Arbeit macht frei - prací ke svobodě, toto heslo po válce převzali čeští komunisté od německých fašistů.

Arbeit macht frei - prací ke svobodě, toto heslo po válce převzali čeští komunisté od německých fašistů. | zdroj: wikipedia commons

user-avatar

Václav Pokorný

20. 08. 2019 | 15:15

V lesích za obcí Lešetice, pět kilometrů od Příbrami, se nachází autenticky dochovaný vězeňský areál Vojna. Jedná se o jediný zachovaný koncentrační tábor, který sloužil jako vězení pro nepohodlné nepřátele komunistické moci. Stovky lidí se každodenně museli v těžkých a nebezpečných pracovních podmínkách pohybovat na hranici života a smrti.

Koncentrační tábor Vojna vybudovali v letech 1947 až 1949 němečtí vojenští zajatci a dostal jméno podle nedalekého kopce Vojna. Tito zajatci pracovali od roku 1947 na těžbě uranu, avšak o dva roky později byli předáni zpět do Německa.

 V polovině roku 1949 se z Vojny stal tábor nucených prací. Byli tam umísťováni například lidé, kteří byli z politických důvodů protiprávně internováni. 

V roce 1951 se Vojna změnila na Nápravně pracovní tábor, tedy vězeňské zařízení, do něhož byli zavíráni odpůrci režimu, odsouzení ve vykonstruovaných procesech k vysokým trestům odnětí svobody na 10 a více let. Nejčastějšími obviněními byly velezrada, vyzvědačství, pokus o nedovolené opuštění republiky (dovolené neexistovalo, hranice byly zadrátované, zaminované a střežené pohraničníky.) 

Ne náhodou byl tábor Vojna vybudován v blízkosti uranových dolů. Vězni se stali laciným zdrojem pracovní síly a prací v rizikovém prostředí byli systematicky likvidováni. Političtí vězni pracovali v prostředí, kde byli neustále vystaveni záření smrtelně nebezpečného uranu. U mnoha z nich se časem projevovaly nemoci jako rakovina plic a vážná zranění způsobené špatnými pracovními podmínkami. 

Celkové oběti těchto nucených prací se počítají na několik stovek. Podle přiznaných údajů komunistických úřadů bylo v uranových táborech zastřeleno 31 věznů při pokusu o útěk a 439 se stalo obětí "různých nehod". Reálná čísla jsou však zcela jistě větší. Trvalé následky dlouholeté práce v blízkosti uranu a těžké fyzické práce se projevily i několik let po propuštění. Vězni byli využívání zejména jako pracovní síla při těžbě uranové rudy v nedalekých dolech a při rozšiřování pracovního tábora.

Nepochopitelnou krutost komunistického režimu ilustruje řada významných osobností, které si místo uznání vysloužily tu nejtvrdší práci a život v nesvobodě. Jedním z nich byl i hrdina druhého odboje generál Rudolf Pernický, který zde byl vězněn 11 let. Stejným táborem prošel i sekretář Jana Masaryka, Antonín Suk. Pravděpodobně nejznámější jméno politického vězně, který byl na několik let nucený pracovat v uranových dolech lágru Vojna, byl Jiří Stránský. Ten svoje osobní zkušenosti zpracoval do románu Zdivočelá země, který je širší veřejnosti znám hlavně díky stejnojmenému seriálu v hlavní roli s Martinem Dejdarem. Osud Antonína Maděry je z velké části inspirován osudem samotného Jiřího Stránského. Vězení se nevyhnuli ani hokejoví mistři světa z let 1947 a 1949. Samotný lágr byl zrušen 1. června 1961, v souvislosti s úbytkem vězňů po amnestii v roce 1960.

Dnes je v areálu vězeňského tábora zřízena muzejní expozice věnovaná obětem komunismu. Autentickou atmosféru lágru přibližuje například budova velitelství, kde je výstavka o poválečném režimu, ale i o plánech komunistů, jak skoncovat s protivníkem již za první republiky. Jsou tu dokumenty s fotografiemi Gottwalda, Slánského, sovětského diktátora Stalina, ale i poválečná struktura Sboru národní bezpečnosti spolu s tajnou policií. Represe, zatýkání, mučení, popravy a také mapa republiky s pracovními tábory, vězeňská korekce, bunkr, ubytovací barák, vězeňská marodka i hlídkovací věž, z níž je nyní rozhledna. Dochovaný vězeňský areál je ve střední Evropě ojedinělý a je významným mementem pro současnou i budoucí generaci. 

 

user-avatar

Václav Pokorný

20. 08. 2019 | 15:15

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu