Řád templářů byl jeden z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku.

Řád templářů byl jeden z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. | zdroj: ancientpages.com


Templáři měli přísná pravidla ohledně stravy, sexu i odívání

TÉMATA: templář | středověk

user-avatar

Tomáš Chalupa

18. 01. 2018 | 11:00

Každý, kdo se ve středověku stal členem templářského řádu, se vzdal svého osobního života a musel se podrobit mnoha přísným pravidlům. Ta se týkala mimo jiné i stravy a oblékání.

Den templáře začínal ve čtyři hodiny ráno bohoslužbou. Té se účastnili všichni členové řádu, aby byl posílen duch jednoty a bratrství. Pokud nebyli rytíři v boji, měli za povinnost si opravovat a udržovat svou zbroj. Nařízení říkalo, že každý templář musel být ostříhán nakrátko. Mělo to praktický význam v tom, že mu dlouhé vlasy nepadaly do tváře při boji.

Každý novic řádu vyfasoval dvě košile, tuniku a dva páry bot. Obdržel také jeden plášť s rudým křížem jako symbolem řádu, kožený opasek a vlněnou čapku. Kromě tohoto oblečení dostal plnou plátovou zbroj, meč, kopí, trojúhelníkový štít a tři dýky. Mimo oblečení a zbroje mu ještě řád poskytl koně. Tím z novice udělal muže připraveného kdykoliv vyrazit do boje. Žádný člen řádu na sobě nesměl nosit nic mimo toto přidělené oblečení.

Co se týče jídla, templáři, podobně jako třeba cisterciáci nebo benediktýni, museli každé jídlo jíst v naprosté tichosti. Hovor u jídla byl přísně zakázán. Jediný, kdo mohl něco říct, byl kaplan, který požehnal pokrmu. Pokud někdo přesto potřeboval něco důležitého sdělit, musel před tím udělat rukou speciální znamení, čímž dal najevo, že je nucen nařízení porušit.

Jídlo dostávali templáři třikrát denně. Minimálně třikrát do týdne měli masitou stravu, aby se udržovali při fyzické síle. Jinak převládalo zeleninové jídlo s chlebem. Pokud někdo z nějakých důvodů nestihl nebo nemohl sníst dané jídlo, musel počkat až na další společný chod, nemohl si vyžádat svou porci zvlášť. Méně významní členové řádu, jako třeba pážata nebo pomocní sluhové, měli pouze jedno jídlo denně.

Byly také zakázané jakékoliv oslavy a všude panoval přísný asketismus. Svátky, pokud už se vůbec slavily, se týkaly zejména zimních měsíců, kde bylo celkově méně aktivit a bylo tak možné si jednou za delší čas dopřát nějaké rozptýlení. I to bylo ale velmi střídmé. Z dnešního hlediska by jako největší problém bylo zřejmě považováno to, že templář nikdy nesměl spát se ženou, dokonce se jí nesměl ani dotknout. Hrdinní rytíři z řad templářů museli zbytek života strávit v celibátu. Jestli jej všichni na vzdálených válečných výpravách zcela bezezbytku dodržovali, je sporné. Každopádně templáři byli asketičtí a bohu zcela oddaní válečníci, kteří své životy zasvětili vyšším cílům, než je tělesné potěšení nebo hromadění osobního majetku. 

user-avatar

Tomáš Chalupa

18. 01. 2018 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu