Tahle kostra je opravdová krasavice, i když je to svatý Albertus.

Tahle kostra je opravdová krasavice, i když je to svatý Albertus. | zdroj: www.thisiscolossal.com


Svatým sluší zlato a drahokamy! Podívejte se, jak jeptišky vyšperkovaly kostry křesťanských mučedníků

user-avatar

Irena Gruberová

20. 01. 2015 | 07:42

V jedné staré kapličce v lese nedaleko hranic Německa a České republiky objevil americký historik Paul Koudounaris před pár lety kostru oblečenou v drahém rouše a pokrytou zlatými šperky. V rukou třímala skleničku s vyschlou krví. Od této chvíle se z Koudounarise stal lovec koster, jemuž přezdívají „Indiana Bones“.

Koudounaris alias Indiana Bones procestoval Evropu  křížem krážem a pročesal pěknou řádku katolických kostelů a tajných krypt. Podařilo se mu nashromáždit neuvěřitelnou, byť poněkud morbidní kolekci fotek, zachycujících okázale vyzdobené kostry již zapomenutých křesťanských mučedníků. Mnohé z nich byly ukryté před zraky veřejnosti, zamčené v prosklených schránkách nebo zabalené v krabicích. Jednu dokonce našel v zadní části garáže! Takto Koudonaris prozkoumal okolo 250 ošperkovaných koster a došel k závěru, že „ jde o nejkrásnější umělecká díla, jaká kdy byla na lidských kostech vytvořena“, a proto si zaslouží být vynesena na světlo světa.

Svatá Luciana

Neméně zajímavý se ukázal i příběh samotných koster. V roce 1578 objevili místní vinaři u antické solné silnice Via Salaria vchod do katakomby, v níž se nalézalo nespočet kosterních pozůstatků, které měly pocházet z období 1. až 3. století po Kristu, tedy z doby, kdy Římská říše perzekvovala tisíce křesťanů za nedovolené praktikování jejich víry. Nález koster považovala katolická církev za dar seslaný rovnou z nebes, neboť ve střední a severní Evropě bylo během reformace mnoho svatých relikvií zničeno. Vatikán proto nařídil tisíce těchto koster vykopat a poslat na sever, hlavně do Německa, Rakouska a Švýcarska. Jestli šlo skutečně o ostatky křesťanských učedníků, to církev příliš nezkoumala, hlavní je, že z jejich prodeje Vatikán významně profitoval. Spokojena byla i druhá strana, která se ostatky svatých mohla v kostele pochlubit, čímž posilovala u věřících jejich víru. Ti kromě jiného věřili, že přítomnost svatého chrání vesnici či město před pohromami.

Než ale svého patrona vystavili, obalili nejprve jeho kosti jemnou síťovanou gázou, oblékli do drahého roucha a velkoryse vyzdobili drahokamy a šperky ze zlata i stříbra, které církvi většinou darovali bohatí „sponzoři“. Dekoratérskou práci vykonávaly hlavně jeptišky, které na jednu stranu vykazovaly nesmírnou zručnost a cit pro umění, ale na druhou stranu i nedostatek znalostí z obecné anatomie, protože občas kosti špatně pospojovaly k sobě. To však kostrám mučedníků nic neubírá na kráse.

Ani ta největší parádnice nemá ozdobenu ruku jako svatý Valentinus.

S nástupem osvícenství od konce 18. století však popularita svatých relikvií slábla, sám císař Josef II. nařídil ostatky těch, u nichž nebyl prokázán jejich původ, z veřejných svatostánků odstranit. Protože taková byla většina z nich, skončili křesťanští mučedníci opět v podzemí a na 200 let upadli do zapomnění. Netřeba dodávat, že jejich zlato a šperky se stávaly objektem zájmu různých zlodějíčků.

„Z deseti těl odstraněných v 18. a 19. století jich devět bylo nenávratně zničeno,“ odhaduje Koudounaris. Naštěstí několik se jich do dnešní doby dochovalo v neporušeném stavu a jsou dokonce vystaveny na veřejnosti, jako například v bazilice Waldsassen v Bavorsku, kde mají největší sbírku tohoto druhu vůbec. Jiní mučedníci však volají po záchraně. Právě proto o nich Koudounaris vydal knihu „Božská těla: Kultovní poklady a spektakulární svatí z katakomb“.  

témata

user-avatar

Irena Gruberová

20. 01. 2015 | 07:42

> ExtraStory   |   Inzerce