Vědci zjistili, že myšlení středověkých myslitelů podcenili. Stačilo přeložit knihu z latiny do angličtiny a její myšlenky převést do moderních matematických rovnic.

Vědci zjistili, že myšlení středověkých myslitelů podcenili. Stačilo přeložit knihu z latiny do angličtiny a její myšlenky převést do moderních matematických rovnic. | zdroj: ancientpages.com


Teorii o mnohovesmíru předpověděl už středověký učenec ve 13. století

TÉMATA: fyzika | vesmír | středověk | teologie | mnohovesmír | paralelní světy | vznik vesmíru | velký třesk | světlo | hmota

user-avatar

Yvonne K.

31. 03. 2019 | 09:00

Myšlenka, že náš vesmír může být jen jedním z mnoha, už nějakou dobu zaměstnává mysl moderních kosmologů. Jak ale britští vědci nedávno zjistili, koncept mnohovesmíru se, byť nechtěně, objevil už v raném středověku.

Když vědci analyzovali latinský text ze 13. století a aplikovali na něj moderní matematiku, zjistili, že jeho autor si už pohrával s koncepty podobnými teoriím o multivesmíru.

"Výsledky nám umožňují mnohem hlouběji pochopit vědu ve 13. století," uvedl jeden z vedoucích autorů studie, fyzik Richard Bower z Durhamské univerzity. "Jako vědec jsem si uvědomil, že jsem zcela podcenil hloubku logického argumentu v dobách středověku,” přiznal.

Text, který mezinárodní tým zkoumal, se v originále nazývá De luce (česky O světle) a napsal ho v roce 1225 Robert Grosseteste. Byl to anglický teolog, který přednášel na univerzitě v Oxfordu a od roku 1235 působil jako biskup v Lincolne. Teologický zájem ho vedl ke studiu přírody, zejména optiky, protože byl přesvědčen, že Bůh je světlo.

Jako jeden z prvních scholastiků studoval Aristotela v řečtině a pochopil Aristotelovu vědeckou metodu pozorování, zobecňování, formulace obecných zákonitostí a předpovídání na jejich základě. Razil názor, že výsledky bádání se mají ověřovat pozorováním. Některými historiky je proto označován za zakladatele vědeckého myšlení v západní Evropě.

Jeho nejznámějším a nejvíce citovaným dílem je právě pojednání o světle (De luce), v němž předpověděl teorii velkého třesku o raném vývoji vesmíru, a o osm staletí tak předběhl Lemaîtreho a a Hubblea. Umělecká vize velkého třesku

V tomto díle rozvíjí odvážné postuláty, že světlo je první hmotná forma, samo o sobě se nekonečně násobí a okamžitě expanduje z jednoho bodu do nekonečného prostoru. Tvrdil, že na počátku světlo ani hmota nemají rozměr a jsou jedno. Expanzí do všech směrů světlo zavádí do hmoty tři dimenze.

Na počátku vývoje světlo roztahuje hmotu, táhne ji s sebou a natahuje do tvaru nejvzdálenější koule, čímž tvoří takzvané nebe středověkého vesmíru.

Grosseteste svoji teorii založil na tehdy převládajícím kosmologickém modelu starověkého řeckého myslitele Aristotela. Podle něj má kosmos kulový tvar a skládá se z mnoha kulových sfér, v nichž se pohybují nebeská tělesa. Aristoteles stanovil, že existuje devět planet, jedna uvnitř druhé, přičemž Země je uprostřed.

Vědci ve snaze pochopit Grossetestovy představy o vesmíru zapsali jeho myšlenky, jako by to byly moderní matematické rovnice. K jejich vyřešení použili počítač.

Výsledky byly ohromující. Vědecký tým zjistil, že vesmír, který si Grosseteste představoval, mohl skutečně vzniknout přesně tak, jak to popsal.

„Je úžasné, že počítačová simulace ukazuje, že Grossetesteův popis je přesný,“ řekl Bower. Vesmír, jak byl vyobrazen v díle Goussina de Metze "L'image Du Monde"

Grossetesteova úvaha však funguje pouze v případě, když je náležitý počet řádně uspořádaných nebeských těles, a k tomu dochází jen v simulacích za předpokladu velmi specifických počátečních bodů.

"Samotné Grossetesteho zákony nestačí k tomu, aby vytvořily vesmír, o kterém si myslel, že v něm žije," podotýká  Bower.

Tento problém si ostatně středověký filosof uvědomoval a zkoušel jej vyřešit. Našel vysvětlení, proč existovalo přesně devět nebeských těles plus jedna “nedokonalá” Země. Bližší zkoumání Grossetesteho interpretací ukazuje, že jeho myšlenky byly pozoruhodně podobné úvahám uplatňovaným v moderní kosmologii.

Dnes zákony obecné relativity a kvantová mechanika slouží k objasnění původu vesmíru, ale nesdělují nám, jak velké množství normální i temné hmoty a temné energie se ve vesmíru nachází.

"Ve snaze to vysvětlit se kosmologové často odvolávají na nějakou novou teorii, například na teorii supersymetrie," poukazuje Bower. Podle této teorie všechny známé částice mají svého symetrického partnera. Proto podle některých fyziků, pokud žijeme v multivesmíru, pak existuje nekonečné množství vesmírů obklopujících ten náš. Stejně tak, pokud budou parametry v Grossetesteově modelu upraveny, změní se i počet těles kolem Země.

A i když se v pojednání De Luce nikde neobjevuje termín "multivesmír," Bower je přesvědčen, že si středověký učenec "zřejmě uvědomuje, že model nepředvídá jedinečné řešení a že existuje mnoho možných výsledků. Potřebuje vybrat jeden vesmír ze všech možností."

"Robert Grosseteste pracuje velmi podobným způsobem jako moderní kosmolog, který navrhuje fyzikální zákony založené na pozorování světa kolem něj, a pak tyto zákony používá k pochopení toho, jak se vesmír utvořil,"  vysvětluje Bower. Okraj vesmíru, jak je znázorněn v knize z 19. století.

Grossetesteův popis původu vesmíru není přesný a není založen na moderní fyzice, ale jeho teorie dává smysl. Když přijmeme Grossetesteho počáteční tvrzení, pak je to "logický argument, na který by byl moderní fyzik hrdý," dodává Bower.

Dalším zajímavým aspektem tohoto příběhu jsou teologické závěry o mnohočetných vesmírech ve středověku. Podle vědců se na toto téma debatovalo v průběhu 13. století. Živou debatu vyvolal v roce 1227 slavný Článek 34 pařížského biskupa Stephena Tempiera, který obsahoval 219 výroků označených za kacířské. Pojem mnohočetných vesmírů se stal tématem úzce spojeným s otázkou božské všemohoucnosti. Zřejmě proto biskup v roce  1277 výslovně odsoudil představu, že Bůh nemůže produkovat více než jeden svět. Podle Tempiera boží vůle je neomezená. Bůh tak mohl vytvořit tolik vesmírů, kolik jen uznal za vhodné. Tato premisa vedla středověké učence k některým překvapivě moderním myšlenkám o paralelních vesmírech, existenci exoplanet i mimozemských bytostí.

Teorie o mnohovesmíru bude nepochybně dlouho předmětem diskusí. Snad až do té doby, než najdeme spolehlivé důkazy, kterými tutu teorii jednou provždy buď potvrdíme, nebo vyvrátíme.



user-avatar

Yvonne K.

31. 03. 2019 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu