Obří kamenné sochy moia jsou stejně tajemné jako celá historie Velikonočního ostrova.

Obří kamenné sochy moia jsou stejně tajemné jako celá historie Velikonočního ostrova. | zdroj: foxnews.com


Tajemní obyvatelé Velikonočního ostrova se nevyvraždili, zničili je zřejmě až Evropané

TÉMATA: rapa nui | moia | velikonoční ostrov

user-avatar

Tyrion

3. 03. 2016 | 11:00

Podle do nedávna převládající teorie se původní obyvatelé Velikonočního ostrova měli vzájemně vyhladit v krvavých válkách, v nichž bojovali o poslední zbytky přírodních zdrojů. Zanechali po sobě obří kamenné hlavy a spoustu ostrých předmětů rozesetých po ostrově, jimiž se měli navzájem zabíjet. Nejnovější výzkum ovšem tuto teorii převrací zcela naruby.

Říká se jim mata'a, mají trojúhelníkový tvar a jsou vyřezané z obsidiánu nebo sopečného skla. Na Velikonočním ostrově se jich našly tisíce a doposud se mělo za to, že je Polynésané používali proti sobě v krvavých vyhlazovacích válkách. Podle nejnovější studie však tyto předměty domorodcům sloužily mnohem více k mírovějším účelům – jako víceúčelové pracovní nástroje.

„Když se podíváte na tvar těchto předmětů, všimnete si, že vůbec nevypadají jako zbraně,“ říká profesor Carl Lipo, archeolog z Binghamptonské university v New Yorku. Se svým týmem prozkoumal více než čtyři sta mata´a, nasbíraných na různých místech Velikonočního ostrova. Při bližším zkoumání se ukázalo, že se tyto ostré předměty značně liší svými tvary – na rozdíl od hrotů šípů nebo oštěpů. Nepravidelně opracované předměty zvané mata'a.

„Pro srovnání –  evropské zbraně nebo kterékoli jiné předměty užívané kdekoli na světě k válčení mají velmi pravidelné tvary,“ poukazuje Lipo. Jejich výrobci museli svou práci odvádět opravdu dobře. V opačném případě by riskovali smrt. „Vždycky můžete něco použít jako kopí. Cokoli se může stát zbraní, ale v podmínkách války musí mít zbraně výkonnostní charakteristiky. Mohli byste s tímhle sice někoho pořezat, ale určitě ne smrtelně,“ vysvětluje vědec, proč mata´a nemohly plnit roli regulérních zbraní.

„Je to, jako kdybyste chtěli kuchyňským nožem rozčtvrtit nepřítele ohánějícího se mačetou,“  přirovnává Lipo. Bylo by ostatně zvláštní, kdyby si ostrované, kteří dokázali tesat, transportovat a vztyčovat stovky 70tunových soch moia, neuměli vyrobit pořádné zbraně. S mata'a se totiž nedá ani pořádně propíchnout kůže. Jsou nebezpečné asi tak jako kterýkoli jiný šutr na cestě. Velikonoční ostrov má rozlohu 163 km².

Podle Lipa tak bere za své celá teorie o katastrofě a kolapsu civilizace, kde všichni válčili proti všem poté, co si zničili takřka veškeré přírodní své zdroje.

„Populace byly úspěšné a žily na ostrově udržitelným způsobem, než přišli Evropané,“ namítá archeolog. Spolu se svým týmem je přesvědčen, že předměty mata´a byly rozesety po ostrově ne v důsledku válek, ale protože je Polynésané používali běžně k farmaření, sklizni, řemeslné práci nebo k rituálnímu tetování. Nejsou tak ve skutečnosti známkou katastrofy, ale naopak výrobní produktivity. Jenže s tím pak přichází neodbytná otázka, co tedy způsobilo konec civilizace Rapa Nui, když ne války? V současné době žije na Velikonočním ostrově 3791 obyvatel, z toho 60 procent tvoří potomci lidu Rapa Nui, zbytek pak Evropané, mestici a indiáni.

Debaty na toto téma se vedou už dlouhé roky. Celá historie této kultury je dosud zahalena tajemstvím – ať už jde o počátky osídlení ostrova, pohybující se někde mezi roky 400 až 1200, nebo o to, proč a jak vztyčovali ostrované kamenné hlavy zvané moia. Někteří vědci předpokládají, že v době rozkvětu na ostrově žilo až 20 000 lidí, jiní jsou v počtech mnohem opatrnější. Když v roce 1722 dorazili na ostrov Holanďané, nežily na ostrově více než tři tisíce lidí a počet obyvatelstva se dál snižoval. Kolem roku 1877 tu zbyla jen pouhá stovka domorodců. Co způsobilo tak masivní úbytek domorodého obyvatelstva, zůstává stále záhadou.

Všeobecně se má za to, že si ostrované nekontrolovatelným rozmnožováním a nesmyslným budováním a transportem soch zcela zničili svůj ekosystém – vykáceli lesy, zdevastovali půdu, vysušili studánky i potoky, vyhubili zvěř. V důsledku toho je postihl hladomor, který vedl ke kanibalismu a válkám. S tím ovšem profesor Lipo nesouhlasí. „Tento ostrov byl jejich celý vesmír a zabíjení má cenu, pokud to uděláte anonymně, zabijete a utečete, nebo zabijete někoho dalšího, jinak vás čeká, že vás dříve nebo později někdo jiný zabije,“ argumentuje vědec. Co způsobilo  masivní úhyn obyvatelstva, zůstává záhadou.

Něco podobného si myslí i antropolog Douglas Owsley ze Smitsonovského národního muzea přírodní historie. „Byla to malá populace na malém ostrově, každý se znal s každým,“ říká. Tomu, že by se ostrované vzájemně vraždili sopečnými střepy, neodpovídají ani analýzy kosterních nálezů. „Nebylo zde žádné organizované násilí ani masové zabíjení,“ konstatuje Owsley. Podle všeho tak domorodce zabily nemoci, které Evropané na Velikonoční ostrov zavlekli – syfilis, neštovice, tuberkulóza. Spoustu tamních lidí také pochytali lovci otroků, aby je odvezli na práci do peruánských dolů.  

user-avatar

Tyrion

3. 03. 2016 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu