zdroj: YouTube


Toaleťák byl lakmusovým papírkem životaschopnosti socialistického režimu

Za socialismu měli lidé poněkud jiné starosti. Zatímco dneska člověk v drogerii řeší těžké dilema, zda si dát do košíku levnější, nebo dražší toaletní papír, modrý, zelený, či růžový, obyčejný, nebo ekologický, tak ještě před třiceti lety Češi přemýšleli, kde vůbec toaleťák vzít, lépe řečeno šlohnout, popřípadě čím ho nahradit!

user-avatar

Jan Kyzlink

2. 10. 2014 | 11:39

Jihočeské papírny nestíhaly Československo zásobit.

Toaletní papír byl indikátorem krize socialistického režimu. Jeho nedostatek Češi poprvé dramaticky pocítili v roce 1967. Ozvali se tehdy však jen studenti. Ti například během majálesu v ulicích Prahy na své spoluobčany posměšně vykřikovali. : Chceš -li býti dobrým Čechem, vytírej si p…l mechem!“

Situaci mělo zachránit o rok později Pražské jaro. Reformní komunisté slibovali lidem více zboží i lidskosti. Místo toho přijely sovětské tanky, a aby se rozhořčenému národu něčím zacpala pusa, postavila se v roce 1969 zbrusu nová výrobní linka na výrobu toaletního papíru. Tím se poměry znormalizovaly a Češi měli opět klid na práci.

Ve chvílích nouze nejvyšší posloužilo Rudé právo.

V 80. letech však toaleťák opět zoufale chybí a na novou linku už stát nemá peníze. Lidé jej shání přes známé, pod pultem, kradou v práci, na veřejných záchodcích, všude, kde se dá.

Toaleťák nad zlato. Tenhle shořel v Harmaneckých papírnách.

Krize vyvrcholí na jaře1988, kdy vyhoří Harmanecké papírny na Slovensku. To už si lidé musí vytírat zadky Rudým právem, kterého naštěstí bylo stále dost. Dámy v panice skupují i hygienické vložky a později pořádají útoky na lékárnu, dokud je ještě k mání obyčejná vata. Heslo dne zní: „Není papír, není vložky, co si dáme mezi nožky?“ Zdá se to možná komické, ale nebyla to vůbec žádná p...l. Všechny linky v republice jely na čtyři směny, tedy nepřetržitě, přesto potřeby občanů neuspokojily.

Když už došly i menstruační vložky, došla Češkám trpělivost.

Došlo to tak daleko, že toaletním papírem se musel zabývat nejvyšší politický orgán v zemi, předsednictvo ÚV KSČ. Tehdejší ministr lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu ČSR František Kalina soudruhy ubezpečil, že „v české ekonomice není nikdo vinen za nedostatek toaletního papíru v České socialistické republice“. To si ale oddychli! Jenže ne na dlouho! 

Okamžik krize: toaletní papír už není!

O tom, že socialismu v Česku již zvoní umíráček, svědčilo to, že stát musel dovážet toaletní papír z nesocialistické ciziny! Ani to však nestačilo. Postavit novou výrobní linku a zintenzifikovat výrobu toaletního papíru již soudruzi nestihli. Češi už pokukovali po lepším papíru ze Západu a naznali, že socialistické plánovité hospodářství stojí za h...o. 

Dnes jsou sklady toaletního papíru plné.

Ačkoli je dnes toaleťáku všude dost, přesto ho Češi občas kradou. Možná ze zvyku, možná kvůli ztraceným sociálním jistotám, anebo si říkají: Co kdyby zase někde vyhořelo?

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Jan Kyzlink

2. 10. 2014 | 11:39