print "";
Vlasta Burian s manželkou Ninou (1931)

Vlasta Burian s manželkou Ninou (1931) | zdroj: Album Vlasty Buriana


Štvanice na Vlastu Buriana: třikrát ho soudili za kolaboraci, krk mu zlomila až Lída Baarová

TÉMATA: první republika | protektorát | dějiny českého filmu | herci | vlasta burian |

user-avatar

Blondie

3. 06. 2015 | 15:00

Popularita herce a komika Vlasty Buriana byla ve třicátých letech minulého století obrovská. Jeho divadlo praskalo ve švech a na jeho filmy se stály fronty u pokladen. Herec zahajoval nejrůznější sportovní utkání a byl tváří mnoha reklam. Díky tomu byl nejbohatším prvorepublikovým hercem. Dařilo se mu i za protektorátu, kdy se většina národa musela uskromnit. To se mnoha spoluobčanům stalo trnem v oku a šířily se fámy, že Burian za své úspěchy a blahobyt vděčí kolaboraci s nacisty. Hned po válce mu to čeští mstitelé spočítali.

Od poloviny dvacátých let do konce druhé světové války patřil Vlasta Burian k neobsazovanějším a také k nejlépe placeným českým hercům. Zatímco některé prvorepublikové hvězdy braly za jeden film honorář kolem 10 000 Kčs, Burian dostával desetkrát tolik! Tedy kolem 100 000 Kčs.

Svého bohatství si uměl Burian náležitě užívat. V roce 1937 si v prestižní rezidenční čtvrti v Dejvicích nechal postavit vilu, kterou si luxusně a elegantně zařídil. Byla v ní velká tělocvična, na zahradě bazén, tenisový kurt i střelnice, což byl na tu dobu nevídaný luxus. Mohl si dovolit zaměstnávat nejen zahradníka, podkoního, osobního trenéra a další personál, ale také jednoho z nejlepších českých kuchařů té doby – Jaromíra Trejbala, který pro něj a jeho ženu Ninu denně připravoval doslova kulinářské zázraky (oběd se obvykle skládal ze šesti až sedmi chodů).

Trejbal na své působení u Burianových později vzpomínal: „Celá jejich vila a také moje kuchyně byla na svou dobu skutečně skvěle vybavená. Lednice na maso, lednice na ryby, jiná na mléko, máslo a sýry, lednice na zeleninu, sklípek na víno a jiný na pivo, neboť Vlasta si sám čepoval prima sudovou Plzeň.“

Burianova vila v Dejvicích v Kadeřávkovské ulici

V době své největší slávy si Burian ještě pronajímal zámeček Březina u Rokycan, kde pořádal hony a hostiny pro své přátele. Nedaleko Prahy vlastnil statek, kde choval krávy, které pojmenoval podle postav ze známých oper (Carmen, Libuše, Mařenka a další).

I v soukromí se slavný C. K. polní maršálek rád oblékal do nablýskaných vojenských uniforem a dělalo mu dobře, když se mohl chovat jako baron. Sám si navrhl osobní zástavu, kterou jeho personál vyvěšoval vždy, když byl slavný komik doma. To, jak dával Vlasta Burian své bohatství okázale najevo, vyvolávalo mezi lidmi velkou závist a ta byla jednou z příčin jeho poválečného pádu.  

Tři soudy, tři měsíce vězení, půlmilionová pokuta

Ke zlomu v jeho životě i kariéře dochází již v září roku 1944, kdy mu Němci zavřou divadlo. Ty nejhorší časy ho však čekají po válce. Z kdysi nejpopulárnějšího občana se přes noc stává zavrženíhodný kolaborant. Zaměstnanci jeho divadla, které za války držel nad vodou, na něj podají trestní oznámení a žádají pro něj trest za kolaboraci. Dne 24. května roku 1945 je Burian zatčen a vsazen do společné cely na Pankráci společně s nacisty a dalšími kriminálními živly. Zažívá tam nesmírné ponížení. Herečka Adina Mandlová, která ve stejné době na Pankráci také pobývala, později ve své životopisné knize napíše, jak jí jeden z dozorců tenkrát řekl: ,,Vy neuroníte ani slzu, vás museli udělat z kamene, to Vlasta Burian sedí a pláče celý den.“ Až po intervenci Jana Masaryka herce z vazby propustí a dál ho vyšetřují na svobodě.

Herec Vlasta Burian před zvláštní komisí ústředního národního výboru hlavního města Prahy v červenci 1946.

Poprvé jej soudí podle Velkého dekretu prezidenta republiky spolu s případy, které končily popravou nebo dlouhodobým uvězněním. Herec je naštěstí osvobozen, ale 8. července 1946 následuje další proces, zinscenovaný tentokrát státní bezpečností. Je obviněn, že se za války přihlásil k německé národnosti, že v rozhlasové skeči parodoval Jana Masaryka a že za války spolupracoval s nacisty. I tentokrát však Burian soud vyhraje. Po vynesení osvobozujícího rozsudku publikum v soudní síni dokonce zatleská, což herce dožene k slzám.

S takovým verdiktem se ovšem část české veřejnosti nemůže smířit, hlavně komunistický tisk a někteří politici žádají hercovo exemplární potrestání. Buriana tak čeká ještě třetí soudní řízení. K předešlým bodům obžaloby přibudou další – například to, že za války získal od úřadů pozemek a že zdravil zdviženou pravicí. Vaz však králi komiků nakonec srazí svědectví herečky Lídy Baarové, rovněž obviněné z kolaborace. Při jednom z výslechů pod hrozbou trestu smrti uvede, že herec navazoval a udržoval styky s německými okupanty kvůli osobními prospěchu. To obžalobě stačí k vítězství. Burian je odsouzen k odnětí svobody v délce tří měsíců a půlmilionové pokutě.

 Vlasta Burian byl do Lídy Baarové poblázněný, ona však po válce svědčila v jeho neprospěch.

To však není vše, čím se Češi populárnímu herci pomstili. Zkonfiskovali mu téměř veškerý majetek, zabavili vilu, do které umístili jesle, znárodnili mu divadlo. K tomu všemu nesměl veřejně vystupovat a musel manuálně pracovat. Nejprve pracoval v severočeských dolech, pak dělal poslíčka na horské chatě, jezdil autem pro rekreanty ROH a v kuchyni škrábal brambory. Až po šesti letech, když si posype hlavu popelem a nabídne svoje služby socialistickému lidu, se může opět vrátit na divadelní prkna. Z Karlínského divadla je ovšem v roce 1953 propuštěn a pak už jen jezdí po estrádách, které mu totálně podkopou jeho zdraví. ,,Na každém svém vystoupení měl s sebou svou manželku a nezbytný litřík červeného vína. Vždycky si před výstupem nalil skleničku, vypil ji a pak šel na jeviště. Bolely ho strašně nohy. Viděl jsem na jeho tváři tu bolest, kterou překonával, než k tomu mikrofonu došel,“ vyprávěl Burianův kolega František Dibarbora.

Aby se uživil, musel herec hrát, i když byl nemocný. Poslední představení svého života odehrál s těžkým zápalem plic. Nakonec umřel na plicní embolii ve věku 70 let.  

Jedna z mála filmových rolí, v nichž se Vlasta Burian po válce blýskl, byla pohádka Byl jednou jeden král (1954).

,,Já vím, co o mě lidi říkaj – že kolaboruju. Ale co by na mém místě dělali, kdyby u nich u baráku zastavil vůz, vyskákali němečtí důstojníci a s velikým haló, že jdou navštívit CK - Feldmarschalla, by přinesli pití? Já jsem je k sobě nikdy nezval. Ale když přijdou sami, tak co mám dělat? Mám říct pánové, já s váma nemám nic společnýho? S logickým důsledkem, který by to přineslo?“ Vlasta Burian 

Králem komiků in memoriam

Veřejně byl Vlasta Burian rehabilitován až v roce 1994 díky čtyřletému úsilí divadelního historika Vladimíra Justa a novináře Ondřeje Suchého, kteří prosadili, aby byl jeho případ znovu projednán. Všechna obvinění se pak ukázala jako nesmyslná a vykonstruovaná. Naopak vyšlo najevo, že herec v době okupace nepřijal ani jednu roli v německých filmech a z nacistů si dokonce občas dělal legraci na divadelních večírcích i na jevišti. „Takhle vysoko skáče můj pes, když přijdu domů“, říkal, když zdvihl se zaťatou pěstí svoji pravici, čímž v publiku vyvolal salvy smíchu. Podle pamětníků dokonce přišel na jeviště s bičem, na kterém měl připevněno velké tiskací C. Když se ho poté ptali, co to znamená, tak odpověděl: „To je bič na něm cé“. Pokud se v jeho divadle hrály hry od německých autorů, tak vždy to byli buď Žid, nebo antifašista.

Pronásledování se na Burianovi podepsalo. Zhoršily se mu maniodepresivní stavy, na které vždy trpěl, ale sešel také fyzicky.

Několika lidem Burian také pomohl. Tak například zachránil bratra herečky Marie Podvalové před koncentrákem, mladého Radovana Lukavského před totálním nasazením. Pomohl také jistému židovskému lékaři.

Lída Baarová své výpovědi, která Burianovi tak uškodila, až do své smrti litovala. Přiznala se, že k ní byla donucena pod nátlakem a výhrůžkami. „Vyhrožovali mně tím nejhorším, když nevypovím, co oni chtěli,“ napsala v dopise vyšetřujícími soudci Miroslavu Vlkovi, jenž se Burianovým případem v roce 1994 zabýval.

Král komiků Vlasta Burian

Posmrtně se Burian dočkal i umělecké satisfakce: v roce 1999 ho Češi zvolili v televizní anketě Králem komiků, ačkoli on sám se za něj v posledních letech svého života již nepokládal. Když k němu prý jednou přišel fanoušek s žádostí o podpis a vyzval ho, aby ke svému jménu připojil přízvisko „král komiků“, Burian jen povzdechl: „Kdepak král, teď už jenom králíček.“


Vlasta Burian (1891 – 1962), známý též jako Král komiků, byl český divadelní herec, divadelní režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec, filmový režisér, spisovatel a imitátor, který se díky své nespoutané živelnosti a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu a divadla. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Přesto jeho obliba trvá dodnes, o čemž svědčí vítězství v anketě o „Krále komiků“ a časté televizní reprízy jeho filmů. 

user-avatar

Blondie

3. 06. 2015 | 15:00

> ExtraStory   |   Inzerce