Jan Antonín Baťa vypracoval návrh na industrializaci Brazílie s plánem zbudování 10 baťovských měst s různým druhem průmyslu, zemědělskou výrobou a kolonializací území.

Jan Antonín Baťa vypracoval návrh na industrializaci Brazílie s plánem zbudování 10 baťovských měst s různým druhem průmyslu, zemědělskou výrobou a kolonializací území. | zdroj: ct


Tropický prales v Brazílii likvidoval již Baťa, mělo to však své meze

TÉMATA: baťa | brazílie | tropické pralesy | odlesňování | industrializace

user-avatar

Václav Pokorný

24. 08. 2019 | 11:30

Dnešní světová veřejnost je znepokojená nadměrným ničením brazilského deštného pralesa. V současné době tam zuří 72 tisíc požárů, které jej likvidují. V kontextu těchto událostí je dobré si připomenout, že tamní prales již v 50. letech ve velkém kácel také český obuvník Jan Antonín Baťa.

Jan Antonín Baťa se narodil 7. března 1898 v Uherském Hradišti a byl nevlastním bratrem (měli společného otce) a později také nejbližším spolupracovníkem zakladatele světového obuvnického impéria Tomáše Bati. Po tragické smrti Tomáše v roce 1932 se stal v souladu s jeho závětí jediným majitelem akciové společnosti Baťa ve Zlíně, kterou v letech 1932–1939 řídil. 

Krátce před okupací, 13. března 1939, opustil Jan Antonín Baťa území tehdejšího Československa. Odletěl nejprve do Británie, později do USA a nakonec do Brazílie, kam přijel na pozvání brazilského prezidenta a kde se již natrvalo usadil. Již před válkou koupil v této jihoamerické zemi rozsáhlé pozemky o rozloze zhruba odpovídající celé Moravě. Šlo o 390 000 hektarů půdy, kterou získal díky obratnému obchodnímu tahu z německých rukou za peníze zablokované společnosti Baťa ve Třetí říši. Za jeden hektar tehdy zaplatil čtyři koruny československé.

Jeho hlavním záměrem bylo vybudovat na tomto území nezávislou surovinovou základnu, tedy chov dobytka na kůže, pro výrobu bot. Chtěl z těchto chovů v Brazílii zásobovat všechny své fabriky po světě. To se nepovedlo kvůli válce a dalším okolnostem. Pozemky tedy využil pro svoje osidlovací plány a uprostřed pralesů založil města Batatuba, Indiana SP, Mariapolis, Bataguassa a Bataypora.

 „Déšť, bláto, komáři a horko pro něj nebyly překážkou. Razily se cesty, lesy ustupovaly domům, školám, kostelům, skladištím, půda byla obdělávána, sklízela se bavlna a rýže, stavěly se mosty, cihelny a pily, noví lidé kupovali nové pozemky, rozšiřovali své obzory v naději na lepší život,“ píše ve vzpomínkách na éru svého dědečka Baťova vnučka Dolores Baťa Arambašičová, která dnes vede jeden z brazilských spolků české kultury a jazyka. Pralesy musely ustoupit chovu dobytka.

Kolonizace panenské přírody se však neobešla bez masivního mýcení amazonského deštného pralesa. Na rozdíl od jiných však Jan Antonín Baťa na svých farmách brazilským nájemcům stanovil, že musí na pastvinách zachovat nejméně 30% původního pralesa. Dnes je v oblasti taková farma pouze jedna, jmenuje se Recanto a patří právě Baťově vnučce Dolores Arambašičové. Na ostatních farmách, které už firmě Baťa nepatří, byly všechny stromy vykáceny.

Brazilci si tohoto českého emigranta natolik vážili, že ho v roce 1957 navrhli na Nobelovu cenu míru. Ten ji však pokorně odmítl ve prospěch kandidáta z Brazílie.

Jan Antonín Baťa zemřel 23. srpna 1965 v Brazílii v den slavnostního otevírání mostu přes řeknu Paraná, který prosazoval a inicioval. Je pohřben nedaleko baťovského města Batatuby.

 

user-avatar

Václav Pokorný

24. 08. 2019 | 11:30

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu