Fenomén ženské ejakulace je kvůli své intimní povaze jen málo prozkoumán, aspoň z vědeckého hlediska.

Fenomén ženské ejakulace je kvůli své intimní povaze jen málo prozkoumán, aspoň z vědeckého hlediska. | zdroj: YouTube/independent.co.uk


Tajemství ženské ejakulace: Vědci stále nemají jasno, zda jde o únik moče, nebo prostatickou tekutinu

TÉMATA: sex | orgasmus | ejakulace | ženy | pohlavní orgány

user-avatar

Blondie

23. 02. 2018 | 13:00

Pornografii s mokrým orgasmem ve Velké Británii zakázali, zatímco v Austrálii patří mezi nejvyhledávanější. Pro někoho možná představuje dosud nepoznaný fenomén, byť se něm psalo už ve 4. století v Číně, kde se této tekutině přisuzovaly až mystické a zdraví prospěšné vlastnosti. Ženská ejakulace je trvalým bodem zvídavého zájmu napříč historií a zůstává jednou z nejvášnivěji diskutovaných otázek v moderní sexuologii. A nutno říci, že stále rozděluje odborníky na dva tábory – jedni věří, že jde o tekutinu produkovanou ženskými pohlavními orgány, zatímco druzí si ji vysvětlují jako samovolný únik moči.

U jistého procenta žen (10 – 40) dochází během orgasmu k silnému výtrysku čiré tekutiny, hovorově nazývanému squirt (z angličtiny). Znali to už milenci před více než 2000 lety. O ženské ejakulaci se zmiňuje indická Kámasútra, tři sta let před naším letopočtem ji popisuje Aristoteles a ve druhém století i Galén. Oba však měli odlišný názor na její význam. Zatímco Aristoteles tvrdil, že ženský ejakulát neobsahuje zárodek budoucího organismu, Galén tvrdil opak. Toto téma nepřestávalo dál učence fascinovat, ale až do začátku 20. století nikdo z nich nepokročil v objasnění původu této tajemné tekutiny. Vulva s jednou z Bartholiniho žláz

V roce 1904 ji psycholog Havelock Ellis přirovnal k semenné tekutině produkované u mužů předstojnou žlázou a tvrdil, že pochází z Bartholiniho žlázy, což je párová žláza velikosti hrášku nacházející se v oblasti ženských zevních pohlavních orgánů, která je zodpovědná za zvlhčování pochvy během sexuálního aktu. O téměř půl století později německý gynekolog Ernest Gräfenberg tomuto názoru oponoval s tím, že ženská ejakulace nesouvisí s lubrikací. Pozorováním masturbujících žen došel naopak k závěru, že se mnohem častěji objevuje při dráždění erotogenní zóny na přední straně vaginy, nazvané na počest svého objevitel Gräfenbergův bod neboli bod G. Gräfenberg tvrdil, že ke squirtu dochází intenzivní stimulací bodu G, který se nachází v blízkosti Skeneho žláz. Právě ty podle něj produkují onen tajemný sekret. Bod G

V roce 1982 vědci provedli chemickou analýzu ženského ejakulátu, která ukázala jasný rozdíl mezi močí a tekutinou uvolňovanou při orgasmu. Tento závěr byl později potvrzen několika dalšími nezávislými vědeckými studiemi.

Výzkumu ženské ejakulace se v roce 2002 věnoval i tým Emmanuele Jannini z italské Università degli Studi dell'Aquila, který konstatoval, že „za ženský ejakulát mohou tzv. Skeneho žlázy, které mají tvar štěrbinky a jsou umístěny poblíž vyústění močové trubice a při sexuálním vzrušení se plní zvláštní tekutinou.“ Skeneho žlázy jsou homologické s předstojnou žlázou (prostatou) u mužů (tj. mají strukturu vyvinutou ze stejné zárodečné tkáně). Někteří vědci proto opouštějí název Skeneho žlázy a hovoří o nich jako o ženské prostatě

Vědecká komunita však v názoru na ženskou ejakulaci nadále zůstala rozdělena a někteří zpochybňovali existenci samotného bodu G. Další poukazovali na značné rozdíly v množství vylučované tekutiny. ”Ženský ejakulát může představovat třeba jen několik sotva postřehnutelných kapek, někdy dosahuje objemu několika polévkových lžic, jindy třeba i půl až tři čtvrtě čajového šálku,“ poznamenal na toto téma český sexuolog Radim Uzel.

Tyto rozdíly vedly některé vědce k názoru, že squirt je ve skutečnosti nedobrovolný únik moči, popřípadě hyperlubrikace. Dr. Samuel Salama o tajemství ženské ejakulace pohovořil na konferenci TED.

Vnést jasno do této problematiky se před dvěma roky pokusil také tým francouzský vědců vedený Samuelem Salamou. S pomocí ultrazvuku sledovali u sedmi žen vykazujících ženskou ejakulaci, co se před orgasmem i záhy po něm dělo s jejich močovým měchýřem, a následně provedl analýzu jejich ejakulátu. Ačkoli všechny ženy měly před sexuální stimulací vyprázdněný močový měchýř, ten se při sexuálním vzrušení opět naplnil a po orgasmu byl opět prázdný. Ve vzorcích pěti ze sedmi dobrovolnic byl navíc enzym označovaný jako prostatický antigen (PSA), který vzniká jen ve Skeneho žlázách. Týkalo se to nejen ejakulátu, ale i moči odebrané po orgasmu.

Co tedy z tohoto výzkumu vyplynulo? Než se tekutina pocházející z erektilních tkání obklopující močovou trubici dostane ven, cestou se promíchá s výměškem moči a v závěru i vaginálním sekretem. “Pokud se objeví větší množství tekutiny, jde pravděpodobně o koitální inkontinenci,” říká k tomu americká sexuoložka a fyzioterapeutka Susie Gronski. “Souvisí to s hyperaktivním močovým měchýřem, který se během orgasmu smršťuje, což vede k inkontinenci,” vysvětluje. V tom případě radí ženám se těsně před aktem i během něj řádně vymočit.

I nadále zůstává ženská ejakulace do určité míry zahalena tajemstvím a není ještě zcela probádána. Například není známo, proč ji některé ženy dosahují a jiné nikoli a také co ejakulaci způsobuje. Nedá se totiž vyvolat cíleně, jde spíše o znak šťastné náhody. Mnohé ženy popisují tento zážitek jako velmi silný, intenzivní a způsobující značnou rozkoš.

Nejasný zůstává účel vylučování tekutiny. Podle jedné z teorií má pravděpodobně antimikrobiální funkci a ochraňuje močové ústrojí před infekcemi, jistí si však vědci nejsou.

 

user-avatar

Blondie

23. 02. 2018 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce