Současná zahrada je oproti té pohádkové o mnoho divočejší a hlavně je nepřístupná.

Současná zahrada je oproti té pohádkové o mnoho divočejší a hlavně je nepřístupná. | zdroj: Jiří Trnka


Trnkova pohádková Zahrada opravdu existovala, zůstala však zakletá v čase

TÉMATA: umění | malířství | malíři | jiří trnka | animovaný film | tvorba pro děti

user-avatar

Markéta Oderská

21. 02. 2016 | 10:30

Už více než půlstoletí malé i velké čtenáře okouzlují příhody party kluků, kteří za zrezivělou brankou objevili tajuplnou zahradu. S vydatným přispěním první ženy Heleny je v knížce Zahrada vyprávěl a ilustroval malíř a filmař Jiří Trnka. Trnkovu knihu loni zhmotnili pomocí animace, filmových triků a projekcí výtvarníkův syn Jan s vnukem Matyášem. Jejich interaktivní instalace se nedávno přestěhovala z Plzně do podkrovních prostor Galerie Malostranské besedy v Praze, kde bude pro veřejnost přístupna do 15. května. Cílem multimediálního projektu je oživit Trnkovu tvorbu, ale zároveň ukázat alternativní cestu k rozvíjení dětské fantazie. Tu však v umělci i v jeho dětech kdysi probouzela skutečná zahrada v Praze-Košířích. Její příběh je neméně fascinující.

Řeč je o košířské vile Turbová, která své jméno dostala po královském radovi České komory Františku Xaveru Turbovi. Ten se v místech bývalé vinice rozhodl v roce 1756 vybudovat příjemné prostředí pro svou rodinu. Postavil zde barokní dům ve stylu malého zámečku, jehož součástí byla i terasovitá zahrada.

Původní podoba Turbové

V 80. letech 19. století Turbovou získal stavitel a smíchovský starosta Josef Linhart, který přistoupil k radikální přestavbě svého sídla. Na místě původního zámečku postavil novou pseudobarokní vilu o dvou podlažích, vyznačující se charakteristickou věží a mansardovou střechou s vikýři. Pustil se do rekonstrukce zahrady – ponechal zachovalé terasy, barokní schodiště a brány s pískovcovými sochami – a osázel ji hlavně ovocnými stromy a okrasnými dřevinami. V horní části svahu zahrada přecházela v jehličnatý lesík.

Turbová po Linhartových úpravách

Za 1. republiky se do usedlosti přiženil známý právník a senátor Jindřich Šafařovič, který jí dodal společenský lesk. Turbovou navštěvovaly významné osobnosti své doby. Mezi pravidelné hosty patřili například kancléř prezidenta Edvarda Beneše Jaromír Smutný, literární kritik Arne Novák, lékař Jaroslav Jedlička, herečka Růžena Nasková a samozřejmě Šafařovičův bratr Jaroslav, který býval ředitelem Národního divadla. Pohádková atmosféra vily i její zahrady každému z hostů bezpečně učarovala. Podlehl jí také nejslavnější obyvatel Turbové – malíř a filmař Jiří Trnka (1912–1969).

Jiří Trnka ve svém ateliéru na Turbové.

V roce 1939 se procházel kolem usedlosti a všiml si, že na vratech do zahrady visí cedule o možném pronájmu jednoho ze dvou pětipokojových bytů ve vile. Ani na okamžik nezaváhal. Majitelka vily Marta Šafařovičová mu pronajala přízemní byt. Se svou rodinou zde Trnka bydlel téměř dvacet let. Měl zde i ateliér, kde vytvořil svá nejstěžejnější díla, z nichž nejslavnější je právě Zahrada. K příběhu o partě kluků a protivném starém kocourovi umělce inspirovala právě poetická zahrada na Turbové. Přímo zde se také točily exteriéry loutkového filmu Císařův slavíkMagická Trnkova zahrada

Za Trnkou sem docházelo procesí jeho přátel z uměleckého světa – divadelník Jiří Frejka, režisér Martin Frič, herci Zdeněk Štěpánek a Jan Werich, scenárista Jiří Brdečka, básníci František Hrubín a Vítězslav Nezval„Trnka bydlí ve staré vile, jako vystřižené z detektivního románu. Je to stranou od ruchu ulic dneška, trochu v 19. století a trochu ve snách. Tady v tom ateliéru vyzděném obrazy nemohl by žít měšťák, tady může bydlet jen umělec,“ napsal v roce 1955 Adolf Hoffmeister.

Jiří Trnka při práci.

Trnkovy děti na Turbové prožily pohádkové dětství, aniž by postřehly, že se jejich rodiče mezitím rozvedli a otec se paralelně věnuje nové rodině. Trnka totiž dál tvořil v Košířích a až na konci 50. let koupil dvě vily pro své dvě rodiny, jednu v Podolí a druhou na Kampě, kam se pak odstěhoval. Trnka sice Marii Šafařičovou přemlouval, aby mu Turbovou prodala, ale stará slečna, která se s láskou a péčí starala o zahradu, o tom nechtěla ani slyšet. Za komunistického režimu však byla  kvůli svému buržoaznímu původu perzekvována. Musela se z vily přestěhovat do zahradního domku, měla problém najít si slušnou práci a její výdělek nestačil na udržování tak rozsáhlé usedlosti. V roce 1976 byla nucena ji odprodat městské části Praha 5. Město plánovalo ve vile zřídit mateřskou školu, ale nakonec od rekonstrukce budovy upustilo a objekt předalo SSM. Družstvo Moděva pak v hospodářských budovách vyrábělo stany. Brána, kterou se již nechodí.

Po revoluci byla Turbová navrácena potomkovi bývalých majitelů, který ji obratem odprodal soukromé společnosti. Nový majitel chtěl rozsáhlou zahradu rozparcelovat a vystavět zde rodinné domky. Mezitím však zemřel a spolu s ním byly pohřbeny i veškeré plány. Během dědického sporu Turbová dál chátrala a stala se domovem squatterů a bezdomovců. Barokní zahrada divoce zarostla. 

Do takovéto podoby chtěl historickou usedlost přeměnit současný majitel.

Od roku 2008 vlastní celý areál společnost Praturb se sídlem na Britských Panenských ostrovech. Ta chtěla barokní usedlost přeměnit v luxusní wellness studio s restaurací a bazénem a na pozemcích zahrady postavit rezidenční domy. Její plány však narazily na odpor památkářů, neboť areál je chráněnou památkou. Jak míní vlastník s nemovitostí dál naložit, není známo. Na základě výzvy památkářů byl však donucen provést několik provizorních opatření, aby se zabránilo dalšímu chátrání. Došlo tak k vyklizení objektu, opravě střechy, zajištění konstrukcí, u kterých hrozilo jejich zřícení. Ze zahrady byla odstraněna náletová zeleň. Celý prostor však dál zůstává zaklet do samoty a uzavřen před okolním světem. A čeká na své znovuvzkříšení.

 

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Markéta Oderská

21. 02. 2016 | 10:30