Královna erotiky. Sylvia Kristelová v ratanovém křesílku si svůdně pohrává s perlovým náhrdelníkem.

Královna erotiky. Sylvia Kristelová v ratanovém křesílku si svůdně pohrává s perlovým náhrdelníkem. | zdroj: wikicommons


Sylvia Kristelová: Emmanuellu jsem prodala v kokainovém rauši

TÉMATA: Sylvia Kristel | Sylvia Kristelová | Emmanuelle | Emanuela | erotika | soft porno |

user-avatar

Petr Gotlieb

20. 07. 2015 | 15:45

Jsem vysoká, skoro vychrtlá, vypadám androgynně a nemám žádná prsa, o nichž by se dalo mluvit, říkala o sobě. V jejich zelenomodrých očích však zářily sny tisíce můžů. I ženy po ní toužily. Pro celou jednu generaci byla Sylvia Kristelová, filmová Emmanuelle, ikonou erotiky a symbolem svobody.

Byla tou herečkou, která se stala otrokem jediné role. Emmanuelly. První a čtvrtý díl jsou dodnes nezapomenutelné, celkem jim bylo natočeno devětatřicet. Vydělala na nich 10 milionů eur. Když skončila, bylo jí 39 let, svůj nejslavnější film na startu kariéry nikdy nepřekonala. Dluhy ji připravily téměř o vše, byla závislá na kokainu a poslední roky bojovala s rakovinou. Na rozdíl od jiných svého osudu nikdy nelitovala.

Dětství: hotel, znásilnění, chlast

Dětství měla horší než Oliver Twist. S otcem, matkou a sestrou žili v ultrechtském hotelu, který rodiče vlastnili. Když měli v hotelu plno, musela se malá Sylvia přestěhovat ze svého pokoje do kumbálku bez oken. Ve svým pamětech uvedla, že ji v devíti letech znásilnil jeden z hostů a jak ji několikrát oběžoval někdo z personálu. Oba rodiče byli alkoholici. V jedenácti letech považovala chlast za běžné pití, jako je voda a kafe, které jí nikdo neupírá.

To nejhorší mělo teprve přijít. Ve čtrnácti letech přistihla ve svém pokoji otce s mladší milenkou, v šestnácti ji otec i s matkou a sestrou vykopli na ulici. Doslova bez ničeho. "Jako bychom byli jeho zaměstanci a o nás jednoduše propustil," vepsala se jí do duše zrada. Když po letech zaklepala na dveře rodinného hotelu, otcova nová žena ji nepustila ani přes práh.

Sylvia odstartovala kariéru jako fotomodelka, nafotila několik sérií aktů, hrála nahá v béčkových filmech.

S filmem začala koketovat v sedmnácti. Tehdy se pracovala jako sekretářka hutnické firmy v holandském Ultrechtu, kde na filmovém festivalu potkala herce Jacquese Charriera, druhého manžela Bridget Bardotové. "Řekl mi, že jsem krásná, že bych měla být ve filmech, pozval mě do Paříže." Tohle může být moje chvíle, řekla si a odjela do města elegance. Z její pařížské mise nevyšlo nic než malý článeček v místních novinách, za to s fotkou přes půl strany. Tehdy si pomyslela: To není špatný nápad, stát se filmovou hvězdou!

Jako holka, co se nebojí chytit draka, se rozhodla prosadit v zahraničí, v Hollywoodu. Zavolala holandskému režisérovi, na kterého si přivezla kontakt z Paříže. Když mu řekla, že chce hrát ve filmu, strašně se jí vysmál: "Panebože, to jsme mě pobavila, přijde za mnou sekretářka a oznámí mi, že chce hrát ve filmu."

Roli sice nedostala, za to jednu dobrou radu: zkus to jako modelka. Sylvie se rychle naučila hýbat a tvářit před kamerou. Neunávně obrážela konkurzy, mihla se v pár filmech, obvykle nahá, a v roce 1973 – ve svých jednadvaceti – stála na pódiu v Londýně při ceremoniálu, kde byla vyhlášena Miss TV Europe. V tu chvíli jí hlavou projela myšlenka na otce: "Chci, aby mě viděl otec, aby viděl, koho nechal uletět z klece. Teď ze mě bude hvězda." A pak přišla Emmanuella.

Nevybrali jste Emmanuelle, ale holandskou krávu!

Popravdě, na tu roli moc šancí neměla. Byl to francouzský film a režisér Just Jaeckin nabízel Emmanuellu každé trochu známější francouzské herečce, ale všechny odmítly, bály se, že si zničí kariéru. Jedním z důvodů, proč roli dostala, bylo to, že se během konkurzu bez vyzvání svlékla. Vzala si na sebe šaty, které se snadno shodí, nechtěla, aby to bylo neohrabané. Stačilo jen rozepnout ramínka. "Udělala jsem to jakobynic, zatím co jsem jim dál odpovídala na otázky. Ztvrdly mi bradavky a některým mužům vyklouzl jazyk z úst," barvitě popsala ve svých memoárech.

Sylvia měl hned v prvním záběru filmu pěknou erotickou linku

Nakonec ji vybrali i přes protesty autorky knižní předlohy Arsen. Říkala: "Nevybrali jste Emmanuelle, ale holandskou krávu!" Vůbec totiž nevypadala jako ona: byla malá, tmavá, dlouhovlasá a Sylvia vysoká, hubená, nakrátko ostříhaná, androgynní.

Tehdy už žila se slavným a dost starším spisovatelem Hugo Clausem, kterému mu nevadily otevřené sexuální scény, naopak s ní odjel na natáčení do Thajska a dokonce jí radil, jak má natáčet erotiku. "Nesmíš přitom vypadat jako leklá ryba," říkal jí. Problémy přišly až potom – co se film – a s ním i Sylvia - stal slavný.

