Aşıklı Höyük z ptačí perspektivy

Aşıklı Höyük z ptačí perspektivy | zdroj: www.aksaraykulturturizm.com


Turecký Aşıklı Höyük fascinuje archeology. Proč tu ženy umíraly mnohem dřív než muži?

TÉMATA: archeologie | objevy | neolit | turecko | Aşıklı Höyük

user-avatar

Irena Gruberová

17. 08. 2015 | 11:00

Aşıklı Höyük je nenápadný kopeček zasazený v úrodné oblasti podél toku řeky Melendiz v turecké Kappadokii. Nachází se nedaleko Çatal Höyük, jedné z nejstarších a největších neolitických osad na světě, jejíž stáří se datuje do doby okolo 7 500 let před Kristem. Aşıklı Höyük je sice méně známým a mnohem menším archeologickým nalezištěm, zato však starším přinejmenším o 500 let. Právě tady mohou historici vysledovat postupný přerod člověka z lovce a sběrače v usedlého zemědělce.

Neolitické sídliště Aşıklı Höyük objevil v roce 1964 profesor Ian A.Tood, ale až od roku 1989 zde začaly probíhat rozsáhlé vykopávky, které vede Ufuk Esin z Istanbulské univerzity. Dosavadní nálezy poskytují bohatý vhled do života neolitické vesnice před 10 tisíci lety – tedy dlouho před vznikem pyramid, zikkuratů a jiných monumentálních starověkých staveb v Mezopotámii a Egyptu.

Lidé si tu stavěli z nepálených cihel jednoduché domy s jednou až dvěma místnostmi, kde nechybělo ohniště, ale které byly bez dveří i oken. „Aby se dostali do domu, museli vystoupat po venkovním žebříku, prolézt otvorem ve střeše a vnitřním žebříkem pak slézt dolů,“ popisuje archeolog Heval Bozbay. „Jediným zdrojem světla byl ten otvor ve střeše a pak ještě jedna nebo dvě díry ve zdi, které byly dost malé na to, abychom je nazvali okny,“ dodal.

Domy z nepálených cihel s venkovními žebříky

Své sídliště si obyvatelé Aşıklı Höyüku postavili poblíž bohatého naleziště obsidiánu – sopečného skla, které vzniká následkem magmatické činnosti. Od paleolitu a neolitu se obsidián využíval na výrobu nástrojů, převážně škrabek, hrotů oštěpů nebo nožů. Byl tedy vysoce ceněným obchodním artiklem, takže lze předpokládat, že s ním zdejší lidé obchodovali. V okolí naleziště se našlo okolo 6000 předmětů z obsidiánu, včetně fragmentů unikátního náramku, který prokazoval vysokou úroveň řemeslné práce, obnášející specializované techniky, které jsou pro dnešní odborníky stále nepochopitelné. Dovednosti tehdejších řemeslníků byly na tu dobu vysoce sofistikované a srovnatelné s dnešními moderními technikami leštění.

Leštěný náramek z obsidiánu

To však není jediné, čím komunita v Aşıklı Höyük nepřestává udivovat archeology. Pod podlahami domů se dosud našlo 70 hrobů s ostatky mnoha dětí, mladých žen a starších mužů. Na některých lebkách jsou vidět zřetelné stopy po trepanaci – chirurgickém zákroku, během kterého dochází k proražení lebky a vytvoření otvoru v ní. Účelem tohoto zákroku bylo ulevit pacientu od bolestí hlavy nebo duševní nemoci. Podle koster lze usuzovat, že zdejší ženy umíraly již ve 20 až 30 letech, zatímco muži je přežívali minimálně o 20 let. Proč tomu tak bylo, na to vědci neznají odpovědi. Zvláštní rovněž je, že pohřební ritus ani v nejmenším neodráží společenské rozdíly této komunity. „Nedokážeme v těch hrobech rozeznat vládnoucí třídu,“ uvedl profesor Özbaşaran pro Hurriyet Daily News.

Vykopávky na pahorku Aşıklı Höyük budou pokračovat ještě dalších 25 let a spolu s tím se tu bude dál budovat neolitický skanzen. Už teď je možné místo navštívit, projít se uličkami prehistorického městečka a prohlédnout si repliky hliněných domů.

 

user-avatar

Irena Gruberová

17. 08. 2015 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce