zdroj: YouTube


Tajný dokument o Václavu Havlovi a Chartě 77 vznikl jen díky tomu, že komunisti neznali videokameru

TÉMATA: charta 77 | václav havel | disident

user-avatar

Yvonne K.

2. 01. 2017 | 14:00

V letech normalizace se západní novináři do tehdejšího Československa zrovna nehrnuli. Riskovali by totiž, že je na každém kroku bude sledovat tajná policie. Italský novinář Gabriele Nissim však toto riziko v roce 1986 podstoupil a dokonce v Praze natočil dokument o Václavu Havlovi a Chartě 77. Filmový záznam se mu navíc podařilo úspěšně převézt přes ostře hlídané hranice.

Gabriele Nissim do Československa vycestoval, aby pro italskou televizi nasbíral materiál k 10. výročí vzniku Charty 77. Šlo tehdy o poměrně odvážný počin. Italský novinář na vlastní kůži velmi rychle poznal, jak se disidentům v nesvobodné zemi žije. Neustále se musel za sebou ohlížet na ulici, zda ho nesleduje tajná policie. S chartisty se scházel na neobvyklých místech, například o půlnoci na lavičce v parku. Natáčel tajně malou ruční videokamerou v otevřených prostorech, aby předešel odposlechům Státní bezpečnosti.

“Celý den jsem byl špehován policií. Policisté se neustále střídali a chtěli mě zastrašit, abych s návštěvami přestal. Pronásledovali mě a hráli si se mnou jako kočka s myší,” popisoval okolnosti svého pobytu v roce 1986 v italské televizi. Jedním z podnětů k sepsání Charty 77 bylo zadržení členů undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe.

Přesto se mu podařilo nad Státní bezpečností vyzrát. Natáčel v proslulém hudebním centru Jazz Section, kde policie krátce po natáčení udělala razii. Na kameru zachytil perzekvovavou undergroundovou  kapelu The Plastic People of the Universe, na jejíž obranu Charta 77 vznikla. Vyzpovídal Václava Havla, Jiřího Hájka a další významné disidenty. Pozornost ovšem věnoval i pražské  mládeži, která zvolila vlastní, nepolitický způsob odporu vůči komunistickému režimu prostřednictvím umění a nonkomformního způsobu života.

Všechny tyto pro komunistický režim kompromitující záběry se mu podařilo dostat přes hranice jen díky tomu, že komunisti neznali videokameru.

"Při návratu do vlasti si videokazet nikdo nevšiml, protože si pohraniční strážníci mysleli, že se jedná pouze o hudební záznamy. Sázka na štěstí se tedy vyplatila a materiál se v bezpečí dostal do Itálie," vysvětloval italský publicista a politolog Andreas Pieralli. Václav Havel to prý tehdy okomentoval slovy, že "tupí straničtí šéfové si vůbec nebyli schopni představit, že by takový vynález mohl existovat". Režim se tak podle autora dokumentu stal obětí své vlastní zaostalosti a uzavřenosti vůči okolnímu světu.

Gabriele Nissim je novinář, spisovatel, esejista a historik. Sleduje dění ve střední a východní Evropě. Zajímá se též o osud židovské komunity a o genocidy v obecnější rovině jako například v Arménii, Rwandě, Kambodži anebo v bývalé Jugoslávii.
 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Yvonne K.

2. 01. 2017 | 14:00