Pravé neštovice se podařilo vymýtit před téměř 40 lety zásluhou českého vědce Karla Rašky (1909-1987).

Pravé neštovice se podařilo vymýtit před téměř 40 lety zásluhou českého vědce Karla Rašky (1909-1987). | zdroj: archiv


Svět oplakává Donalda Hendersona, na Karla Rašku ale zapomněl. I on se ale zasloužil o vymýcení neštovic!

TÉMATA: věda | výzkum | nemoci | infekce | očkování

user-avatar

Yvonne K.

22. 08. 2016 | 17:00

Svět nedávno obletěla zpráva o úmrtí amerického lékaře a epidemiologa Donalda Hendersona. Světové deníky mu přisuzují hlavní zásluhu při odstranění pravých neštovic, nikde však nezmiňují jeho kolegu Karla Rašku, jenž měl na tomto úspěchu lví podíl. Jméno českého vědce neprávem upadlo v zapomenutí, bohužel se o to přičinili sami Češi.

Pravé neštovice je infekční onemocnění, které nemá konkurenci. Velmi snadno se přenáší a zabije každého třetího nemocného. U dalších pak zanechává celoživotní následky v podobě drobných jizev po celém těle. Odhaduje se, že jen během 20. století tato choroba zahubila 300-500 milionů lidí. Ještě v roce 1967 onemocnělo 15 miliónů lidí a 2 milióny jich zemřely. O deset let později se tato nemoc stala na dlouhou dobu jedinou na světě, kterou se soustředěným úsilím a celosvětovým očkovacím programem podařilo zcela vymýtit ze zemského povrchu. Poslední známý případ této nemoci pochází z roku 1977. Velkou měrou se o to zasloužil český vědec Karel Raška, jeden z nejvýznamnějších epidemiologů 20. století. Jen málokterý z českých vědců dokázal zasáhnout celosvětově do lidských osudů, přesto jeho jméno není zdaleka tak často skloňováno jako třeba v případě vynálezce gelových kontanktních čoček Otty WichterlehoPrach šíří tyfus, hlásá nápis na bráně koncentračního tábora.

Karel Raška měl přitom na svém kontě řadu úspěchů. Patřilo k nim bezesporu potlačení epidemie skvrnitého tyfu v koncentračním táboře Terezín na konci války v roce 1945. Tehdy hrozilo, že by smrtelná epidemie mohla zasáhnout celé Československo i okolní státy. Raška si i přes odpor esesáků s namířenými samopaly vynutil vstup do Malé pevnosti, aby si tam ověřil své podezření. Pak sháněl dobrovolníky, aby mu pomohli epidemii v Terezíně likvidovat. Riskoval jejich i svůj vlastní život. V roce 1947 zase zavedl úspěšnou léčbu spály penicilínem. Karel Raška se svým týmem

Když v roce 1963 přijal nabídku od generálního ředitele Světové zdravotnické organizace (WHO), aby se stal ředitelem divize přenosných nemocí, stanovil si jako jeden z prvních svých úkolů eradikaci (vymýcení) pravých neštovic. Ta totiž probíhala už od roku 1959 na návrh Sovětského svazu, ale její výsledky byly dosud žalostné. Raška proto přišel s novou, revoluční metodou, jak s touto hroznou nemocí zatočit.  „Napadlo ho, že se nebude vakcinovat plošně, ale právě tam, kde bouchnou nějaká ohniska onemocnění,” uvedl syn Karla Rašky Ivan, přednosta Ústavu buněčné biologie a patologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Stálo ho to však hodně úsilí, aby Světovou zdravotnickou organizaci přesvědčil. Skoro nikdo mu tehdy nevěřil, že je odstranění neštovic možné. Raška kvůli tomu odjel do Spojených států, kde se mu podařilo pro svůj nápad získat spojence. Henderson, který kampaň v letech 1996 až 1977 vedl, postupoval právě v duchu Raškovy koncepce. Neštovice jsou virová onemocnění projevující se vyrážkou a strupy na kůži. Existují různé typy této choroby. Nejznámější formy jsou pravé neštovice, plané neštovice a hovězí dobytek napadající kravské neštovice.

Dalším velkým úspěchem Karla Rašky bylo vytvoření koncepce epidemiologické bdělosti, kterou WHO přijala v roce 1968 jako základní princip své práce. Díky této metodě došlo začátkem 80. let. k objevení AIDS jako nové nemoci. Karel Raška si připíjí s hercem Oldřichem Novým. Oba odklidil do ústraní normalizační režim. ale po roce 1968

Do Československa se Karel Raška vrátil v nelehké době, v říjnu 1970, a žádného vděku se zde nedočkal. Nijak totiž neskrýval, že nesouhlasí se sovětskou okupací. V roce 1972 jej komunistický režim přinutil odejít do penze. Zasloužil se o to jeho velký osobní nepřítel, tehdejší ministr zdravotnictví Jaroslav Prokopec, který se mu mstil za odhalení plagiátu při kandidátské práci. Jméno Karla Rašky pak nesmělo být dlouhé roky nikde uváděno, nebyl ani pozván k oslavám 40. výročí osvobození Terezína v roce 1985. Karla Rašku tak jeho vlastní spoluobčané odsoudili k zapomnění, a to i přesto, že mu Anglická královská lékařská společnost v roce 1984 udělila Jennerovu medaili, která patří mezi nejprestižnější ocenění na světě.  

user-avatar

Yvonne K.

22. 08. 2016 | 17:00

> ExtraStory   |   Inzerce