Větvička sekvoje se sněžně bílým jehličím.

Větvička sekvoje se sněžně bílým jehličím. | zdroj: wikipedia commons


Také stromy mají své albíny. Bílé sekvoje bez chlorofylu popírají přírodní zákony

TÉMATA: rostliny | stromy | lesy | biologie | flóra | usa

user-avatar

Yvonne K.

24. 09. 2017 | 09:00

U převážné většiny rostlin je neschopnost produkovat chlorofyl synonymem smrti. Toto všeobecné pravidlo se však zjevně nevztahuje na tři stovky albínských sekvojí, které rostou v Humboldtově redwoodském státním parku v Kalifornii. Některé ze stromů jsou kompletně bílé, další – známé jako sekvojové chiméry – jsou napůl zelené a na půl bílé, nicméně jednu věc mají společnou: měly by být mrtvé, jenže nejsou.

Tyto tajemné albínské sekvoje lámou hlavu vědcům více než sto let. Jejich samotná existence je tak absurdní, že mnozí z těch, kteří žádnou z nich na vlastní oči neviděli, pochybují, zda nejde o pouhé mýty. Biologové přesnou lokaci přísně tají ve snaze uchránit vzácné stromy před hordami zvědavých turistů. 

Vědci na milionech akrů sekvojového lesa dosud objevili na 411 bílých sekvojí. Občas je nazývají lesními duchy.  “Neměly by zde být. Měly by být mrtvé, jenže nejsou, stejně jako duchové,” vysvětluje biolog Zane Moore, jenž se na albínské sekvoje specializuje. Spolu s dalšími vědci se snaží celé záhadě přijít na kloub. Za tímto účelem v Humboldtově redwoodském státním parku v Kalifornii zdokumentovali výskyt těchto zvláštních exemplářů. A zjistili něco velmi zajímavého: všechny albínské stromy se nalézaly na vnějších okrajích parku. Specialista na bílé sekvoje Zane Moore

Když vědci provedli rozbor půdy v této oblasti, narazili na další pozoruhodný aspekt. Půda totiž obsahovala vysoké hladiny těžkých kovů jako nikl, měď a kadmium. Porovnáním vzorků z běžných a albínských sekvojí zjistili, že ty druhé vykazovaly dvojnásobné množství těžkých kovů. Pro normální zelené sekvoje by to znamenalo jistou smrt, ne však pro “albíny”.

Těžké kovy totiž zamořují dráhy, kde se tvoří chlorofyl, takže stromům znemožňují fotosyntézu. To však jak vidno nepředstavuje žádný problém pro bílé, chlorofylu prosté větve. Mezi zelenými a bílými sekvojemi zřejmě existuje symbióza.

“Je to jako otrava těžkými kovy, přirovnal bych to k otravě olovem u lidí,” řekl Zane Moore. Specialista na albínské sekvoje je přesvědčený, že bílé větve sekvojí udržují symbiotický vztah s těmi zelenými. Vysávají všechny nebezpečné těžké kovy a udržují tak zelené části zdravé. Ty jim na oplátku zase dodávají chlorofyl potřebný k přežití. 

"Je to jako investice,” vysvětluje biolog. “Jestliže rostlina investuje trochu svých cukrů do tvorby této zbytečné bílé struktury a tato zbytečná struktura pak opravdu funguje a umožňuje, že strom roste rychleji, pak to udělá znovu. Rok co rok je nechá růst a pak tu máte ty velké albínské větve.” I bez chlorofylu dokáží tyto sekvoje v lese přežívat.

Sekvojové chiméry, které jsou napůl zelené a napůl bílé, jsou ještě pozoruhodnější, neboť nesou dvě různá složení DNA. Je to,  jako by dva různí lidé žili v jednom těle. Takovéto exempláře jsou velice vzácné. Zane Moore jich v obřím sekvojovém lese našel zatím jenom deset.

Teorii o symbiotickém partnerství bude ještě zapotřebí ověřit sérií testů. Do té doby zůstávají albínské sekvoje stejně tak tajemné, jako jsou fascinující. Normální zelené sekvoje, jaké se nacházejí u silnice 199 v Kalifornii.

Sekvoj vždyzelená  je stálezelený jehličnatý strom s úzce kuželovitou korunou dosahující výšky až 116 metrů a stářím až 2200 let. Červeně rezavě hnědá barva mladých výhonků dala název obecnému označení sekvojí – redwood („červené dřevo“). Výskyt sekvojí je omezen na Spojené státy americké – pobřeží jižního Oregonu a Kalifornie. 
 

user-avatar

Yvonne K.

24. 09. 2017 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce