Tetování po celém těle neboli frak s ozdobami, říkalo o vězni vše a udávalo jeho vážnost u ostatních.

Tetování po celém těle neboli frak s ozdobami, říkalo o vězni vše a udávalo jeho vážnost u ostatních. | zdroj: rarehistoricalphotos.com


Tetování ruských vězňů jsou plná symbolů, jež vyprávějí příběhy

TÉMATA: sovětský svaz | vězení | vězni | tetování

user-avatar

Tomáš Chalupa

9. 07. 2019 | 17:00

Kriminálníci po celém světě jsou hrdí na svá tetování. Vězeň bez tetování jakoby neměl svou vlastní osobnost. V sovětských a později ruských věznicích to platilo možná více než kdekoliv jinde. Tam měl na sobě člověk často vytetován celý svůj životní příběh.

Ruská vězeňská společnost byla vždy silně hierarchizovaná. Na vrcholu stáli vorové v zakoně, Blatní a Masti. Pod nimi se nacházelo mnoho nejrůznějších kast a vrstev. To, do jaké kasty bude v rámci vězeňského systému trestanec patřit, záleželo mimo jiné i na jeho tetování.

Až do konce druhé světové války bylo tetování výsadou pouze dvou skupin lidí – kriminálníků a námořníků. Kdo měl v kriminále potetované celé tělo, ten měl tzv. frak s ozdobami. Na tomto fraku byly „služební záznamy“, což byly počty let, věznice, kterými vězeň prošel a kriminální činy, za které seděl. Rovněž se z tetování dalo vyčíst, k jaké rodině či klanu dotyčný patří.

Zdálo by se jako jednoduché řešení si před nástupem do vězení nechat vytetovat potřebné statusové znaky, aby člověk byl takříkajíc v pohodě. Ale pokud bylo na kůži vězně nepravdivé tetování, které mu mohlo přinést výhody, byl ortel jednoznačný – smrt nebo v lepším případě nutnost si je vlastnoručně odřezat nožem či ostrým střepem. Zneužívat systém tetování byl neodpustitelný prohřešek, jeden z nejhorších, jakého se mohl vězeň dopustit. Ve vězení se nic neutajilo a každý věděl o každém všechno, takže na nepravé tetování by se dříve nebo později přišlo. Nejsou známy žádné případy, kdy by se někdo o něco podobného pokusil.

V 50. letech minulého století generální tajemník Sovětského svazu Nikita Chruščov vyhlásil politiku vymýcení kriminality v Sovětském svazu. Nejvíce měly úřady spadeno na recidivisty, kteří se v životě neživili ničím jiným než kriminální činností. V těchto podmínkách ještě více vzrostl význam nošení tetování, ale také to přinášelo větší rizika. Kdo měl tetování,  byl pro úřady samozřejmě na prvním místě v seznamu těch, na které je potřeba si dávat pozor.

Docházelo k tomu, že tetovaní vězni byli záměrně umisťováni do cel, kde byli vězni ze znepřátelených rodin nebo vězni, kteří s nimi měli nevyřízené účty. V těchto celách docházelo ke znásilňování a surovému bití, čemuž dozorci tiše přihlíželi. Jako reakce na tyto zpřísněné podmínky vydali vorové v zakoně nařízení, kterým stavěli znásilnění mimo legitimní způsoby odplaty. Souboje a bitky mezi vězni byly rovněž zakázány s tím, že každý spor má řešit nejvýše postavený vězeň coby mediátor sporu. Vorové v zakoně se tím pokusili snížit napětí, které uměle vyvolali mezi vězni dozorci. Ale došlo také k tomu, že bylo zastaveno trestání za nelegitimní tetování, což vedlo k tomu, že se mnoho mladých vězňů nechávalo tetovat po celém těle, a celý systém tetování jakožto statusového znaku se začal rozpadat.

Tetování podléhalo mnoha módním vlivům a také se lišilo podle geografických oblastí. Celkově bylo stále těžší se v systému a symbolice vyznat, pro vnějšího pozorovatele to pak bylo téměř nemožné. Pokud měl někdo například na sobě nacistické symboly, neznamenalo to v řeči vězeňských symbolů, že dotyčný inklinuje k neonacistickému hnutí, ale že vzdoruje autoritám a systému. Kombinace růže, dýk a ostnatého drátu měla nespočet různých interpretací. Sovětští pohlaváři a vysocí úředníci byli znázorňováni jako prasata, osli nebo čerti. Had kolem krku znamenal drogovou závislost. Madona s dítětem nesla rovněž mnoho významů a byl to nejčastější symbol ve vězeňském tetování vůbec. Šlo o symbol znázorňující víru v boha, ale také loajalitu ke svému klanu nebo dokonce fakt, že nositel tetování byl ve vězení od dětských let.

Hvězdy na ramenou znamenaly podobně jako generálské hvězdy u vojáků, že dotyčný je mezi vězni vážená autorita. Oči uprostřed břicha nebo na slabinách byly znázorněním homosexualní orientace. Maják symbolizoval hledání svobody. Syfilis jakožto nemoc, kterou trpělo mnoho vězňů, byla rovněž ztvárněna v tetování. Syfilitici se nazývali nosiči pugétu. Podle toho, v jaké fázi se u nich nemoc projevila, měli své vojenské hodnosti. První stupeň syfilisu měl poručík, druhý plukovník a třetí generál. Meč v krku znamenal vraždu. Počet kapek krve pak počet vražd. Lenina si vytetovávali bývalí vysoce postavení komunisté.

user-avatar

Tomáš Chalupa

9. 07. 2019 | 17:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu