Starověké inkubátory se s menšími úpravami používají v některých částech Egypta i dnes.

Starověké inkubátory se s menšími úpravami používají v některých částech Egypta i dnes. | zdroj: atlasobscura.com


Starověcí Egypťané měli inkubátory pro kuřata, podle odborníků je to větší zázrak než pyramidy

TÉMATA: egypt | technologie | kuřata | vejce | aristoteles

user-avatar

Tomáš Chalupa

12. 05. 2019 | 09:00

Zařízení určené k chovu kuřat bylo v Egyptě funkční už před 2000 lety. Je to velmi sofistikované zařízení, které výrazně předběhlo svou dobu.

Řecký filozof Aristoteles jako první psal o „egyptských vejcích“, která jsou chována v haldách chlévské mrvy. O dvě století později historik Diodorus Siculus psal o líhnutí vajec v Egyptě jako o zázraku. Egyptské kuřecí inkubátory skutečně byly na svou dobu zázračné.

Inkubátory byly schopné přivést na svět 4500 kuřat během dvou týdnů. Výborně simulovaly podmínky, jaké normálně vejce má, když na něm sedí slepice. Takové množství bylo pro ostatní antické národy naprosto šokující, nikdo jiný podobným způsobem kuřata na svět nepřiváděl.

V roce 1750 francouzský entomolog René-Antoine Ferchault de Réaumur napsal, že Egypt může být na své inkubátory hrdější než na pyramidy. Celá záležitost je zajímavá i z toho hlediska, že podle odborníků slepice vůbec nejsou v Egyptě doma. Z Asie, své původní domoviny, se do Egypta dostaly někdy před 10 tisíci lety nejspíše na lodích plujících z Asie do Afriky. První kuřecí inkubátor byl postaven v Egyptě v roce 330 před naším letopočtem.

Egypťané si svou technologii poměrně přísně hlídali a ani dnes není úplně jasné, jak celý systém fungoval. Zahraniční cestovatelé se o podstatě jejich fungování nedozvěděli prakticky nic a museli se spoléhat na svou představivost. Například irský kněz Simon Fitzsimons tvrdil, že egyptské „pece na vejce“ jsou „nadpozemského původu“, kuřata se zde rodí z ohně bez kohoutů a slepic v počtech, které není ani možné spočítat.

První podrobnější pohled na tato zařízení přinesl v 18. století již zmiňovaný René-Antoine Ferchault de Réaumur, jenž vynalezl umělou líheň. Podle něj měl každý inkubátor dvě symetrická křídla oddělená centrální chodbou. V každém křídle se nacházelo pět dvoupatrových místností. V dolním patře byla vejce, která byla zahřívána teplem z ohně, který hořel v horním patře. Aristoteles neměl pravdu, když se domníval, že hlavní roli v celém procesu hraje hnůj neboli chlévská mrva. Ta sloužila jen jako palivo pro oheň. V oblastech středního Nilu bylo dřeva málo, takže se jako palivo používala právě vyschlá chlévská mrva. Pro samotný vývoj vajec ale bylo jedno, čím se topí, podstatný byl oheň.

Pracovníci tohoto zařízení měli jako hlavní úkol právě sledování a udržování ohně. Museli také vajíčka pravidelně otáčet. Podle odborníků se tím předcházelo tomu, aby se kuřata rodila s různými deformacemi. Pravidelné otáčení mělo pro jejich zdravý vývoj zásadní roli.

Se vznikem elektrických inkubátorů samozřejmě zájem o tuto starověkou egyptskou technologii poklesl. I tak ale představovala ve své době mimořádný počin, který neměl ve starověkém světě obdoby. Navíc v některých částech Egypta se tato technologie používá dodnes a i dnes se rodí kuřata v těchto inkubátorech. Tradice se dědí po celá pokolení a celé rodiny žijí už generace v těchto inkubátorech. Centrem této tradice je dnes město Brema, odkud pochází nejvíce pracovníků. Berma se také dnes říká těmto původním inkubátorům.

user-avatar

Tomáš Chalupa

12. 05. 2019 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce