložit na neurčito. Leželi kdesi v bahně zatopených a zcela nepřístupných důlních chodeb ještě dlouho. Pohřeb se konal až 29. května 1881 v neděli za obrovské účasti obyvatelstva. Rakve byly uloženy do společného hrobu. I když deska na pomníku hlásala jména všech 21 utopených horníků z dolu Döllinger, poslední tři oběti byly nalezeny až v polovině června. Do společného hrobu je pak přidali tajně v noci.

Co se týče ztraceného lázeňského pramene Pravřídlo, tak ten se na rozdíl od ztracených lidských životů podařilo obnovit. Když hlubiči přizvaní z Příbrami v hloubce 13,5 metru narazili na horký pramen, vypuklo v Teplicích radostné pozdvižení. Na domech zavlály prapory, zvonily zvony, městská rada uspořádala slavnost v divadle a konaly se oslavné bohoslužby.

user-avatar

Václav Pokorný

11. 02. 2019 | 08:09

> ExtraStory   |   Inzerce