Tristan da Cunha z pohledu z letadla

Tristan da Cunha z pohledu z letadla | zdroj: allthatisinteresting.com


Tristan da Cunha je nejodlehlejší lidské osídlení na Zemi

TÉMATA: ostrovy | souostroví | izolace | velká británie | atlantský oceán

Tomáš Chalupa

4. 05. 2019 | 11:00

Souostroví Tristan da Cunha se nachází na jihu Atlantského oceánu a je vzdáleno 2 816 km od břehů Afriky a 3 360 km od Jižní Ameriky. Od ostrova Svaté Heleny je dělí vzdálenost 2 173 km. Zkrátka k jakémukoliv obydlenému místu je to tisíce kilometrů daleko. Přesto na ostrově žijí lidé a jsou zde spokojení.

Ostrov objevil portugalský mořeplavec Tristao da Cunha v roce 1506. Ostrov je součástí malé skupinky vulkanických ostrovů. Da Cunha celé souostroví pojmenoval po sobě a tento název už ostrovům zůstal. V 19. století začaly o ostrov projevovat zájem velrybářské výpravy. Tři muži zde založili obchodní stanici pro velrybáře, ale dva z nich se utopili při rybaření a třetí raději celý projekt zabalil.

V roce 1816 obsadili ostrov Britové. Měli obavy, že by se na ostrov mohl chtít dostat Napoleon, toho času uvězněný na ostrově Svatá Helena. Věděli, že Napoleon už jednou z jiného ostrova unikl a byla z toho pak další krvavá válka. V těch dobách začal ostrov Tristan da Cunha vzkvétat. Zastavovali tam rybáři, měl vojenskou posádku a celkově se jeho populace začala rozrůstat.

Izolace nebyla až takový problém, dokud k ostrovu připlouvaly velrybářské či jiné lodě. Ale to se změnilo za americké občanské války. Velrybáři přestali připlouvat, obyvatelé z ostrova odcházeli a v nejhorších časech na Tristanu žily pouhé čtyři rodiny. Navíc na pobřeží připlula loď, kterou kapitán nechal úmyslně ztroskotat v rámci pojistného podvodu. Z lodě se na břeh dostaly krysy, které měly negativní vliv na místní, už tak chřadnoucí zemědělství. Byly to zkrátka zlé časy a přečkat je bylo velmi těžké.

Trochu se to zlepšilo, když v roce 1867 připlul na ostrov syn královny Viktorie princ Alfréd. Ten ostrov pojmenoval Edinburgh Sedmi moří, ovšem tento název se nikdy příliš neujal. Lidé na ostrově to ale nevzdali. Začali o své přežití bojovat s osudem i přírodou, naučili se získávat obživu z okolního moře i skrovných přírodních zdrojů přímo na ostrově. Vypadalo to, že vše se v dobré obrátí. Pak ale přišla první světová válka, a to byla opravdu rána pro obyvatele ostrova. Britská admiralita zrušila vyplutí zásobovací lodi, která na ostrov každý rok připlouvala. Po celou první světovou válku na ostrov nedorazil jediný dopis. První zprávou byl dopis o míru v roce 1919. Za druhé světové války to bylo o něco lepší, protože britské námořnictvo ostrov používalo jako meteorologickou stanici a také pozorovatelnu německých U-Bootů.

Dnes na ostrově žije 267 lidí. Mají veškerý komfort včetně malé nemocnice a obchodu. Pokud si lidé chtějí něco objednat z pevniny, musí počítat s několikaměsíční čekací dobou. Vše se totiž na ostrov dopravuje lodí. Místní lidé jsou zde podle všeho spokojeni. Odlehlé místo je klidné a mírumilovné, vztahy přátelské a veškeré starosti velkého světa vzdálené. Je to jako život na jiné planetě.

Jedinou opravdovou starostí obyvatel je stav místní sopky. Ta byla naposledy aktivní v roce 1961, kdy museli být všichni obyvatelé ostrova evakuováni. Před dvěma lety ale geologové prohlásili, že sopka je v klidovém stavu a erupce nehrozí. Klid života na ostrově tak nebude vulkán v nejbližších letech narušovat.

Tomáš Chalupa

4. 05. 2019 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce