zdroj: YouTube


Trauma Karla Kryla: duetu s Karlem Gottem hořce litoval

Pro mnohé to bylo obrovské překvapení, když se 4. prosince 1989 objevily vedle sebe na balkonu Melantrichu tak protikladné osobnosti, které měly společné snad jen křestní jméno: Karel Kryl s Karlem Gottem. Jeden na dvacet let musel opustit vlast a jeho písně byly zakázány, druhý dvacet let sloužil normalizačnímu režimu. Teď stojí před dvousettisícovým davem na Václaváku a společně zpívají československou státní hymnu Kde domov můj. Mělo jít o gesto národního usmíření a zároveň o důležitý vzkaz vyslaný do celé republiky o tom, že i Zlatý slavík podporuje sametovou revoluci.

user-avatar

Ivanhoe

17. 11. 2017 | 11:00

Setkání Karla Gotta s Karlem Krylem v budově Melantrichu

Hvězda protikomunistického protestsongu a normalizační popová ikona – kdo dal tyhle dva tenkrát dohromady, je dodnes nejasné. Obecně se má za to, že jejich vystoupení vymyslel Václav Havel. Dokonce se tvrdí, že Karla Kryla k tomu osobně přemlouval. Jenže podle přímých účastníků tehdejších událostí došlo ke spojení symbolů disidentu a normalizace spíše spontánně v atmosféře všeobecného nadšení, která pohltila i z emigrace se navrátivšího Kryla. 

Byl to mistrný tah Václava Havla?

„Když v Melantrichu za mnou přišel Ladislav Kantor, jestli bych nepřemluvil Kryla, aby zazpíval hymnu s Gottem, řekl jsem, že to zkusím, protože jsem pochopil záměr – sjednotit lidi. Tak jsem šel za Krylem a vidím ho, jak si s Gottem domlouvá, v jaké tónině budou zpívat. K ničemu jsem ho přemlouvat nemusel a ani jsem to už nedělal, “ vzpomínal nedávno v rozhovoru pro Lidové noviny jeden z čelných představitelů Občanského fóra, hudební kritik Jiří Černý. Na dotaz, kdo tedy Kryla s Gottem do Melantrichu pozval, Černý odpověděl: „O to jsem se tehdy nestaral a nevím to dodnes.“ 

Václav Havel zdraví z balkonu Melantrichu davy na Václavském náměstí.

Také bývalý osobní asistent disidenta a posléze prvního polistopadového prezidenta Václava Havla, hudební publicista Vladimír Hanzel se dušuje, že oba zpěváky nikdo nenaháněl ani neorganizoval a že se ti dva mezi sebou domluvili. „Pokud si myslíte, že Václav Havel seděl u telefonu a sháněl Kryla a Gotta, tak jste úplně mimo. Gott přišel jako před ním přišel Spirituál kvintet nebo CK Vokál. Kryla pustili přes hranice do republiky a šel se logicky ohlásit do Občanského fóra. Náhodně se oba Karlové sešli v budově Melantrichu na manifestaci OF ve stejný den. Domluvili se spolu, zazpívali spolu hymnu z balkónu. Vím, že z toho měl později Kryl jakési trauma, ale tam to bylo naprosto spontánní. Nikdo jejich vzájemné setkání neorganizoval a nikdo je do ničeho nenutil. Jsou kolem toho všelijaké dodatečné báchorky a pověsti. Přitom skutečnost byla takto prostá a jednoduchá, “ prohlásil Hanzel.

Karel Kryl a Karel Gott při zpěvu československé státní hymny 4. 12. 1989

Něco jiného si však myslí Krylův bratr Jan. „K vystoupení před stotisícovým davem ho přesvědčil Václav Havel a Jiří Černý,“ uvedl a zároveň prozradil, že ještě ten den to Kryl za duet s Gottem doma pěkně schytal. „Po koncertě šel bratr spát k naší sestře a ta ho strašně seřvala. Za týden přijel za mnou na Moravu a seřval jsem ho ještě já, jak mohl dopustit, že zpívá s Gottem. On mi tenkrát řekl: ´Vole, nezpíval jsem já s Gottem, ale Gott zpíval se mnou´.“ 

Karel Gott později přiznal, že do Melantrichu opravdu přijel z vlastní iniciativy a nabídl svou pomoc. „Měl jsem smůlu, že týden předtím jsem byl na zájezdu v zahraničí... Venku jsem sledoval tisk i televizi a už jsem se těšil, co všechno povím a udělám, až se vrátím. Jenže po návratu jsem zjistil, že jsem tro­chu pozadu, že všechno podstatné řečeno a z velké části i udělá­no už bylo. Odjel jsem tedy do Občanského fóra a řekl jim: ‚Jsem tady, co můžu pro vás udělat?‘. A je napadlo tohle: ‚Mluvit budou jiní, ty budeš zpívat hymnu s Krylem‘,“ vzpomínal Gott.

Po Sametové revoluci se Karel Kryl do Československa vrátil a koncertoval, jeho popularita však slábla., protože kritizoval nové poměry.

Sám Kryl se vzpomínkám na své slavné vystoupení s Gottem však spíše vyhýbal. V knižně vydaném rozhovoru Půlkacíř na toto téma jen řekl: „Nebyl jsem tam s Karlem Gottem. Byl tam Karel Gott se mnou. (…) Byl jsem požádán, jestli smí se mnou zpívat hymnu. Ale to nechme, to není podstatné." Z toho je poznat, že Kryl na duet s Gottem nebyl nijak hrdý a že kdyby bylo po jeho, raději by celou hymnu odzpíval sám.

Náhrobek Karla Kryla s úryvkem z jeho slavné písně Děkuji

„Karel to potom velmi těžce nesl,“ připomíná jeho bratr Jan Kryl. „Nebyl to pokus o smíření těch, kteří kolaborovali, s těmi, co museli odejít, ale bylo to zesměšnění Karla Kryla," dodává. Byl to prý jeden z největších ústupků, jaké kdy Kryl v životě udělal a který pak považoval za politickou chybu. Navíc jej mrzelo, že jej polistopadová garnitura k ničemu jinému už nepřizvala. Naopak se jim Krylova skepse a kritické vnímání překotných polistopadových změn tehdy nehodila, což protestního písničkáře znovu odsunulo na okraj, mimo hvězdný mainstream. 

Karel Gott obdržel od prezidenta Václava Klause medaili Za zásluhy.

Zato postavením Karla Gotta změna režimu nijak neotřásla a zpěvák dál úspěšně plnil koncertní sály a sbíral zlaté české slavíky. A později i vyznamenání za zásluhy.

Ať už to spískal, kdo to spískal, ať zpíval Kryl s Gottem, nebo Gott s Krylem, hymna v podání obou Karlů byla pro mnohé nezapomenutelným zážitkem.

Manifestace na Václavském náměstí počátkem prosince 1989

 

 

 

 

  

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Ivanhoe

17. 11. 2017 | 11:00