Nahota na prodej

Úspěch filmu je z dnešního pohledu záhada. Mělký příběh modelky, jejíž kníratý manžel – kapitán Pikard – zasvětil Emmanuelle do tajů sexu, k tomu ještě zvládá vydělávat miliony a obšťastňovat Thajky pod hranicí zákona, nutí současného diváka k pousmání. Houpavá atmosféra a křivky Sylvie jsou kvalitní i po letech, erotická stránka už jen pro pamětníky.

Jedinou scénou v prvním dílu Emmanuelly, kterou hrála se sebezapřením, je ta, v níž je nabídnuta jako cena pro vítěze thajboxerského souboje.

"Nemůžu říci, že je to skvělý film," řekla v jednom rozhovoru Kristelová, "přišel ale v pravý čas." Evropa sedmdesátých let potřebovala svoji erotickou nálož, podobně třaskavou, jako za mořem šíleně vydělával pornofilm Hluboké hrdlo. Emmanuelle se stala tím filmem, který dostal soft porno do normálních kin. A chodily na něj davy.

V Japonsku ženy aplaudovaly vestoje, v Evropě feministky žádaly jeho stažení, v Americe se říkalo, že je to film, na který stálo ve frontě 12 milionů Francouzů, v Sovětském svazu byl někdo kvůli videokazetě s Emmanuellou uvězněn. I v Československu si lidé roky mezi sebou půjčovali kazetu s kultovním filmem, nadabovaným jedním nezúčastněným hlasem. A co to udělalo s Emmanuellou?

Sylvia v dalších epizodách Emmanuely zasvěcovala do tajů sexu čím dál mladší partnery

Objevila jsem supervitamin - kokain!

Začala víc pít. "Alkohol odbourával moji plachost. A taky to splňovalo moji představu sexuální ikony, filmové hvězdy, která všude chodí se skleničkou v ruce," řekla v jednom rozhovoru. Emanuella byla pro ní odrazovím můstkem i podlomenou větví. Točila s Rogerem Vadimem a Claudem Chabrolem, hrála po boku Gérarda Depardieu (a se všemi něco měla), dočkala se i nabídky z Hollywoodu na film The Concorde po boku Alaina Delona. Vydělávala hromadu peněz, měla řidiče, vizážistu, kadeřníka, chůvu, ale štěstí si za prachy nekoupila.

Ta samá scéna s křesílkem o 27 let později. V té době už její sláva upadala.

Vztah s belgickým spisovatelem Calusem, s nímž měla syna Arthura, se rozpadl. Vystřídal ho Ian McSane (Blackbeard v Pirátech z Karibiku), který byl v té době výborný, ale neúspěšný herec. V pamětech Sylvie popsala, že to byl vztah plný drog a násilí. Ian si vybíjel frustraci na uspěšnější partnerce. Po jedné ze strkanic prý spadla na zem a potratila vymodlené dítě. "Žárlil na mě. Říkal mi, že mám jen zkurvené štěstí a krásný zadek."

Kromě smůly na chlapy, měla další problém –  kokain. V Los Angeles v 80. letech jel na kokainu každý. Šel jste k zubaři a ten vám nabídl nejdřív lajnu. Šňupalo se všude – u holiče, u zubaře, u právníka. Takto popisovala Sylvia nudný život ve městě Andělů, kde jediné rozptýlení shledávala v drogách. "Bylo to báječné. Skvělý objev!" Ani ho nepovažovala za drogu, brala ho jako zázračný "supervitamin". "Dávala jsem si ho ráno, když jsem vstala. A pak večer, než jsem šla do postele. A taky mezi tím," smála se později nad otázkou, jak často šňupala.

Po šesti letech rauše byla u konce s dechem. Bez panáka vodky nemohla začít den, bez lajny nezvládla sebemenší roli. A byla po krk v dluzích. Její účetní ji tehdy dal vybrat mezi udržením si domu a fetem. Vybrala si dobře. "Trvalo to šest, než jsem se zase cítila sama sebou, než jsem se zbavila toho falešného kokainového já."

Emmanuelle jsem dala tělo a duši

S muži to šlo stálo z kopce. Manželství s jedním americkým podnikatelem vydrželo jen pět měsíců a sňatek s paparazzim Philippem Blotem ji připravil o všechny peníze, které měla. Blot byl snílek a fantasta, který Kristelovou přiměl k tomu, aby financovala jím produkované filmy. Všechny skončily fiaskem a jednoho dne zazvonil u jejich domu v Saint Tropez vymahač dluhů. Najednou neměla nic. Když prosila, aby jí vrátili aspoň rodinné fotky, přišel jí zamítavý dopis.

V roce 1994 se vrátil před kameru v pokračování Emmanuelly, ale erotiku už musela přenechat mladším. Aby zaplatila účty, musela na "stará kolena" objíždět Holandsko s divadelním představením o svém životě. Lidé u toho brečí, místo aby se smáli, stěžovala si. Poslední scénář psala rakovina. Zákeřná nemoc postupně zasáhla krk, plíce a nakonec játra. Deset let se jako lev rvala s nemocí, absolvovala desítky chemoteraií a ozařování, nakonec umírá na zástavu srdce – v šedesáti letech.

Když se Sylvie ptali, zda někdy litovala Emmanuelly, odpovídala dvojznačně: "Dala jsem Emanuelle své tělo a nesu za ni odpovědnost. Nemohu se k ní postavit zády, zavrhnout ji, jako by se mě netýkala. Bez Emmanuely bych měla docela jiný život. Nudnější. A jám mám nudu ráda."

user-avatar

Petr Gotlieb

20. 07. 2015 | 15:45

> ExtraStory   |   Inzerce