Trauma Karla Kryla: duetu s Karlem Gottem hořce litoval

Hvězda protikomunistického protestsongu a normalizační popová ikona – kdo dal tyhle dva tenkrát dohromady, je dodnes nejasné. Obecně se má za to, že jejich vystoupení vymyslel Václav Havel. Dokonce se tvrdí, že Karla Kryla k tomu osobně přemlouval. Jenže podle přímých účastníků tehdejších událostí došlo ke spojení symbolů disidentu a normalizace spíše spontánně v atmosféře všeobecného nadšení, která pohltila i z emigrace se navrátivšího Kryla. 

„Když v Melantrichu za mnou přišel Ladislav Kantor, jestli bych nepřemluvil Kryla, aby zazpíval hymnu s Gottem, řekl jsem, že to zkusím, protože jsem pochopil záměr – sjednotit lidi. Tak jsem šel za Krylem a vidím ho, jak si s Gottem domlouvá, v jaké tónině budou zpívat. K ničemu jsem ho přemlouvat nemusel a ani jsem to už nedělal, “ vzpomínal nedávno v rozhovoru pro Lidové noviny jeden z čelných představitelů Občanského fóra, hudební kritik Jiří Černý. Na dotaz, kdo tedy Kryla s Gottem do Melantrichu pozval, Černý odpověděl: „O to jsem se tehdy nestaral a nevím to dodnes.“ 

Také bývalý osobní asistent disidenta a posléze prvního polistopadového prezidenta Václava Havla, hudební publicista Vladimír Hanzel se dušuje, že oba zpěváky nikdo nenaháněl ani neorganizoval a že se ti dva mezi sebou domluvili. „Pokud si myslíte, že Václav Havel seděl u telefonu a sháněl Kryla a Gotta, tak jste úplně mimo. Gott přišel jako před ním přišel Spirituál kvintet nebo CK Vokál. Kryla pustili přes hranice do republiky a šel se logicky ohlásit do Občanského fóra. Náhodně se oba Karlové sešli v budově Melantrichu na manifestaci OF ve stejný den. Domluvili se spolu, zazpívali spolu hymnu z balkónu. Vím, že z toho měl později Kryl jakési trauma, ale tam to bylo naprosto spontánní. Nikdo jejich vzájemné setkání neorganizoval a nikdo je do ničeho nenutil. Jsou kolem toho všelijaké dodatečné báchorky a pověsti. Přitom skutečnost byla takto prostá a jednoduchá, “ prohlásil Hanzel.

Něco jiného si však myslí Krylův bratr Jan. „K vystoupení před stotisícovým davem ho přesvědčil Václav Havel a Jiří Černý,“ uvedl a zároveň prozradil, že ještě ten den to Kryl za duet s Gottem doma pěkně schytal. „Po koncertě šel bratr spát k naší sestře a ta ho strašně seřvala. Za týden přijel za mnou na Moravu a seřval jsem ho ještě já, jak mohl dopustit, že zpívá s Gottem. On mi tenkrát řekl: ´Vole, nezpíval jsem já s Gottem, ale Gott zpíval se mnou´.“ 

Karel Gott později přiznal, že do Melantrichu opravdu přijel z vlastní iniciativy a nabídl svou pomoc. „Měl jsem smůlu, že týden předtím jsem byl na zájezdu v zahraničí... Venku jsem sledoval tisk i televizi a už jsem se těšil, co všechno povím a udělám, až se vrátím. Jenže po návratu jsem zjistil, že jsem tro­chu pozadu, že všechno podstatné řečeno a z velké části i udělá­no už bylo. Odjel jsem tedy do Občanského fóra a řekl jim: ‚Jsem tady, co můžu pro vás udělat?‘. A je napadlo tohle: ‚Mluvit budou jiní, ty budeš zpívat hymnu s Krylem‘,“ vzpomínal Gott.

Sám Kryl se vzpomínkám na své slavné vystoupení s Gottem však spíše vyhýbal. V knižně vydaném rozhovoru Půlkacíř na toto téma jen řekl: „Nebyl jsem tam s Karlem Gottem. Byl tam Karel Gott se mnou. (…) Byl jsem požádán, jestli smí se mnou zpívat hymnu. Ale to nechme, to není podstatné." Z toho je poznat, že Kryl na duet s Gottem nebyl nijak hrdý a že kdyby bylo po jeho, raději by celou hymnu odzpíval sám.

„Karel to potom velmi těžce nesl,“ připomíná jeho bratr Jan Kryl. „Nebyl to pokus o smíření těch, kteří kolaborovali, s těmi, co museli odejít, ale bylo to zesměšnění Karla Kryla," dodává. Byl to prý jeden z největších ústupků, jaké kdy Kryl v životě udělal a který pak považoval za politickou chybu. Navíc jej mrzelo, že jej polistopadová garnitura k ničemu jinému už nepřizvala. Naopak se jim Krylova skepse a kritické vnímání překotných polistopadových změn tehdy nehodila, což protestního písničkáře znovu odsunulo na okraj, mimo hvězdný mainstream. 

Zato postavením Karla Gotta změna režimu nijak neotřásla a zpěvák dál úspěšně plnil koncertní sály a sbíral zlaté české slavíky. A později i vyznamenání za zásluhy.

Ať už to spískal, kdo to spískal, ať zpíval Kryl s Gottem, nebo Gott s Krylem, hymna v podání obou Karlů byla pro mnohé nezapomenutelným zážitkem.